Země: Dánsko Žánr: death / thrash metal Datum vydání: 27.1.2014 Label: Mighty Music Hodnocení: 6/10 Odkazy: facebook / bandcamp

Stejně oldschoolově jako vypadá přebal debutového alba dánské mlátičky Roarback, je na tom i hudební obsah. Nemusíte být detektiv, abyste vytušili, že v tomhle případě půjde o staromilský death metal s thrashovými rytmy, takže tisícá variace na totéž, což sice není zrovna lákavá pozvánka do útrob hniloby “Echoes of Pain”, ale za zkoušku to stojí.

Album je ve všech ohledech přesně takové, jako by mělo být. Špinavé kytary stojící na chrastících riffech a slayerovských sólech, nasraný zpěvák Dennis Ullehus, bicí sypačky a bublající baskytara? Není vám to povědomé? Jasně, takhle hraje dneska každá průměrná death/thrashová parta, ale přesto se najdou takové, které jsou i přes zjevnou generičnost hudební tvorby schopné slušně zabavit. A Roarback jsou jedním z těch případů, kdy se album dá zkousnout bez větších problémů. Nemá smysl se bavit o tom, kde se daný riff nebo kytarové sólo už objevily, protože když se rozjede ničivá “People’s Hate” nebo “Voices of Deception”, tak není čas přemýšlet. Hlavní v tu chvíli je, že album má drajv a energii a nebýt nataženého počtu skladeb, který v sobě nese dvě až tři zbytečné položky, tak to šlape jako každá nadprůměrná žánrová nahrávka. Z těch vyloženě zbytečných mě napadla hlavně utahaná “My World”, která album brzdí, a “Manor of Hatred”, jež vedle výše uvedených vypalovaček, nebo závěrečné dvojice šlupek “Warmachine” a skladby titulní neobstojí ani navzdory přímočaré struktuře, která normálně většinu písní utáhne do cíle.

Přestože znějí Roarback jako zástupy dalších, evidentně je to netankuje a nesnaží se nějakým způsobem se odlišit, takže je “Echoes of Pain” zábavnou deskou, z níž je cítit ohromné množství energie, což je aspekt, který mi ji na nějaký týden v přehrávači ponechal. A to je na tak průhlednou desku víc, než jsem zprvu očekával.