Země: USA Žánr: thrash metal Datum vydání: 3.11.2009 Label: American Recordings Hodnocení: 5/10 Zbytek redakce hodnotí: Corey(8) – 7/10 H. – 6/10 Seda – 5,5/10 Průměrné hodnocení v redakci: 5,9/10 Odkazy: web / facebook / twitter

No dobrá… původně jsem chtěl napsat, že poslech bude možná trochu bolestivý pro uši, a dát hodně nízké hodnocení, ale po několika dalších posleších jsem se rozhodl, že to zas tak hrozné není. Ale stále jsem asi jediný na světě, komu přijde “World Painted Blood” průměrné až slabé. “Návrat velkých Slayer!” Ale prosím vás. Vždyť se to pořád opakuje a tohle je prostě znovu Slayer, žádný návrat.

Dobře, takže už jsme si vyjasnili, že moc nadšený nejsem, tak teď kde jsou ty zápory, Earthworme? Přeskočíme drobnosti jako hoblování pořád dokolečka a k tomu ne moc chytlavých riffů a přejdeme k hlavnímu viníkovi. Jsou to kytarová sóla, vlastně “sóla”. Tahle sóla dokážou zesrat i jinak celkem v pohodě titulní song, který jako otvírák bohatě stačí. Poměrně zapamatovatelný, s dobrými riffy a prací zpěváka. Jenže je tu to sólo. Zvuky absolutně nepopsatelného ražení totálně zkazily celý song a já jsem seděl s vytřeštěnýma očima a v hlavě měl jen něco jako “No to potěš koště”. Průběh nahrávání sóla si dokážu živě představit a vidím kytaristovi do mysli – “Tak teď to zkusim zmáčknout tady, schválně co to udělá… Jéé… A teď to zmáčknu tady a pak třeba támhle… No ne, to je ale super.” Takhle je to skoro u všech songů, u nějakých se ale sóla dají překousnout.

Problém je taky v tom, že songy skládali absolutně nesystematicky. Dva riffy, které se pořád dokola opakují a někam mezi ně třeba hodíme to “sólo”, že ano. A snaha o jakoukoli chytlavost nebo zapamatovatelnost se na albu prostě nenachází, možná občas vystrčí dva prstíčky, ale rychle zase zaleze a po skončení písně vlastně už vůbec nevíte, co jste poslouchali. Občas mi na tomto albu Slayer přijde jako trapná kopie Kreator, jenže těm to ještě pořád dobře hnětá a taky jsou to dědci.

A jak jsou na tom jednotliví členové kapely? Když si vemete jednotlivé nástroje na paškál, tak všechno sedí – Lombardo bubnuje dostatečně rychle, aby to znělo pořádně Slayer, kytaristi zvládají hrát to, co si složili, a Araya taky ještě pořád dokáže vyřvávat text. Ach ano, baskytara, tak tu jsem tam jako tradičně nikde neslyšel.

No, i přestože má album spoustu nedostatků a za ta sóla by si zasloužili dostat deset ran na holou řiť, pořád ještě z uší nekrvácím a album je prostě jenom průměrné. Občas usnu, občas mě zase probere nějaká dobrá část, nějaký pěkný riff nebo melodie. Poslouchat to asi sám od sebe nebudu, tak abych byl spokojený pustím si “Reign in Blood” a Slayer taky budou spokojení, protože světu se “World Painted Blood” líbí a oni mají konečně pár nových songů, co hodí do setlistu na živá vystoupení.