Země: Kypr Žánr: black metal Datum vydání: 7.1.2016 Label: Deathhammer Records Hrací doba: 43:22 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Against PR

Nic si nenalhávejme – i v undergroundové muzice frčí trendy. A světem black metalu aktuálně otřásá především trend okultna. Není to zas až tak dávno, co se podobně laděné spolky začaly rojit jako houby po dešti, a jak vidno, tento proud ne a ne ustat. Svou troškou do esoterického mlýna se rozhodli přispět i zástupci Kypru. Stačí jen pohled na fotky, na nichž jsou Temple of Evil zakuklení v kápích a obklopeni svícny, aby bylo docela jasné, jakým směrem jejich tvorba směřuje. Po letmém přelétnutí textů debutové desky „The 7th Awakening“ mi sice připadá, že v nezanedbatelné míře v tom je i obligátní satanismus a antikřesťanství, ale minimálně co do image je inspirace módní vlnou jednoznačná.

Což by mi v zásadě nevadilo, protože mě tohle docela baví. Ale samozřejmě jen v případě, kdy je to podepřeno kvalitní hudební stránkou. A v tomhle ohledu za mě Temple of Evil trochu selhávají. Nemohu si totiž pomoct, ale kyperská čtveřice na „The 7th Awakening“ nepředvádí nic jiného než průměr s ambicí. A jak známo – ambice nerovná se kvalita.

„The 7th Awakening“ je prostě taková nepříliš výrazná nuda, která nemá sílu na to, aby člověka nějakým výraznějším způsobem zaujala. Zoufale tomu schází nějaká hlubší atmosféra nebo aspoň ten tah na bránu, když už nic jiného. Temple of Evil na svém debutu budí dojem obyčejné tuctovky, jež se sice snaží o cosi víc, ale ta snaha se míjí účinkem. Výjimečně se stane, že některou ze skladeb pročísne zajímavější pasáž či solidní nápad – jmenovat mohu třeba jeden motiv v „The Book of Shadows“ nebo majestátní vokály v titulní „The 7th Awakening“. To vše jsou ale jen kratičké záchvěvy v moři ničeho. Stěžejním pocitem z nahrávky tak zůstává – nepříjemná pachuť.

Popravdě řečeno, byl jsem na „The 7th Awakening“ docela zvědavý. Nevím proč, ale prostě jsem se těšil a doufal jsem v to, že by Temple of Evil mohli nabídnout kvalitní materiál. Black metal v jejich podání je ovšem bezzubý čajíček, který nemá šanci se vyhrabat nad průměrnou hranici. Formální úroveň tam je, o tom se nikdo nepře, i ten nápad, jak již padlo, se sem tam objeví, ale obecně vzato je to vlastně o ničem. Tohle jsou totiž věci, s nimiž by měla dobrá hudba teprve začínat, formální úroveň a tyhle věci už lze dávno brát jako automatickou věc, za niž se přece nechválí. Temple of Evil k tomu nezbytnému minimálnímu základu nedokázali přidat nic navíc. A tím pádem se nejedná o nic lepšího než slabší průměr, jenž moc za pozornost nestojí…