Země: Kanada Žánr: avantgarde black metal Datum vydání: 15.4.2014 Label: Dark Descent Records Hodnocení: H. – 8/10 Skvrn – 8,5/10 Průměrné hodnocení: 8,25/10 Odkazy: –

První pohled (H.):

Anonymní kanadskou smečku Thantifaxath jsem poprvé zachytil s jejím eponymním debutovým minialbem, jež vyšlo před třemi lety. Nedá se tvrdit, že by mě “Thantifaxath” vyloženě uzemnilo, nicméně i přesto onen čtvrthodinový hnus věštil, že jméno Thantifaxath by bylo záhodno do budoucna hlídat, protože potenciál zde nebyl zrovna malý.

Thantifaxath nakonec studiově mlčeli tři roky, nicméně letos v dubnu konečně do světa vypustili svou první dlouhohrající desku “Sacred White Noise”, jež je opětovně vybavena excelentní obálkou. Ačkoliv je produkce Thantifaxath značně negativní a kapela zjevně nemá zájem na tom, aby se u její hudby kdokoliv bavil, přece jenom je zde několik velmi pozitivních věcí. Tou největší je asi to, že onen potenciál během těch tří let vážně uzrál, takže “Sacred White Noise” je hodně uhrančivá záležitost, jež je co do obsahové stránky tak odporná, až je vlastně úžasná. Není to záležitost na jeden poslech a opravdu to chvíli trvá, než se v tom chaosu začne člověk trochu orientovat, ale když se mu to podaří, najednou to začne dávat smysl a je to vážně silné. Obzvláště skladby “Gasping in Darkness”, “Panic Becomes Despair” a “Lost in Static Between Worlds” jsou koncentrované zlo. Jediné, čemu jsem na chuť úplně nepřišel, je úvod v podobě “The Bright White Nothing at the End of the Tunnel”, v níž mi přijde, že to Thantifaxath s tím avantgardním lámaným riffováním trochu přehnali a takřka se zde není čeho chytit… na rozdíl od zbytku, jenž i přes veškerou chaotičnost hlavu a patu má.

Jako první člověka při poslechu Thantifaxath jistě napadnou třeba Deathspell Omega, kteří patří na piedestal tohoto druhu black metalu, nicméně zdaleka to není jediná reminiscence – třeba začátek “Where I End and the Hemlock Begins” (což jen jinak další skvělý kus) jako by vypadl od Wolves in the Throne Room, akorát s více zlým soundem. Důležité ovšem je, že jsou Thantifaxath stále sví a nejsou žádnou kopírkou. A to ve výsledku dává počin, který by příznivci opravdu extrémního black metalu neměli minout.

Druhý pohled (Skvrn):

Ke kanadskému black metalovému podzemí chovám poměrně blízký vztah. Ačkoliv se velikost zdejší scény nedá ani v nejmenším nedává srovnávat s tou norskou, švédskou nebo polskou, svým specifickým feelingem všechen handicap maže. Asi největší kanadské black metalové hnízdo sídlí kolem západního pobřeží v okolí frankofonního Montrealu. Nyní je kanadská scéna bohatší i o další nesmírně zajímavé jméno – Thantifaxath. Uskupení, které svým tajemným jménem skrývá uskupení tří anonymních hudebníků, ovšem pochází z jižněji položeného Toronta. Francouzštinu však úplně opouštět nebudeme, neboť se na novince “Sacred White Noise” objevuje spousta chaotických nálad, které natolik proslavily právě scénu zčernalého galského kohouta.

I když je “Sacred White Noise” albem debutovým, Thantifaxath na něm působí dojmem ostřílených mazáků, což je tvrzení, které vzhledem ke vzpomínané anonymitě nemůžeme ani popřít, ani zásadně vyvrátit. Thantifaxath se navíc povedlo v rámci průměrnými nahrávkami přeplněné scény vytvořit zcela vlastní hudební svět, který sice může připomínat občasným chaotickým riffováním připomínat vlivnou dvojici Deathspell Omega/Blut aus Nord, nicméně Thantifaxath si stále uchovávají vysokou dávku autentičnosti. Ta spočívá především v nezvyklé melodičnosti, která sice vzhledem k vzpomínanému chaosu na první dobrou nemá místo, nicméně po několika posleších je znatelné, že celé “Sacred White Noise” je dopředu taženo právě silnými melodiemi.

Jenže šetřit chválou tentokrát nemíním a musím zmínit zvuk, především skvělé kytary. To, co se děje třeba v takové “Gasping in Darkness”, je nepopsatelná temnota, ta atmosféra, ta gradace, tohle je opravdový majstrštyk. Má vůbec “Sacred White Noise” nějakou chybičku? Já upřímně o žádné nevím. Od řemeslného umu přes atmosféru až po samotný “outfit” jde o maximálně propracovanou věc a já jen musím konstatovat, že máme co do činění s výjimečnou záležitostí, čemuž odpovídá i číselné hodnocení.