Země: Velká Británie Žánr: experimental black metal Datum vydání: 6.4.2013 Label: Candlelight Records Hodnocení: Stick – 8/10 H. – 8/10 Průměrné hodnocení: 8/10 Odkazy: web / facebook / bandcamp

Cože? Deska pojmenovaná “Sonderkommando”? Ale netřeba mít strach, prvotní “pro-nazi” pocit se ztratí s prvními tóny desky. Z celého alba totiž sálá velmi provokativní nadhled a cit pro ironii. Pohoršeni budou snad jen opravdu útlocitní. Britští The Meads of Asphodel v letošním roce přišli se svou pátou deskou a je jasné, že jejich experimentální pojetí žánru black metalového (a nejen jeho) pokračuje pořád na plné obrátky.

Takovým elementárním shrnutím toho, o čem vlastně jejich muzika je, se stává už úvodní titulka, překračující 12 minut hracího času. To je v pravdě velké sousto na strávení hned při začátku. Ale při tom, jak je vše kompozičně provrstvené, promyšlené to uteče jako nic. Přes Hitlerův projev se dohrabeme do floydovských pasáží, které jsou rázem přejety nekompromisní black metalovou mašinou, od které střílejí melodické vyhrávky na všechny strany. Takhle napsáno to opravdu zní jako chaos, na první poslech je to možná opravdu až příliš těžko stravitelné. Navíc když black metal je zde pouze jako základ. Tady totiž není nouze o výlety na punková kolbiště či power metalové sekání hlav drakům. Přitom všem to ale nezní nijak rozháraně.

Hlavní příčinou může být i to, že deska má více jak hodinu. To je stopáž, která je překážkou i mnohem známějším a “slavnějším” spolkům. Udělat tak dlouhé album, aby u něj člověk nekoukal na hodinky, jestli už by neměl být konec, není vůbec žádná sranda. Nicméně u počinu téhle chásky jsem se nudit vůbec nezačal. Pravda, při jejich schopnosti zahrát v hodině téměř jakýkoliv žánr, se občas objeví skladba, která mi příliš nejede přes zuby, ale to rychle přejde a za chvíli přichází zase věc, která mi dokáže srazit čelist.

Zvukovou banku alba kromě typických nástrojů dobarvují i všemožné samply a “běžné” zvuky. To posiluje atmosféru některých skladeb velmi mocně. Dobře funguje rozmluva se smrtí ve skladbě “Lamenting Weaver of Horror” (ve které si zahrál synátor zpěváka Metatrona). Celá kapela je vyhraná, kytary nejsou nezajímavé a často dost lahodné na poslech. Rytmika bicích u takové muziky nemůže být jednotvárná, takže André Kjelbergvik Thung plní vaši hlavu různými delikátními hračičkami se svou soupravou a barevnými rytmy. Zkrátka nezůstává ani basa, kterou lze celkem dobře slyšet a občas dostane i svůj samostatný prostor pro sebe. Třešničkou jsou pak už jen vokály, které jsou naprosto excelentní, a to jak agresivní, tak ty čisté hymnické.

Základy kapely leží v black metalu, ale mnoho black metalových fans toto dílko neskousne. Při dostatečné míře otevřenosti však album má čím zaujmout a nudit určitě nebude. Británie není zrovna black metalová velmoc, řekl bych, ale když už se z jejích luhů a hájů nějaká ta smečka dostane ven, umí pracovat originálně a tím pádem se stát tím lepším z toho, co současná podoba žánru nabízí.

Další názory:

The Meads of Asphodel jsou už dávno kapelou, od níž jsme zvyklí dostávat nádherně pošukanou muziku, která sice formálně bývá označována jako experimentální black metal, nicméně je to označení zcela nedostačující k tomu, co tihle Britové produkují. Předchozí “The Murder of Jesus the Jew” se mi sice zdá ještě šílenější než aktuální “Sonderkommando”, nicméně i o nejnovějším kusu z dílny The Meads of Asphodel bezezbytku platí, že se jedná o muziku na hony vzdálenou běžnému pojetí metalu, je to plné šílených nápadů, prapodivných kreací a dalších podobných kratochvílí. Z konkrétních songů mě určitě nejvíc zaujala hned dlouhá úvodní titulka “Sonderkommando”, hitová “Wishing Well of Bones” a dvoudílný opus “Children of the Sunwheel Banner”. Nicméně i další písničky ukrývají nejednu lahůdkovou pasáž, viz třeba úžasný čistý vokál v “Sins of the Pharaohs”. Jako celek se mi sice “The Murder of Jesus the Jew” líbilo o něco víc, ale i přesto je “Sonderkommando” výborná věc.
H.