Země: Finsko Žánr: alternative rock Datum vydání: 18.4.2012 Label: Universal Music Group Hodnocení: Madeleine Ailyn – 5/10 H. – 2,5/10 Průměrné hodnocení: 3,75/10 Odkazy: web / facebook

Podle mě by alba, nazývající se po skupině, měla nejvíce ukazovat to, co skupina hrála a hraje. The Rasmus pro mě představují jednu z kapel, které jsem poslouchala ještě předtím, než jsem našla větší zálibu v metalu, ale dokonce i potom. Tím chci taktně upozornit, že pro mě tahle skupina byla vždycky něco mezi rockem a metalem. Já myslím, že hodně z nás zná skladby, jako jsou “First Day of My Life” nebo “In the Shadows”, a pokud jste jejich velkým zastáncem stejně jako moje drahá osoba, těžko budete hledat v novém albu zalíbení.

Uznávám, že posledními třemi alby se Finové mílovými kroky vzdalují od všech “metalových” vlivů. Nelze jim to mít za zlé a musím uznat, že před čtyřmi roky vydané album “Black Roses” mělo také něco do sebe. Všechny songy si zachovaly ještě takovou temnější a drsnější atmosféru a “Livin’ in a World Without You” nebo “Justify” byly značně chytlavé singly.

A proto pro mě přišel značný šok, když jsem zjistila, že nové album je tak moc divně “prosvětlené” a připomíná spíš skupiny, jako jsou Coldplay nebo… ne, vlastně žádné, protože i kdybych si na nějakou další vzpomněla, stejně od ní znám tak jednu píseň. Tak to nechme být. Nic proti, jsem schopná alternativní rock a podobné “slabé” odvary strávit. Co ovšem nejsem schopná odpustit, je to, že se The Rasmus vydali právě touhle cestou. Už kvůli tak charakteristickému hlasu Lauriho. V těch starých písních byl kontrastem a tady tak nějak vyčnívá jen tím, že na mě je moc pisklavý (možno, že je to jen tím, že mám šílené zalíbení v chraplácích). Nejhorší pasáží celého alba mi přijde “It’s Your Night”. Tam už to snad ani není on, jak jsme ho mohli znát.

Album se divně vleče právě proto, co ze sebe The Rasmus udělali. Pro metalistu je to moc, pro tvrdšího rockera taktéž, ale nepochybuji o tom, že někdo, kdo to nebude brát z tohoto pohledu, nebo se nebude ohlížet za staršími časy, si všechny ty písně zamiluje. Já čekala nějaké drama, když jsem se ale dostala až k “End of the Story”, měla jsem chutě sama hodit reprákem o zeď a nedoposlouchat to. Na jednu stranu je to kvalitní muzika, kvalitní album, ale než jsem dosáhla “Sky” měla jsem tyhle touhy ještě asi desetkrát. Měla jsem to očekávat a stejně jsem do toho zase šla, i když jsem měla šanci slyšet singl “I’m a Mess”.

Nevím, proč bych to měla zase prodlužovat. Připadá mi, jako by noví The Rasmus byli naprosto mimo mojí kompetenci posouzení. Jsou to songy, které ráda uslyším v rádiu, v autě a přežiju to. Ale není to něco, k čemu bych se byla schopná vrátit, naproti tomu, že ve mně nevyvolaly vztek, ale jen lítost nad tím, že už to není ta skupina, kterou jsem znala, a není to to, co jsem očekávala ve všech směrech. A i přesto dostanou poměrně dobré ohodnocení, protože věřím, že bude dost lidí, které se přes jejich pomalou metamorfózu přenesou.

Další názory:

Klidně se přiznám, že rozhodně nejsem žádný znalec The Rasmus a v podstatě jediné, co jsem od nich slyšel, bylo jejich nejznámější album “Dead Letters”, kde se nacházejí ty nejprofláklejší hitovky, ale pokud mě paměť nešálí, jednalo o vcelku poslouchatelný rock, kde se občas objevila i nějaká ta tvrdší kytara, což na “The Rasmus” už zdaleka neplatí. Nevím, jaký vývoj kapela v mezičase prodělala, ale jejich nejnovější počin je naprosto tuctový a bezzubý pop rock bez špetky jakékoliv zábavnosti či zajímavosti. Jeden song jako druhý a všechno stejná nuda. Výplach vhodný tak pro komerční rádia, nikoliv do přehrávače jen trochu soudného člověka…
H.