Země: Polsko Žánr: folk metal Datum vydání: 15.9.2015 Label: Arachnophobia Records Hrací doba: 36:12 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Arachnophobia Records / Against PR

Poláci Thy Worshiper patří k té poměrně početné enklávě skupiny, jejichž tvorba mi až doposud unikala, přestože se už roky chystám na to, že to konečně změním. Tenhle stav se nepodařilo zlomit ani loňské řadovce „Czarna dzika czerwień“, která byla teprve třetí v historii Thy Worshiper, přestože kořeny téhle skupiny sahají až hluboko do první půle 90. let. Ve své rané éře ovšem Poláci stvořili jen jednu desku „Popiół (Introibo ad altare dei)“ (1996), po jejímž vydání se nad nimi zavřela voda na téměř deset let. Na scénu se vrátili až v roce 2005, kdy také vyšlo jejich comebackové a celkově druhé album „Signum“. Na to pak loni navázalo již jmenované „Czarna dzika czerwień“, nicméně to bylo až letošní EP s názvem „Ozimina“, s nímž jsem muziku Thy Worshiper poprvé okusil podrobněji.

Hned na začátek ovšem musím říct, že jsem od „Ozimina“ dostal něco trochu jiného, než jsem očekával. Netvrdím ale, že to je špatně, protože zrovna v tomhle případě to za negativum rozhodně nepovažuji. Tak nějak jsem totiž myslel, že Thy Worshiper budou mnohem víc black metal, jenže výsledná hudba – alespoň tedy co se aktuálního minialba týká – je trochu jinde a black metal zde (z mého pohledu docela překvapivě) nehraje zas až zásadní a hlavní roli. „Ozimina“ se totiž prezentuje jako více folkový počin. Anebo přesněji řečeno folk rockový až místy folk metalový s občasnými závany tvrdších žánrů.

S tímhle však nemám vůbec žádný problém, vlastně takřka naopak – jsem za to skoro i rád, jelikož jak se záhy ukáže, právě ty tvrdší metalové pasáže jsou těmi nejslabšími momenty „Ozimina“. Nemůžu si totiž pomoct, ale ve své metalové podobě mi Thy Worshiper strašně nelezou do ucha a přijde mi to jakoby trochu rozhozené. To se týká především úvodní „Brzask“. Další výraznější metalové chvilky se objeví ještě v páté „Wśród cieni i mgieł“, kde už mě to tolik za uši netahá, ale pořád to není tak úplně ono.

Nicméně, onen metal tvoří spíše menší část stopáže „Ozimina“, protože po většinou času dávají Thy Worshiper prostor folklórní atmosféře. A právě zde mě to naopak velice baví a už je mi jedno, jestli jde o jemnější atmosféričtější kousky, jež však dost často pohání stále výrazná rytmika, anebo se Thy Worshiper blíží k folk metalu. Především mě strašně baví ženský zpěv, jejž má na starosti Anna Malarz, protože ten, ač je vlastně beztextový, má výborný účinek podobně jako třeba hostující housle, které by myslím skupině slušely i v základní sestavě.

Obecně vzato mě „Ozimina“ i přes několik ne úplně dokonalých momentů baví. EP ukazuje, že schopnosti v Thy Worshiper zcela jistě jsou, takže ten status Poláků nebude jen tak pro srandu králíkům. Po téhle první sympatické ochutnávce jsem navíc ještě o kousek zvědavější na starší počiny, byť tak nějak tuším, že to asi bude znít trochu jinak než novinka. Rozhodně se ale někdy pokusím tomu dát čas, neboť náhodné ukázky z debutu, které jsem si pustil k psaní tohohle závěru, znějí naprosto skvěle.