Země: Česká republika Žánr: EBM Datum vydání: 28.11.2013 Label: X Production Hodnocení: H. – 7,5/10 Zajus – 8,5/10 Průměrné hodnocení: 8/10 Odkazy: facebook / bandzone

První pohled (H.):

Přestože zrovna EBM v poslední době patří mezi žánry, které mám v hodně velké oblibě, jsem na tom úplně stejně jako kolega v minirecenzi pode mnou – předchozí tvorbu Vanessy trestuhodně vůbec neznám, především z toho důvodu, že mě až doposud vlastně ani nenapadlo se po podobných věcech poohlížet v rámci naší země. Jak ale vidno jen na albu “Antidotum”, byla to docela chyba. Vanessa totiž nahrála desku, která možná není dokonalá a nepatří na vrchol toho, co jsem v rámci EBM nebo dokonce celé elektronické scény slyšel, ale přesto je minimálně zajímavá a obsahuje v sobě něco, co mě prostě nutí tu hudbu nevypínat a naopak ji pustit znova, když to album dohraje.

“Antidotum” obsahuje hned několik moc dobrých atributů, jež ji činí opravdu zábavnou nahrávkou a které už zmiňoval kolega pode mnou – jedná se například o zapojení elektrické kytary nebo skutečně výtečné texty, které jsou parádně úchylné a nekonveční, ale už jen na stavbě slov a na zvolených výrazech je vidět, že si při jejich vymýšlení dal autor práci o nich vážně přemýšlet, což už v dnešní době bohužel není pravidlem. Esem v rukávu Vanessy je také Samir Hauser, jehož neotřelý vokál dělá opravdu hodně, nicméně ani instrumentální stránka v žádném případě nezaostává a nabízí mnoho vysloveně skvělých momentů.

Mezi největší pecky “Antidotum” bych rozhodně zařadil hned první “Dobře organizovanou tlupu” s bez přehánění perfektním refrénem. Hodně mě baví rovněž temnější “Ragnarök” s několika výtečnými detaily a opět excelentním refrénem nebo šlapavé kusy jako “Holky z gymplu” či “Král noci”. Mým asi největším favoritem celého alba je ovšem neuvěřitelně chytlavá “Fuck B.”, která sice téměř celá stojí v podstatě na jednom motivu, ale její strojové tempo a uječený vokál mě prostě berou. Celkově skutečně povedená nahrávka.

Druhý pohled (Zajus):

Psát o legendární Vanesse a přitom neznat její tvorbu je trošku troufalost. Někdo to však oddřít musí, a tak to vezmu na triko já – a rád. “Antidotum” je totiž opravdu povedené album. Kapela která byla v devadesátých letech průkopníkem tvrdé elektroniky na české hudební scéně dokáže i v druhém desetiletí jedenadvacátého století šokovat a zůstat hudebně aktuální i přesto, že scéna samotná výrazně zhrubla. Album otevírá “Dobře organizovaná tlupa”, ohromná pecka s industriálním nádechem, připomínající i díky výrazné kytaře starou tvorbu Rammstein. Zbytek alba se však pohybuje v méně chytlavé elektronické úrovni. Mezi klíčové skladby tak můžeme zařadit “Nekrodisco”, nekompromisní mechanickou diskotéku se zcela primitivní, zato však návykovou basovou linkou. Dvojice “Ragnarök” a “Véna s kudlou” představuje méně agresivní a zároveň nejtemnější stránku alba. První zmíněná boduje chytrým refrénem, druhá pak naprosto uvěřitelně zobrazuje mysl mentálně narušeného člověka, a to jak po stránce textové, tak hudební.

Právě texty jsou zcela špičkové, a i když je seznam témat dosti omezený, jejich autor Samir Hauser dokáže zaručeně potěšit jak chytrou stavbou (nejde tedy o jednoduchou rýmovačku), tak samotnou náplní. Ta se sice snaží šokovat, zároveň však nepřekračuje určité limity, za nimiž by již nebyl poznat rozdíl mezi povedenou nadsázkou a opravdovou mentální poruchou. Ostatně na loňském sólovém počinu “Vaudeville” prezentoval Hauser texty mnohem jemnější a i tato poloha mu šla výtečně. Obdobně lze mluvit i o hudbě, Vanessa snadno spadá mezi tvrdou elektroniku, která může vystrašit “rádiového” posluchače, přesto ale zůstává snadná na pochopení i nenáročná na pozornost. Rozhodně mě potěšila skvělá integrace (částečně) živých bicí a elektrické kytary. Jen málokdy slýchám organické spojení “analogových” nástrojů s elektronickou hudbou a “Antidotum” mezi tyto případy rozhodně patří. Už jen proto ho mohu naprosto doporučit.