![]() |
Země: USA Hrací doba: 15:55 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Dneska si povíme o zámořské čtveřici Void Rot, která se rozhodla pod hlavičkou cool názvu i cool loga šířit smrtonosnou tradici. Formace moc známá není a předešlá působiště jednotlivých členů se mi v běžných zdrojích (čti: na Metal-Archives) nepodařilo dohledat, ale o lecčems svědčí, že vydání debutového minialba „Consumed by Oblivion“ z loňského roku zaštítily labely formátu Sentient Ruin Laboratories a Everlasting Spew Records, z nichž zejména ten první jmenovaný platí za zavedené jméno pro všechny metalové zvrhlíky.
Void Rot hrají death / doom metal, kde death metal má znatelně navrch a doom metal neznačí nějaké zásadní doommetalové vlivy, nýbrž skutečnost, že Američané ten svůj hutný náklad valí spíš ve středním až pomalém tempu. K rychlejším výpadům dochází jen výjimečně, jako třeba ke konci první songu „Ancient Seed“ nebo v určitých pasážích třetího tracku „Celestial Plague“, ale ani v těchto momentech se nejedná o nějaké extra zběsilé zvěrstvo. Jen se tak zlehka nesměle zasype a zpátky k pohodlnějšímu valivému tempu.
Největší problém Void Rot spatřuji jednoznačně v zaměnitelnosti a absenci vlastního ksichtu. Zámořské kvarteto zní jako spousta jiných podobných smeček a cokoliv, díky čemu by se „Consumed by Oblivion“ mohlo vyčlenit z davu, nenajdete ani pod lupou. Samo o sobě to zní fajn, má to docela koule a sem tam slušný nápad by se taky našel, ale ve finále je to všechno k ničemu, protože už chvíli po svém konci nahrávka zapadá v paměti mezi hromadu dalších podobných věcí, jichž jsme už asi všichni slyšeli tuny.
Určité naděje by mohla vzbuzovat jakási kosmická stylizace, ostatně sami Void Rot svůj styl nazývají cosmic death / doom. Něco, co by takové označení ospravedlňovalo, jsem nicméně nalezl jen na obálce (která je mimochodem docela povedená a na „Consumed by Oblivion“ se mi líbí asi ze všeho nejvíc), v samotné muzice nikoliv. Dokonce by mě ani nenapadlo v tom nějaký vesmír hledat, kdybych si to nepřečetl.
Je znát, že Void Rot hrát umějí a nějaký ten rozumný riff ze sebe také dostanou, ale zoufale jim schází větší osobitost, na čemž nakonec selhávají nejvíce. „Consumed by Oblivion“ u mě zůstalo za očekáváním; doufal jsem v něco lepšího a nedostal jsem nic víc než jen důstojně odvedený průměr. Za týden si ani nevzpomenu.
Novinka není uplně špatná… resp. je mnohem lepší, než tohle.