Volahn - El Tigre del sur
Minirecenze

Volahn – El Tigre del sur

Komentáře: 16
Volahn - El Tigre del sur

Země: USA
Žánr: black metal
Datum vydání: 19.10.2019
Label: Nuclear War Now! Productions

Hrací doba: 14:09

Odkazy: –

Děje se to asi každému každý rok. Pár dní po sesumírování žebříčků loňského roku zjišťujeme, že nám těsně pod prdelí utekla nahrávka, která by seznamem zamíchala. Věřím, že podobných případů mi vletí do ksichtu ještě několik. Doposud největším osobním zachrápáním bylo jednoskladbové EP „El Tigre del sur“ od Volahn. Proto si alespoň malé, leč pozdní ohlédnutí, zaslouží.

To, že Volahn tahají inspiraci z poměrně – alespoň na black metal – neotřelých zdrojů, není nic nového. Desky a splity jsou často tematicky i hudebně ovlivněny aztéckou a mayskou mytologií. Na „El Tigre del sur“ je tomu trochu jinak, stále však velice originálně. 14minutová skladba vzdává hold Emilianovi Zapata – vůdci dělnického odboje v mexické revoluci, která se táhla první polovinou 20. století.

Originalita tématiky je přímo úměrná hudebnímu zpracování. Skladba se dělí do dvou polovin. Ta první je věnována black metalu, který Volahn prokládají občasnými „tribal“ prvky (zejména divošské povyky a bojové pokřiky), ale hlavně autentickým feelingem divokého západu. Ortodoxní, rychlé blackmetalové jádro je obohaceno o aranže a melodie, které znějí, jako by je Volahn vybrali ze soundtracků Ennia Morricone, které složil pro Leoneho nejvytříbenější westerny. Největší devizou prvního partu je pro westernový žánr typický kytarový tón, který na výbornou evokuje smrad střelného prachu, sluncem spařenou krev a onošené kožené boty.

Po sedmi minutách se skladba až s neobyčejnou lehkostí překlápí do folkové polohy, kterou nese tamburína a akustická kytara. Nahozenou linku doplňuje i občasné vyhrávání elektrické kytary z předešlé části a vítr (pravděpodobně) mexických planin. Volahn si odfrkává od předešlého ryku a westernovou baladu doplňuje zastřeným zpěvem. Je až zarážející, jak klidná a stejně dlouhá pasáž po předešlé blackmetalové zběsilosti funguje. Vlastně až tak moc, že bych si dokázal představit celou desku v podobném duchu. Nebránil bych se tomu, kdyby Volahn využili nápad od Panopticon a vydali double album, jehož jeden disk by byl věnován black metalu, zatímco druhý by obsahoval westernový folk. Kapele jde totiž obojí na výbornou. Bezpochyby jeden z nejoriginálnějších a nejzábavnějších neřadových počinů roku 2019. Viva Zapata!

Podobné články

16 komentářů u „Volahn – El Tigre del sur“

  2. Hm, BTC jsem se vyhýbal, abych nedostal do hlavy nějakým tropickým ovocem a koukám, že jsem byl pořádná bluma- tohle je výborné. Copak si mám ještě poslechnout, všechno to určitě nebude stejně poslechu hodný ?

    Odpovědět

      1. Ty tam samozřejmě vidím, ale doufal jsem, že bude black metalovej Mc Donald a pikolík mi kvalitní kousky dovalí pod rypec.. no dobře, já si nandám sám :)

        Odpovědět

        1. Nevím, co přesně ti doporučit.Já třeba nejvíce poslouchal Kinich Ahau od Kuxan Suum, demo Axeman (blackový rip-off Amebix), věci od Muknal a hlavně The Haunting Presence, ke kterým se furt pravidelně vracím. Druhé album Volahn bylo fajn, ale nejlepší songy jsou asi na kratších titulech/splitech. Tukaaria – Raw to the Rapine a jejich splitka jsou povinnost. Líbit by se mohli i Arizmenda a Ashdautas, kteří už asi nejsou oficiálně součástí BTC, ale vycházeli tam. Obě kapely jsou víc “psycho” a hlavně Arizmenda zněli dost svébytně: Na první poslech bych doporučil asi Stillbirth in in the Temple of Venus.

          Odpovědět

  4. díky za tip, tohle mě fakt pobavilo. do dlouhý desky volahna jsem se uplně nedostal, ale tohle je super.

    Odpovědět

      1. To nevím přesně, ale Murdunbad (ze kterého v tom pořadu myslím dělali majitele BTC) se nejspíš nějak povadil s Volahnem, takže ani Arizmenda k nim už nepatří. Z toho co pouštěli k BTC už vlastně nepatří ani Muknal (protože ta kapela je mrtvá) ani The Haunting Presence (protože Nick z THP a Nocturnal Blood se věnuje jiné muzice než black metalu).

        Btw, nechce se mi to pouštět znova, ale přišlo mi, jakoby se ti moderátoři snažili udělat z BTC “leftist-friendly” kapelu. Viz. nějaké to debilní plácání o Vargovi a xenofobii hned na začátku, zdůrazňování punkového backgroundu krátce poté a snaha omlouvat Volahnovy “brown power” kecy kolonialismem. Kdyby tak věděli, kdo se nejvíc zastal H. Möbuse, když mu v Kodani chtěla Antifa rozbít hubu, hahaha. Každopádně řadit BTC na jednu či druhou stranu barikády je demence.

        Jako představení nějakého hudebního fenoménu nic moc, ale asi to měla být jen kuriozitka do pořadu, upravená pro cílovou skupinu posluchačů.

        Odpovědět

        1. Kdybys na to neupozornil, tak se na to vůbec nezaměřím, takže i kdyby podsouvali, třeba už jen proto, aby se vyhnuli nějakým stížnostem, od těch, co malují nácka na zeď, tak to zajímá stejně akorát potrefený husy. Mě spíš trochu sral ten jejich poklidný tón, jako by vyprávěli večerníček. Žádnej vtip, žádná emoce…

          Odpovědět

Napsat komentář: Metacyclosynchrotron Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.