Země: Austrálie Žánr: black metal / post-rock / blackgaze Datum vydání: 14.2.2014 Label: Northern Silence Productions Hodnocení: H. – 4,5/10 Skvrn – 6,5/10 Průměrné hodnocení: 5,5/10 Odkazy: facebook / bandcamp

První pohled (H.):

Upřímně řeknu, že muzika Woods of Desolation mi až doposud docela úspěšně unikala… nebo lépe řečeno, něco jsem slyšel, ale hodně letmo a nic moc konkrétního si nevybavuji, nicméně jsem měl tenhle australský jednočlenný projekt vždycky zaškatulkovaný jako kvalitní záležitost. Mezeru ve znalostech jsem se jal napravit s aktuální třetí řadovkou “As the Stars”, od níž jsem očekával, že mi onen dojem, že jde o kvalitní muziku, potvrdí.

Nemohu tím pádem soudit, jak si “As the Stars” stojí v porovnání se svými dvěma předchůdci, ani nevím, jestli na tom nejsou náhodou lépe, ale novinka v mém případě zůstala docela dost za očekáváním. Namísto silné, uhrančivé a atmosférické black metalové desky jsem totiž dostal poměrně rozplizlou a ničím nevýraznou nudu, která sice je v zásadě black metal, ale ten je v podání Woods of Desolation rozmělňován poslední dobou (a pro mě dost nepochopitelně) čím dál tím populárnějšími post-rockovými postupy s lehkými doteky shoegazu.

Nikdy jsem se nijak netajil tím, že mi tohle není vůbec po chuti – nikoliv však automaticky, abych si něco dokazoval, ale především z toho důvodu, že jsem snad ještě nenarazil na skupinu, jež by to dokázala podat takovým způsobem, aby mě to doopravdy a v plné míře oslovilo. Což se tedy nedá říct ani o Woods of Desolation, potažmo “As the Stars”. Zdá se mi totiž, že všechno tohle “post-rockování” ten black metal neuvěřitelným způsobem “ztepluje”, dělá z něj takovou homo muziku, jež je pro mě jednak nudná, jednak na hony vzdálená tomu, o čem by black metal měl být (a to ani omylem nepatřím mezi ten typ lidí, kteří nutně potřebuji black metal v jeho původní formě). A to už na Woods of Desolation, potažmo “As the Stars” sedí úplně přesně.

“As the Stars” je pro mě tím pádem zklamání. Není to neposlouchatelné, ale je to nuda, která funguje jen jako podklad k nějaké činnosti, když to album vnímáte maximálně na půl ucha. Když se totiž člověk soustředí je to… o ničem.

Druhý pohled (Skvrn):

Woods of Desolation bezesporu patří k nejdůležitějším black metalovým projektům skromné australské scény. A to především, že se podílela na definici žánru, který v poslední době vylétl strmě nahoru – “blackgaze”. Spousta lidí mi bude mít za zlé další škatulkovací povídání, ale nemohu si ho v případě “As the Stars” odpustit. Blackgaze, jakožto mix black metalu, post-rcoku, shoegaze a já nevím čeho ještě, je totiž na desce zastoupen po celé délce. Mně osobně přijde, že za blackgaze se vydává takový pozitivnější black metal, i když ono slovíčko pozitivní je hodně ošemetné. Zvlášť, když se někteří nepářou Woods of Desolation obdařit škatulkou DSBM.

Omluvte nezvykle dlouhý úvod, ale ohledně “As the Stars” by stačila právě pouhopouhá dvě slovíčka – solidní blackgaze. Hned na začátek říkám, čekal jsem víc. Atmosféru i již tradiční feeling Woods of Desolation jsem dostal, ale něco mi na novince nefunguje, především zvuk. Ten se na první pohled podobá poslední řadovce “Torn Beyond Reason”, na novince je však nepříjemnější, a to prosím doslova, uši po nějaké čtvrté písničce celkem trpí, a fakt, že jsou skladby vystaveny v obdobném duchu, tomu rozhodně nepřidává. Nedokážu specifikovat, co konkrétně je na zvuku špatně. Vokály jsou opět hodně zastrčené – nevadí, tak prostě zní Woods of Desolation; bicí oproti “Torn Beyond Reason” ztichly – taky žádný problém; přijde mi však, že blackové kytary jsou až moc intenzivní a až moc vyhulené co se týče výšek a s tím mám problém. Všechny skladby se nesou v podobných náladách, v nichž se na rozdíl od drtivé většiny black metalové produkce najdete i smysl pro naději a líbivost. To vše by bylo pěkné, poměrně snadno přístupné nebýt toho zvuku, který mi pocit z “As the Stars” kazí.

Je pro mě těžké vyřknout konečný ortel, zvlášť když předchůdce “Torn Beyond Reason” jsem měl hodně rád. Od té doby se zas tak moc nezměnilo, Woods of Desolation jsou stále dobře rozpoznatelní, jen necítím, že by to bylo úplně ono. Protekčních šest a půl…