Bathory - Under the Sign of the Black Mark

Bathory – Under the Sign of the Black Mark (1987)

Bathory - Under the Sign of the Black Mark (1987)

Země: Švédsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 11.5.1987
Label: Under One Flag / New Renaissance Records

Tracklist:
Side A – Darkness:
01. Nocternal Obeisance
02. Massacre
03. Woman of Dark Desires
04. Call from the Grave
05. Equimanthorn

Side B – Evil:
06. Enter the Eternal Fire
07. Chariots of Fire
08. 13 Candles
09. Of Doom……

Hrací doba: 35:34

Odkazy:
web

Tvorba Bathory se vcelku lehce nechá rozdělit do několika etap, z nichž ta první, ryze blackmetalová, je vymezena první trojicí desek. „Bathory“, „The Return……“ a „Under the Sign of the Black Mark“ tvoří triumvirát definující black metal. První představila jeho zběsilost vycházející z punku, kteroužto druhá dovedla k dokonalosti formulaci žánru a dotáhla ji do konečného důsledku. Právě první dvě jsou ty skutečně stylotvorné, na jejichž základech vše stojí, ale až ta třetí představuje nejpropracovanější skladatelskou stránku a stává se korunním drahokamem extrémního metalu.

Krátce po vydání „The Return……“ se nyní už dvoučlenná formace Bathory vrátila do domovského studia Heavenshore, aby zde pracovala na dalším materiálu pro eventuální třetí dlouhohrající desku. Nahrávka vznikala pod pracovním názvem „Occulta“ případně „Okkulta“ a bylo pro ni natočeno celkem sedm písní (jednou z nich byla i raná verze „Call from the Grave“), nicméně jen čtyři se dochovaly. Jak známo, k vydání nedošlo, nicméně jisté nápady posloužily jako základ pro „Under the Sign of the Black Mark“.

Mezi vydáním „The Return……“ a „Under the Sign of the Black Mark“ se objevila zdánlivá pauza, která ovšem nebyla způsobena nedostatkem materiálu, ale spíš sháněním nové sestavy. Ukázalo se, že dosavadní bubeník Stefan Larsson nebude schopen album nahrát z pracovních důvodů, na jeho místo tak nastoupil Paul „Pålle“ Lundburg, ačkoliv nebyl zrovna velkým příznivcem metalu. Sám Quorthon se ovšem nechal slyšet, že právě on mu otevřel cestu ke klasické hudbě, což se projevilo na pozdějších počinech. Jako baskytarista se krátce přidal Christer Sandström, ale ani on nebyl zrovna fanoušek podobné hudby, protože Bathory byli tehdy na svou oblast a dobu nevídaně extrémní. Christer na „Under the Sign of the Black Mark“ natočil dva nebo tři songy, většinu baskytarových partů nakonec odehrál sám Quorthon.

Před opravdovým nahráváním vzniklo několik demosnímků i s písněmi, které se na finální album nedostaly. Počin se měl původně jmenovat „Nocturnal Obeisance“, ale nakonec byl změněn a toto jméno dostalo jen intro – i když v prvním vydání s překlepem „Nocternal Obeisance“. Legendární je rovněž historka vzniku obalu „Under the Sign of the Black Mark“. Quorthon načerpal inspiraci pro výjev, v jehož ústředí byl ďábel obklopen čtyřmi nahými ženami, a došel k rozhodnutí, že se musí jednat o fotku, nikoliv o obraz.

Materiál pro desku již byl v té době hotov a Quorthon se začal věnovat shánění propriet a dobrovolníků (respektive spíš dobrovolnic – měly zde být čtyři nahé ženy) pro obal. Dle svých slov obvolával všechna možná divadla, filmové společnosti a televize, až nakonec našel, co hledal – ve švédském národním divadle, kde zrovna hráli „Carmen“. Ve druhém dějství se zde objevovaly rekvizity skal, jichž bylo třeba. Jejich zapůjčení a převoz by ovšem byl příliš nákladný. Quorthonovi se nicméně podařilo vyjednat, aby se fotky pro obal nafotily v krátké přestávce mezi prvním a druhým dějstvím přímo během představení. Jak se však ukázalo, dostat do záběru čtveřici nahotin i ďábla, jejž ztvárnil kulturista Leif Ehrnborg, bylo nemožné, takže nakonec vše dopadlo tak, že se zde nachází pouze démonická postava s rohy. V rychlosti prý byly pořízeny pouhé čtyři záběry.

Bathory

Hudebně je „Under the Sign of the Black Mark“ velkým posunem oproti „Bathory“ a „The Return……“, které jsou obě primitivním agresivním black metalem. Třetí album přináší větší kompoziční rozmanitost, více středních temp a hymničnosti, výraznější kytarová sóla. Což byl ale dle všeho záměr, poněvadž Quorthon cítil, že je nutné se od předcházejících počinů posunout kupředu. Povedlo se.

To ovšem neznamená, že „Under the Sign of the Black Mark“ na bestiálnost rezignovalo! „Massacre“ je přesně dle názvu učiněný masakr, stejně tak „Chariots of Fire“ a „Of Doom“. V menší míře to platí i o „Equimanthorn“, která ale zpomaluje v zabijáckém refrénu. Vedle nich se tu ale objevují i skladby, jejichž „hitový“ potenciál je značně vyšší než v případě starších alb. Názorným příkladem budiž „Woman of Dark Desires“ s chytlavými riffy a refrénem, jenž uvízne v hlavě už navěky.

Bathory - Under the Sign of the Black Mark

Podobně lehce zapamatovatelné jsou i „Call from the Grave“ a „13 Candles“, které se obě drží středního tempa. Sedmiminutová „Enter the Eternal Fire“, jež otvírá B stranu desky, pak přidává výrazný epický feeling, a z dnešního úhlu pohledu ji lze chápat jako předzvěst toho, do jakých vod se hudba Bathory stočí v následujících letech.

Ať už se ale „Under the Sign of the Black Mark“ pohybuje v kterékoliv své poloze, vždy a neustále – a stejně jako v případě „Bathory“ a „The Return……“ – platí, že máme tu čest s nadčasovým majstrštykem, na němž vlastně není písně, jež by nepatřila do zlatého fondu extrémního metalu. Jestli jsem v případě prvních dvou alb tvrdil, že správný fanoušek metalu musí povinně znát všechny riffy zpaměti, u „Under the Sign of the Black Mark“ to platí pomalu dvojnásob. Tady totiž mluvíme o jedné z největších metalových nahrávek všech dob, jejíž význam a velikost dost dobře nejde dostatečně popsat v pár slovech. Tohle je nejvyšší triumf extrémního metalu. Buď uctíváš až za hrob, anebo jsi zkurvenej pozér a měl bys zdechnout. Nic mezi tím.

Bathory


9 komentářů u „Bathory – Under the Sign of the Black Mark (1987)“

  1. Takový mrcasení a stejně ta obálka vypadá, jak kdyby ji někdo namaloval. Minimálně na obrazovce Pc, bych netipla, že je to fotka. Nosič nemám a nikdy jsem neviděla, ale vzhledem k tomu, že to byly kulisy, za umělého osvětlení, focené osmdesátkovým foťákem a výsledek prošel možná ještě úpravami, tak bych hádala, že bych to považovala za obrázek i na tom nosiči. Třeba to u někoho uvidím, tak se podívám.

    Jinak on sám měl tehdy docela vtipný fotky a ještě klika, že nebyl jako mladej hnusnej a tak se na něj dá dívat i v krátkém tričku, nebo kalhotech, kterými se snažil udělat radost Judas Priest.

      1. V osmdesátém sedmém jsem byla oblečená všelijak, ale omlouvá mě, že jsem o tom ve čtyřech letech moc nerozhodovala.
        A jemu to navíc i seklo, spíš škoda, že dneska už takových odvážných exemplářů moc vidět není. Teda svlečení někteří jsou, ale téměř vždy takoví opičáci, nebo takovým způsobem, že by to Judas Priest nepotěšilo.:/

          1. Nj, Manowar. Ti nebyli sexy tím správným způsobem, moc tlačili na pilu. Ale tak když se ti líběj… proti gustu…

          2. pamatuju si ze starý práce, kdy jsem zrovna měl na noťasu otevřenou tuhle fotku, když kolem mě prošel kolega ze zahraničí a starostlivým hlasem si povzdechl “Josef, sometimes I’m really worried about you.”

    1. Já Ti rozumím, ale smát se přes třicet let starý fotce… Navíc Bathory/Quorthon byl toho času v tomhle svým způsobem průkopník. Stejně tak Judas se svojí modroústřicovou módou nebo Manowar s pravěkými kožešinami. Obecně vzato je metalová móda k smíchu, ale na to člověk přijde až s nějakým odstupem doby, či prozřením, že ne vše je pure fakin underground. Osobně mám rád líčení blackových kapel, ale někdy se prostě neubráním posměchu (Carach Angren, Dimmu….) Ale beru to tak, že to je prostě součást, stejně jako všechny ty pentagramy, kozy a kýho výra…

      1. Spíš jsem měla teď trochu tendenci se vysmát vám ne jemu. Trochu mi to občas připadá, že si při tom adorování některých věcí (možná i záměrně) nevšímáte. Ostatně já o jeho orientaci a genderové identitě (nebo jak se těmhle věcem nadává) vím taky úplný hovno, ale právě lidé, které takové věci trápí a musí je skrývat, bývají ti nejtvořivější, nejoriginálnější a často i ti nejnasranější.
        Metalová móda se mi líbí, i když z pohledu většinové populace, jsou metalisti pošuci, co šetří za kadeřníka a ve volném čase se patlají vápnem.

Napsat komentář: ... Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.