Země: Velká Británie Tracklist: Hrací doba: 53:12 Odkazy:
|
O problémech mezi prvními dvěma alby a obecně pohnuté historii druhé desky Cradle of Filth jsem psal již v recenzi na EP „V Empire or Dark Faerytales in Phallustein“. Při povídání o „Dusk and Her Embrace“ se to nicméně nedá vynechat, takže se předem omlouvám za menší opáčko.
Svou druhou řadovku Cradle of Filth původně natočili v prakticky téže sestavě jako svůj debut „The Principle of Evil Made Flesh“. Zpěvák Dani Filth se však o mnoho let později nechal slyšet, že šlo spíše o dema než dokončené album. Tak či onak, vztah s tehdejším labelem Cacophonous Records se začal rozpadat a spory se nakonec vyřešily až u soudu. Dohoda zněla tak, že Cradle o Filth odevzdají firmě ještě jednu nahrávku, a pak si obě strany půjdou po svých.
V už obměněné sestavě kapela natočila již zmiňované minialbum „V Empire or Dark Faerytales in Phallustein“, jehož prostřednictvím se s Cacophonous rozloučila, a materiál určený pro druhý dlouhohrající počin posléze nahrála znovu s novými členy. Právě tahle verze vyšla v srpnu 1996 u Music for Nations, kde Cradle of Filth našli nový a poprvé trochu stabilnější vydavatelský domov. Originální podoba alba nicméně nezůstala zapomenuta navždy. V roce 2016, tedy ke dvacátému výročí, vyšla pod názvem „Dusk and Her Embrace: The Original Sin“ – bohužel s hrozným obalem, který se nese ve stylu současné éry Cradle of Filth, ale k atmosféře materiálu z devadesátých let se vůbec nehodí.
„Dusk and Her Embrace“ ozdobené podtitulem „Litanies of Damnation, Death and the Darkly Erotic“ každopádně v kariéře Cradle of Filth znamená milník. Druhé album dotahuje k dokonalosti zvuk představený již na „V Empire or Dark Faerytales in Phallustein“ a jasně definuje, v čem tkvěla síla Cradle of Filth v devadesátých letech. O tom, že se skupině začalo dařit i komerčně a její obliba výrazně vzrostla, ani nemluvě.
Z hudebního hlediska „Dusk and Her Embrace“ exceluje především vytříbenou náladou. Cradle of Filth zde ukázali, jak by se měl dělat romantický klávesový black metal s gotickou příchutí, což se jim daří, aniž by se potřebovali opírat o kýč. Snad tedy jedině s nečestnou výjimkou v podobě instrumentálek „Humana Inspired to Nightmare“ a „The Graveyard in Moonlight“. Těmhle mezihrám jsem u Cradle of Filth na chuť nikdy nepřišel, ale zase ani pro mě nejsou tak hrozné, abych s nimi nedokázal žít. Přinejmenším na tomhle albu.
Co se totiž metalových skladeb týče, tak tady byli Cradle of Filth ve vrcholné formě. Desku otevře silné trio delších písní „Heaven Torn Asunder“, „Funeral in Carpathia“ a „A Gothic Romance (Red Roses for the Devil’s Whore)“. Především poslední jmenovaná mi přijde skvělá a hlavní v mých očích patří k nejjasnějším ukázkám toho, proč byli Cradle of Filth v devadesátkách zvláštní kapelou.
„Dusk and Her Embrace“ ovšem nepolevuje ani nadále. Titulní věc je hit jak hovado a oba závěrečné songy „Beauty Slept in Sodom“ a „Haunted Shores“ vrcholící mluveným slovem, o nějž se postaral Cronos z Venom, zdařile navazují na silný úvod a obě je také otvírá skvělý motiv. I zde se ale ukazuje, kolik nápadů tehdy Cradle of Filth měli, protože v obou případech se jedná jen o krátká uvození, po nichž následují další minuty plné dalších linek. Obecně je album nacpané skvělou muzikou, povedenými riffy, promyšlenými klávesovými kudrlinkami a v neposlední řadě tu Dani Filth poprvé ve velké míře předvádí svůj pověstný rozsah. Skoro by se chtělo říct, že místy Cradle of Filth dobrými nápady až plýtvají, ale kapela na vrcholu tvůrčích sil si to může dovolit a pro posluchače jde samozřejmě o výhru.
Jedinou slabší metalovou položkou je pro mě „Malice Through the Looking Glass“, která ovšem bledne jen v konkurenci okolních stop. Jinak se pořád bavíme o songu s několika výbornými pasážemi, ani nemluvě o tom, že na novějších deskách Cradle of Filth by šlo o nejlepší písničku. O parník.
„Dusk and Her Embrace“ nepochybně představuje první triumf Cradle of Filth a dodnes patří k vrcholným dílům jejich tvorby. Stejně tak se jedná o album, které ve zkoušce časem obstálo se ctí a i dnes si občasný poslech zaslouží.