Cradle of Filth - The Principle of Evil Made Flesh

Cradle of Filth – The Principle of Evil Made Flesh (1994)

Cradle of Filth - The Principle of Evil Made Flesh (1994)

Země: Velká Británie
Žánr: melodic black metal
Datum vydání: březen 1994
Label: Cacophonous Records

Tracklist:
01. Darkness Our Bride (Jugular Wedding)
02. The Principle of Evil Made Flesh
03. The Forest Whispers My Name
04. Iscariot
05. The Black Goddess Rises
06. One Final Graven Kiss
07. A Crescendo of Passion Bleeding
08. To Eve the Art of Witchcraft
09. Of Mist and Midnight Skies
10. In Secret Love We Drown
11. A Dream of Wolves in the Snow
12. Summer Dying Fast
13. Imperium Tenebrarum

Hrací doba: 52:32

Odkazy:
web / facebook / twitter / instagram

Rozepisovat se tu o tom, že Cradle of Filth jsou dnes velkou metalovou kapelou, by samozřejmě bylo opakováním něčeho, co všichni dávno víte i beze mě. O kvalitách jejich hudby a prezentace lze samozřejmě debatovat dlouho. O jejich oblibě zřejmě ne, ať už si o její zaslouženosti myslíte cokoliv.

O to humornější a zároveň i zajímavější může být, když se podíváme na to, jak Cradle of Filth začínali. Tedy – ne snad, že by současní Cradle of Filth nedokázali být humorní. U některých fotek se regulérně třískám smíchy, ale myslel jsem to teď trochu jinak…

Asi není žádným tajemstvím, že Cradle of Filth začali na úsvitu devadesátých let jako deathmetalová kapela. Tuhle éru reprezentují demosnímky „Invoking the Unclean“ (1992), „Orgiastic Pleasures Foul“ (1992) a „Total Fucking Darkness“ (1993), které vlastně za moc nestojí. Druhé jmenované má vtipný lesbický obal, na němž si můžete povšimnout tekutiny ladně odkapávající z pičiska, ale jinak nic moc. Největšího věhlasu se každopádně dostalo „Total Fucking Darkness“, které ostatně v roce 2014 vyšlo v poctivé reedici. Také na něm lze vzdáleně slyšet první zárodky toho, na čem se Cradle of Filth později „udělali“.

Mezi „Orgiastic Pleasures Foul“ a „Total Fucking Darkness“ Cradle of Filth natočili svůj dlouhohrající debut „Goetia“, k jehož vydání ovšem nedošlo. Desku měl pustit do světa label Tombstone Records, ale ten zkrachoval a skupina neměla prostředky na to, aby svoje songy vykoupila. Z alba se dodnes dochoval jediný song „Spattered in Faeces“, jejž Cradle of Filth vydali na už zmiňované reedici „Total Fucking Darkness“.

Cradle of Filth následně podepsali nový kontrakt s Cacophonous Records, pod jejichž značkou konečně vydali první řadovku „The Principle of Evil Made Flesh“. Ta z dnešního pohledu jen zhruba načrtává zvuk, s nímž kapela prorazila později, a oproti mladší tvorbě je na první poslech syrovější a neučesanější.

Ani nevím, kolikrát jsem během let četl na internetu rádoby zasvěcené diskuze, zdali Cradle of Filth hrají black metal. Podle mě je odpověď velmi jednoduchá a úplně nechápu, že se o tom vůbec vedou spory – čistý black metal nehráli nikdy, o jeho klávesových variantách se dá v určitých částech diskografie hovořit. Dá se nicméně říct, že asi panuje shoda na tom, že právě „The Principle of Evil Made Flesh“ má ke standardní podobě black metalu z celé tvorby Cradle of Filth nejblíže. To se nejspíš nedá moc rozporovat, ale osobně si nemyslím, že by tady Britové předváděli nějaké blackmetalové orgie.

V některých riffech lze dost jasně slyšet dozvuky dřívějšího deathmetalového zvuku a naopak najdeme dost momentů napovídajících budoucí zálibu Cradle of Filth v gotické estetice a atmosféře (ne nutně ve smyslu gothic rocku). Nejnápadnější jsou samozřejmě klávesové instrumentálky, s nimiž kapela s oblibou pracovala i na pozdějších albech. Klávesové elementy a nesmělé náznaky pozdější typické nálady Cradle of Filth ale můžeme slyšet i v dalších stopách. Vlastně moc nenajdete song, v němž by se nějaký dotek kláves vůbec nevyskytoval. Spousta skladeb třeba poctivě dodržuje recept tvrdšího rozjezdu a následného překlopení do mírnější části s klávesami v druhé polovině případně závěru.

Cradle of Filth

Tak či onak, „The Principle of Evil Made Flesh“ mi jako nějak zvlášť dobré album nepřijde. Ve své době se sice dočkalo poměrně kladného ohlasu, ale osobně si myslím, že kdyby nešlo o prvotinu později známé kapely, dneska by si na takové album už nikdo nevzpomněl. Na jednu stranu se tohle prohlášení může zdát pravidelnému čtenáři divné, protože typicky upřednostňuji syrovější produkci oproti té takzvaně „lepší“, což „The Principle of Evil Made Flesh“ technicky vzato v porovnání s následující tvorbou Cradle of Filth splňuje do puntíku, ale špinavější sound není všechno.

Aby těch paradoxů nebylo málo, ty nejznámější songy z „The Principle of Evil Made Flesh“ mi přijdou nejslabší (musím ale dodat, že „nejznámější“ měřím čistě podle svého pocitu). Titulní flák, „The Black Goddess Rises“ (jediná věc převzatá z dema „Total Fucking Darkness“) nebo „Summer Dying Fast“ mi nepřijdou ničím zvláštní. Výjimkou budiž snad jedině „The Forest Whispers My Name“, byť i u ní platí, že její novější verze z EP „V Empire or Dark Faerytales in Phallustein“ zní o něco lépe respektive víc „krejdlovsky“.

Cradle of Filth

Jestli je album někde použitelné, tak ve svém středu, kde se nachází trojice nejrozumnějších písní „A Crescendo of Passon Bleeding“, „To Eve the Art of Witchcraft“ a „Of Mist and Midnight Skies“. První dvě dokážou nabídnout nějaký slušný nápad (pasáž ve středu „To Eve the Art of Witchcraft“ bych považoval za vrchol nahrávky) a ta třetí asi nejznatelněji napovídá, co se s Cradle of Filth bude dít dál.

Pro pořádek ještě můžeme zmínit, že podstatnou část skladeb kapela později nahrála znova pro jiné počiny. O verzi „The Forest Whispers My Name“„V Empire or Dark Faerytales in Phallustein“ jsem se už zmiňoval. „The Principle of Evil Made Flesh“, „The Black Goddess Rises“ a „Summer Dying Fast“ se potom v nových verzích objevily na EP „Bitter Suites to Succubi“ z roku 2001.

Cradle of Filth

Tak jako tak, z mého pohledu není „The Principle of Evil Made Flesh“ nic extra a myslím si, že se album zbytečně nadhodnocuje kvůli tomu, že se jedná o prvotinu později známé kapely. Že tam lze, obzvlášť při retrospektivním pohledu, slyšet nějaký potenciál a že jej Cradle of Filth později dokázali rozvinout, je jedna věc. Kvalita samotné nahrávka druhá.


5 komentářů u „Cradle of Filth – The Principle of Evil Made Flesh (1994)“

  1. Jednou jsem psala, že mi gotický feeling nevadí, ale jejich image mi vadí. Nejde o to, že je gotické, ale o to, že mi připadá slizké. Například mi nevadí, ba naopak, když chlap vypadá dost jako holka, ale musí to být hezká holka a ne vyžilá prostitutka jako tady Daní.

      1. Možná těch, co jsou tak tlustý a ošklivý, že nemají vysoké nároky a stačily by jim i ty tvoje dvě, tři minuty.:D

  2. No, já jsem se k tomu dostal, když to vyšlo a kurewsky se mi to líbilo. Už sem to asi 20 let neslyšel, ale zítra tomu dám chvilku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.