 |
|
Země: Velká Británie Tracklist: Hrací doba: 36:23 Odkazy:
|
Cradle of Filth na počátku kariéry provázely trable s nahrávacími společnostmi. Po krachu Tombstone Records museli zazdít svou první řadovku „Goetia“. Svůj skutečný debut „The Principle of Evil Made Flesh“ tedy vydali na značce Cacophonous Records, ale ani tahle spolupráce nedopadla dle představ.
Cradle of Filth začali label vinit z nedodržování smlouvy a objevily se i spory o finance. V roce 1995 se obě strany sešly u soudu a nakonec došlo k dohodě, že kapela dodá ještě jeden počin a pak si může jít po svých. V té době již měli Cradle o Filth rozpracovanou druhou desku „Dusk and Her Embrace“. Dani Filth se později nechal slyšet, že nešlo o hotovou verzi, ale spíš demo nahrávky. Tahle verze alba každopádně zůstala z právních důvodů na dlouhou dobu zapomenuta a vyšla až v roce 2016 pod názvem „Dusk and Her Embrace: The Original Sin“. Skupina materiál později nahrála znovu pro svou novou firmu Music for Nations.
Aby se ale Cradle of Filth vymotali z povinností vůči Cacophonous, tak narychlo složili a nahráli minialbum „V Empire or Dark Faerytales in Phallustein“. Mimoto se zde poprvé představuje nová sestava kapely – z té dřívější, která natočila i zmiňovanou původní verzi „Dusk and Her Embrace“, zbyl jen zpěvák Dani Filth, baskytarista Robin Graves a bubeník Nicholas Barker. Mimo jiné se zde také poprvé objevuje zpěvačka Sarah Jezebel Deva, která sice nikdy nebyla oficiální členkou Cradle of Filth, ale s formací dlouhé roky vystupovala živě a jako host zazpívala na množství nahrávek. V téhle roli jen tak mimochodem vystřídala Andreu Meyer z Aghast, Nebelhexë a Hagalaz’ Runedance, která se postarala o dámské vokály na debutu.
Trochu paradoxní je, že navzdory okolnostem a nahrání z povinnosti dopadlo „V Empire or Dark Faerytales in Phallustein“ mnohem lépe než „The Principle of Evil Made Flesh“. EP Cradle of Filth poprvé ukazuje jako formaci, která svého času měla specifickou auru a nějakou kreativitu, což se o nich nyní podle mého skromného názoru nedá tvrdit už nějaký ten pátek.
„V Empire or Dark Faerytales in Phallustein“ již každopádně pracuje s charakteristickým soundem i atmosférou Cradle of Filth z devadesátých let. Zároveň také potvrzuje, že právě v téhle éře měla parta okolo Daniho Špíny nápady a dokázala tvořit poměrně zajímavou muziku.
Úvodní „Ebony Dressed for Sunset“ to ještě úplně nenaznačuje. Zní ok, ale nic extra a společně s nudnou instrumentálkou „She Mourns a Lengthening Shadow“ patří k největším slabinám „V Empire or Dark Faerytales in Phallustein“. Zbytek je na tom naštěstí lépe.
Nově nahraná verze „The Forest Whispers My Name“, původně z „The Principle of Evil Made Flesh“, se tady vyvedla o dost lépe a s dnes už charakteristickou fazónou Cradle of Filth rozkvetla. Výpravná pasáž okolo tří minut sice na téhle verzi nevyzní s takovou silou, ale oproti podobě z debutu se pořád jedná o krok nahoru. Vrcholný kus pak následuje vzápětí.
Citát z klasického Universalovského hororu „The Wolf Man“ z roku 1941 otevře klasiku „Queen of Winter, Throned“, aby jej hned vzápětí vystřídala citace z „Draculy“. Skladba každopádně na ploše deseti minut jasně ukazuje, že Cradle of Filth i navzdory některým posměšným názorům žánrových puristů dokázali stvořit i povedenou muziku. Asi se dá říct, že jestli má nějak znít melodický black metal s gotickou náladou, mělo by to být cca takhle.
Další songy „Nocturnal Supremacy“ a „The Rape and Ruin of Angels (Hosannas in Extremis)“ pokračují v nastavené laťce. Vrchol je sice bez debat, ale i tady se daří držet poměrně dobrou atmosféru a najdou se povedené momenty. Netvrdím, že jde o něco, co bych potřeboval poslouchat neustále, ale myslím, že zkoušku časem tyhle songy i „V Empire or Dark Faerytales in Phallustein“ jako celek přežily se ctí. Celkově vzato první kvalitní nahrávka z dílny Cradle of Filth. To hlavní následovalo hned vzápětí…
Podobné články
25.4.2021 Cradle of Filth – Dusk and Her Embrace (1996) Minulost
4.4.2021 Cradle of Filth – The Principle of Evil Made Flesh (1994) Minulost
9.5.2021 Cradle of Filth – From the Cradle to Enslave (1999) Minulost
23.5.2021 Cradle of Filth – Bitter Suites to Succubi (2001) Minulost
16.5.2021 Cradle of Filth – Midian (2000) Minulost
2.5.2021 Cradle of Filth – Cruelty and the Beast (1998) Minulost
Jednoznačně za mě nejlepší věc, co Kolíbka kdy vydala. Ještě teď dám z hlavy dohromady texty, protože na střední jsem to poslouchal do zdebilnění a snažil se je překládat. Obraty jako “Now abyssed Lucifers master the earth, uncloister jaded harlots once served.” způsobily, že mi po zbytek života obvykle nikdo moc nerozumí co chci říct. Kdybych předevčírem znovu neobjevil album Blood on Ice od Bathory, který poslouchám jak magor na replay, hned si to zas pustim.
Tohle je moje osobní 1 v rámci diskografie Cradle Of Filth. Od obalu až po muziku všechno naprosto skvělé.
Od obalu jo? Tady někdo asi hodně rád šestákové paperbackové fantasy z výprodeje :D (a taky kozy, čemuž se ale, pravda, docela dá rozumět :)) :D
Jj, to hnědovlasý by chtělo trochu přifouknout muskulaturu a mohli by to prsknout i na libovolnou Harlekýnu, taký je to vkusný a celý nádcherný.
Mě to k těm COF prostě sedí a rozhodně se mi to líbí víc, než co za nádheru mají na Darkly Darkly Venus Aversa :) A, ano, ten obal mi svého času zdobil i plochu monitoru, což byla úlitba, že sice je to erotika, ale přece jde o metalovej obal :D
Tak obal “Darkly Darkly” je zvěrstvo, to jo no :) Ale ze starších Cradláckejch obalů mám určitě jiný favority – třeba “The Principle of Evil Made Flesh” je jinačí level imho…
Jo, tomu rozumím. I ten obal líp sedí k té hudební náplni. Ale když to tak člověk pak všechno vidí vedle sebe: https://milanbhut.rajce.idnes.cz/Neco_ze_sbirky/1418705342
tak jsem se doklikla na konec a musím podle poliček konstatovat, že toho máš víc než já :D
Ale neviděl jsem tam u tebe discografii od Kvist, Troll a Mysticum, takže jsem mírně potěšen.
Když už jsi se šťoural v mé sbírce, tak ti můžu předložit její komplet databázi zde: https://www.discogs.com/user/Bhut/collection?page=1&limit=250&header=1 Ale nic od zmíněných kapel tam vskutku není, za to několik pubertálních radostí a tzv. guilty pleasure položek :D
Vida. Budu za kacíře, ale přiznám se, že z těch prvních tří desek (Principle + Vempire Dusk) mne baví asi nejméně. Jasně, je to rozhodně kvalitnější než debut, ale ten mi zpětně přijde alespoň vtipný a u některých fláků se skvěle hrozí, ale tohle navzdory kvalitám šlo vždy trochu mimo mne.
Tím nechci říct, že bych to chtěl srážet, ono to má své kvality, ale zkrátka mne to minulo.
No ty kráso. Teď jsem to představení (Queen of Winter) viděl na yt live in Nothingham. Jako satanovy feny s chůdama, to sem nežral :D
Šmarjá báby na chůdách tahali po koncertech leta. Pak měli nějakou obří čarodejnici, co vypadala jak z alegorickýho vozu. Tehdy ve Zlíně 2004/2005 pak zase měli nějaký polooblečený cácory, co řezaly kotoučovkama do železných sloupků během From the Cradle to Enslave. Na tyhle píčoviny je vždycky užilo. Já myslim, že poslouchat COF v pubertě je prostě to nejlepší období, protože ta kapela v zásadě je zhmotněná puberta.
S tím se dá bezpečně souhlasit. COF jsou skutečně taková ta epochální kapela, kterou dnes sleduji asi jen ze setrvačnosti a možná i nostalgii (podvědomé). Nevím jestli bych aktuálně nad něčím takovým plesal jako tehdy… Spíš z toho sranda pohledu.
Tímhle vylitím lásečky ke Cradle of Filth jsi mě nemálo překvapil :) Co přijde příště, ohlédnutím za tím nejlepším z Dimmu Borgir?
Lásečka bych tomu zase neříkal :D
Tak tím nejlepším máš na mysli od DB určitě poslední album, které na různých serverech sbírá jen kladné ohlasy (a běda jak tam někdo šplíchne něco jiného)….
Když jsme u těch gotických věcí, možná to bude trochu od věci… ale přestože Noir Désir nepovažuju za hudbu tohohle žánru, tak subjektivně Des Visages Des Figures je rozhodně jednou z nejgotičtějších věcí v tom dobrém slova smyslu… mimo staré matadory jako Joy Division, Siouxsie and The Banshees etc. Je to už nějaký čas, co mi kamarád vrazil do ruky originálku s tím, že si ji mám nechat.
Jasně, není to goth metal, ale rozhodně v tom nacházím něco kurevsky intenzivního z té staré esence. Zajímavý taky je, že jsem žádný další album od nich neslyšel a příběh té kapely se taky dozvěděl až relativně nedávno. Nicméně pokud neznáte, vyhulte se na tu omáčku kolem a poslechněte si to.
Tuhle kapelu fakt těžce nemusím. Obal je fakt slizkej a lacinej humus. Za mě svým image kurvili (kam se na to sere maestro, ten je proti tomuhle úplnej arbitr umění) vkus a obrovské množství lidí dokázali od čehokoli gotického akorát naprosto odradit. Ostatně, kdybych o gotice měla jen tu představu, co vytvořili tito slizcí (asi) pánové, tak ji nesnesu.
Já mám (subjektivně… jak taky jinak, že?) ráda třeba Decoryah – Fall-Dark Waters .