Slave Whipping Blasphemy - A Kall to Whips

Slave Whipping Blasphemy – A Kall to Whips (2005)

Slave Whipping Blasphemy - A Kall to Whips (2005)

Země: USA
Žánr: black / death metal
Datum vydání: duben 2005
Label: Death Propaganda Records

Tracklist:
01. Nigger Massacre Anthem
02. Slave Whipping Blasphemy
03. Abraham Lincoln, I Fucking Hate You
04. Trainwreck on the Underground Railroad
05. Uncle Tom’s Cabin in Flames
06. Within the Black Shed, Where the White Reign
07. Forest of Bloodhounds and Bloodmoon
08. Kall of Kvlt Klux Klan
09. May the Whipcracks Ring Forevermore

Hrací doba: 23:01

Odkazy:

Jestli vás všechny ty vánoční slinty o klidu, míru a podobných píčovinách serou a stejně tak miliarda zkurevných ohraných pohádek a nekonečné zástupce kýče, určitě vám přijde k chuti představení dnešní perly. Na Štědrý den léta Páně 2017 totiž nabízíme výlet do minulosti, který je kurevsky nenávistný a doslova anti-korektní.

Zasvěcení již samozřejmě dávno vědí, ale ani pro ty z vás, kdo se se Slave Whipping Blasphemy doposud nesetkali, nebudeme chodit kolem horké kaše. Co si budeme povídat, právě texty jsou tím hlavním důvodem, proč si Slave Whipping Blasphemy dodnes někdo všímá a ostatně i proč zde „A Kall to Whips“ hodláme recenzovat, abychom tím poslali pozdrav všem Mirkům Dušínům.

Zkrátka a jednoduše, Slave Whipping Blasphemy jsou rasismus nejhrubšího zrna. V textech se to jen hemží otroky, plantážemi, negry a jejich vybíjením. Hned intro desky se jmenuje „Nigger Massacre Anthem“, po němž následuje skladba „Slave Whipping Blasphemy“, v níž se mimo jiné objeví následující sloka:

„Kill the Niggers
Kill them
Nigger-fucking die
Kill the Niggers
Kill them
Now“

Takhle to prostě je, a pokud se s tím někdo nedokáže smířit, pak se mu hrubě nedoporučuje „A Kall to Whips“ poslouchat. Samozřejmě za předpokladu, že s tímto náhledem na svět nesouhlasíte – pokud jsou někomu z vás postoje Slave Whipping Blasphemy blízké, pak se jistě s ničím smiřovat nemusíte. Na „obranu“ formace však můžeme upozornit, že texty Slave Whipping Blasphemy jsou čistě rasistické, není v nich ani stopa po (neo)nacismu (což nejsou synonyma, byť to občas vypadá, že si to mnozí myslí). Hádám ovšem, že komu lyrická stránka „A Kall to Whips“ vadí, toho zmíněná skutečnost nijak neobměkčí.

Trochu humorné je, že kdybyste si Slave Whipping Blasphemy pustili bez jakéhokoliv kontextu, tak byste myšlenkové pozadí kapely fakt neuhádli, protože zpěvákovi je samozřejmě rozumět úplné hovno.

Co se hudební stránky týče, věřte tomu, že black metal v podání Slave Whipping Blasphemy odpovídá textům – tím mám na mysli, že „A Kall to Whips“ nabízí vysoce nenávistný a ohavný poslech. Ale v muzice už je to v pořádku, protože v konečném důsledku – mnozí z nás vyhledávají hudební extrémy a nemocné emoce, což Slave Whipping Blasphemy poskytují. Texty kapely jsou špatný vtip a jejich formální kvalita je, jen tak mezi námi, někde na úrovni průměrných žáků prvních ročníků základní školy. Dokonce jsou tak mocně přepálené a arci-rasistické, až bych se ani nedivil, kdyby celé počínání Slave Whipping Blasphemy byl jeden velký humor (samozřejmě – černý humor). Jestli ale kvůli něčemu stojí za to „A Kall to Whips“ slyšet, je to chorá muzika.

Sound desky je jako vytažený z prdele. Kytary sekají hlavy, a přitom se jim navzdory evidentní extremitě stále daří přicházet se zapamatovanými (!) motivy a leckdy až překvapivě kvalitní riffovou masáží. Bicí obstarává automat, jenž sype, jak když bičem mrská (v tomhle případě docela příhodné přirovnání). Za klad bych klidně považoval i vokály, které jsou podobně odporné a zvrácené jako zbytek hudební stránky. Stará se o ně jistý Seamus DeVille, jenž se zdá být hlavní postavou Slave Whipping Blasphemy. Kromě „A Kall to Whips“ existuje ještě o pět let starší demosnímek „Niggerbitch 666“, kde dvě písně ze tří nazpíval nějaký Insa’yn, jehož vokál byl naprosto příšerný. Zde je tedy vidět velký posun.

Slave Whipping Blasphemy

Když jsem zmínil demo, mohu dodat, že po krátkém outru „May the Whipcracks Ring Forevermore“ následuje chvíle ticha, která vyústí ve skrytou stopu, jíž není nic jiného než titulní track „Niggerbitch 666“, což je suverénně největší „hit“ dema. A zároveň onen jediný song, jejž na demáči nazpíval Seamus DeVille. Na „A Kall to Whips“ se skladba objevuje v nezměněné verzi (což nijak nevadí, protože zvuková kvalita demosnímku i desky je srovnatelná), přičemž není těžké pochopit, proč Slave Whipping Blasphemy z dema vybrala právě tenhle song, aby jej zvěčnili i na albu. „The Kotton Kries for Nigger Blood“ a „Kiss My Whip“, to jest zbylé dva tracky na demu, jsou totiž dost debilní.

Z dalších skladeb na „A Kall to Whips“ lze vypíchnout agresivní námrd „Slave Whipping Blasphemy“. „Trainwreck on the Underground Railroad“ zase v jedné pasáži v pozadí představí i atmosférické „chóry“ a „Uncle Tom’s Cabin in Flames“ má zase nečekaně povedené kytarové sólo, na nějž hned vzápětí naváže jeden z nejlepších momentů alba. „Kall of Kvlt Klux Klan“ má sice poměrně nudný ústřední riff, ale za zmínku stojí přinejmenším díky poklidné mezihře.

„A Kall to Whips“ jako celek trvá pouhých 23 minut, z čehož navíc sedm minut zabírá intro, mezihra „Forest of Bloodhounds and Bloodmoon“, outro a skrytý track z dema. „Skutečný“ obsah alba má tedy jenom necelých 16 minut. I během nich se ovšem daří vytvořit atmosféru nejvyšší zášti, nevraživosti a zloby. Pokud tohle v black metalu hledáte, Slave Whipping Blasphemy by vás mohli zajímat.

„A Kall to Whips“ vyšlo v roce 2005, dle dostupných informací v edici pouhých deseti kopií. Ze stránky, kde se počin původně prodával, byla nabídka brzy stažena kvůli rasistické tématice – asi žádné velké překvapení. Rozhodně se tedy nemusíte snažit to někde koupit, i kdybyste to chtěli jako bizarnost do sbírky, protože bizarní tohle album rozhodně je. Pokud jej toužíte slyšet, můžete s klidným svědomím nelegálně stahovat nebo poslouchat na YouTube. Podobná situace panuje i u demosnímku „Niggerbitch 666“, který vyšel v roce 2000 (nahrán byl prý o několik let dřív – projekt údajně fungoval od roku 1995) v hrstce kopií na páleném cédéčku určeném jen blízkému okruhu Slave Whipping Blasphemy.

Slave Whipping Blasphemy

Můžete brečet, že recenzováním takovéhle kapely podporujeme rasismus. Klidně si to myslete, ale pravda to není. Záležitost jako Slave Whipping Blasphemy jednoduše existuje a objektivně je, jaká je, tak proč strkat hlavu do písku a zavírat nad tím oči. Minimálně z hlediska studijních důvodů, kam až se dá v žánru zajít a jakých různých podob může metal nabývat, to za znalost a slyšení stojí.


9 komentářů u „Slave Whipping Blasphemy – A Kall to Whips (2005)“

  1. To je tak blbý, až je to dojemný. ” Chaloupka strýčka Toma v plamenech ” a ” Bavlna žízní po negerské krvi ” jsou tak nádherně pitomý názvy, že mně donutily si to pustit :D A nasmál jsem se dost, představa jižanských gentlemenů v bílých oblecích a slamácích, plejících takovej humus mně rozesmála hodně moc. I když to asi bude spíš záležitost bílý chátry. Ale to není tak srandovní.

  2. Panebože:-) ….díky za nekorektní recenzi na “závadný” materiál. Svěží vánek v dnešní korekt-gender-femin-levorukém světě :-) Jen tak dál!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.