Mnemic - Mnemesis

Mnemic – Mnemesis

Mnemic - Mnemesis
Země: Dánsko
Žánr: industrial / groove / melodic death metal
Datum vydání: 8.6.2012
Label: Nuclear Blast Records

Tracklist:
01. Transcend
02. Valves
03. Junkies on the Storm
04. I’ve Been You
05. Pattern Platform
06. Mnemesis
07. There’s No Tomorrow
08. Haven at the End of the World
09. Ocean of Void
10. Blue Desert in a Black Hole
11. Empty Planet [bonus]

Hodnocení:
nK_! – 3/10
H. – 3,5/10
Kaša – 5,5/10

Průměrné hodnocení: 4/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Je tomu již pět let, kdy jsem se s dánskými moderně metalovými Mnemic setkal poprvé. Bylo to živě na pátém ročníku oblíbeného Basinfirefestu na hlavní stage, někdy po půlnoci. Tenkrát do mě tihle maníci dokázali napumpovat tolik energie, že mi vydržela ještě po zbytek letních prázdnin a mnohem, mnohem déle. Na toto období mám krásné vzpomínky, ale když jsem se o něco později dostal ke studiové tvorbě kapely, která sama o sobě prohlašuje, že hraje future fusion metal, nešlo o nic slavného, ba ani zvláštního. Mnemic, kteří se dali dohromady již v roce 1998, byli a podle mého názoru vždy budou hlavně živá kapela, protože až na minulé “Sons of the System” z roku 2010 mě ze svých nosičů totálně ničím nezaujali. To už je holt úděl dnešní doby, kdy si široké zástupy konzumentů mohou vybrat dle svého gusta a nejsou odkázány na omezenou, případně diktovanou tvorbu povolených interpretů, jako tomu bývalo v minulosti.

Minulý rok byl pro Mnemic zlomovým. Z předchozí sestavy zbyl pouze frontman francouzského původu Guillaume Bideau a kytarista Mircea Gabriel Eftemie. Taková změna už by mohla leccos naznačit. Obavy se naplnily a koncem letošního června se na pulty obchodů dostává pátá řadovka pojmenovaná vskutku originálně “Mnemesis”. Na rovinu musím říci, že ač jsem se snažil (vážně jsem se přemáhal), nedokázal jsem se do alba dostat žádným ze způsobů, které obvykle aplikuji a fungují. Trpělivě jsem si pouštěl píseň po písni a mechanicky se mezi nimi snažil najít nějaký světlé místečko, něco, co by zbytek alba vytáhlo z šedého průměru odpadní produkce nejnižší kategorie. Marně. Zkoušel jsem si “Mnemesis” pouštět pouze jako doprovodnou hudební kulisu k jiné práci ve snaze náhodně narazit na cokoliv zajímavého. Bez výsledku. Po několika pokusech mne hledání pochopitelně přestalo bavit a musím říci, že nudnější a předvídatelnější placku jsem ve svém přehrávači neměl už hodně dlouho.

Asi není pěkné odsoudit cizí práci hnedka v začátku článku a ani neobjasnit proč. “Mnemesis” si na nic nehraje, a to doslova. Vše na disku obsažené jsme slyšeli v mnoha podobných projektech a stejných formách, kolikrát i v lepším podání. Ve skutečnosti si myslím, že noví muzikanti byli do Mnemic vybíráni ne podle svých hráčských kvalit, ale jen dle toho, jak moc cool a true se dokáží tvářit na promo fotografiích. Vážně, zcela bez legrace. Žádná impozantní kompozice, únavné kytarové riffy bez špetky fantazie a hlavně hmatatelná nechuť jakkoliv experimentovat nebo se kamkoliv pohnout z nové desky jen čiší. Vokály jsou jednotvárné a strojově se střídající growl s čistým zpěvem dnes nikoho nepřekvapí a svým provedením povětšinou ani nenadchne. Technická stránka nahrávky výsledný záporný dojem jen umocňuje, protože jednotlivé nástroje zní jakoby smíchané přes sebe a navozují dojem nekontrolovaného chaosu. A co je nejhorší – jednotlivé songy se sami sobě podobají jako vejce vejci.

Abych jen nekritizoval, “Mnemesis” má i své kladné stránky. Je jich poskrovnu a místy je potřeba hledat lupou, ale jsou tam. Jednou z nich je úvodní skladba “Transcend” která posluchače bez okolků vrhne přímo do víru muziky a slibuje alespoň průměrný poslech. Svým způsobem není ničím moc zajímavá, ale navnadí a člověk čeká, co dalšího ještě přijde. Smůla, že nic. Jen to samé stokrát a stokrát dokola, dokud se neohraje i náhradní éčková struna baskytaristova nástroje a bubeník nezláme poslední pár laciných paliček. Zde je nutno vypíchnout další klad – úvodní části písniček jsou nečekaně nápadité a asi tak pět vteřin předtím, než se hudba zvrhne opět do stejného vzorce, máte dokonce pocit, že slyšíte něco nového a originálního! Kloubouk dolů, takhle kamuflovat skutečnost jen tak nikdo neumí. Třetím a zároveň posledním (další nemám sílu a ani chuť hledat) kladem je přebal. Sice máte zprvu pocit, jako že jste se ocitli zpět ve dvacet let ztraceném hlubokém socialismu, ale po detailnějším prozkoumání si uvědomíte, že mezi tou záplavou kostlivců a ukousaných hlav je obal “Mnemesis” to lepší, co může dnešní rocková scéna nabídnout. Tři plusy a tři body hodnocení – to je fér, nemyslíte?

Pokud nemáte v plánu si z nudy uhlodat nehty až na kost a ceníte si vlastního duševního zdraví, tomuto veledílu se doporučuji vyhnout velkým obloukem. Nuda od začátku do konce.

P. S. Narazil jsem na další klad! Je jím bonusová (!) “Empty Planet”, která svým provedením alespoň trochu vyčnívá nad šedou melasu zbytku alba. Je smutné, že pravděpodobně nejposlouchanější věc je vedená jako přídavek nad rámec. Ach.


Další názory:

Upřímně jsem si myslel, že budu jediný, kdo “Mnemesis” krutě odstřelí, ale díky faktu, že oba mí kolegové desku vnímají také jako velice špatnou, na tom asi něco opravdu bude. “Mnemesis” je totiž počin opravdu neuvěřitelně nudný, nicneříkající, nezajímavý a obyčejný. V čem je tedy ale ten problém? Je to vcelku jednoduché – Mnemic naprosto rezignovali na vše, co dělá hudbu hudbou. Je to celé absolutně prázdné a bez duše; pokud chcete vědět, jak zní hudební placebo, rozhodně si “Mnemesis” pusťte jakožto odstrašující příklad; hledáte-li však dobrou muziku, ruce pryč. Pod vyleštěnou rádoby dokonalou generickou produkcí se totiž neskrývá nic jiného než jedno velké hudební vakuum, jehož jediným alespoň trochu světlým bodem je “There’s No Tomorrow”, jinak se ovšem jedná o krystalicky čistou ukázku toho, jak by to nemělo vypadat. A s ohledem na to, že to rozhodně není poprvé, co něco podobného o nějaké nahrávce Mnemic píšu, musím prohlásit něco, na co bych v obobí prvních dvou alb v životě nepomyslel – Mnemic jsou dnes naprosto zbytečná kapela, která nemá co říct. A to je u někoho, kdo svého času platil za největší naději dánského metalu, opravdu smutné.
H.

Mnemic mám díky kvalitě jejich posledních dvou počitnů zafixované jako kapelu, která už nikdy nevystoupí ze stínu svých prvních dvou nahrávek. Ty sice nebyly o nic originálnější než hudba, kterou Mnemic produkují se zpěvákem Guillaumem Bideauem, ale ta jejich melodičtější kopírka nejlepších momentů Fear Factory měla něco do sebe, zvláště pak na druhé řadové desce “The Audio Injected Soul”. Bohužel od té doby má kvalita studiových zářezů Mnemic klesající tendenci a “Mnemesis” musím pasovat do role suverénně nejhoršího alba těchto dánských (kdysi) talentů. Od začátku do konce mi jednotlivé songy přijdou nudné a nezáživné, i když “Mnemesis” má parádní zvuk. Asi nejvíc mě štval Guillaume, který jako by se bál trošku přitlačit na pilu a našel se v melodické a celkem tuctové poloze, která mě nebaví. Absolvoval jsem dva poslechy a rozhodně to nehodlám opakovat někdy v budoucnosti znovu. Škoda.
Kaša


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.