Morguenstern - Tjazest mogilnaja

Morguenstern – Тяжесть могильная

Morguenstern - Тяжесть могильная
Země: Rusko
Žánr: gothic metal / gothic rock
Datum vydání: 22.1.2014
Label: A&M Releases

Tracklist:
01. C новым гробом
02. Мертвый храм
03. Идем со мной
04. Тяжесть могильная
05. Соната
06. Последний путь
07. Кровь
08. До свидания
09. Нечеловек
10. Came from Hell
11. Пустые Глазницы
12. Morguenstern
13. Отдай свой разум

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
GlobMetal Promotions

Upřímně můžu hned na začátek prohlásit, že poslechu alba “Тяжесть могильная” jsem se vlastně trochu bál. Ruské kapely jsou vždycky trochu nevyzpytatelné, údajná žánrová škatulka horror punk / gothic metal ve mně důvěru vůbec nevzbuzovala a hodně blbý obal dílo zkázy jenom dokonal. Formace s názvem Morguenstern tedy z mého pohledu neměla výchozí pozici úplně nejlepší… možná je to malinko nefér, ale nemám důvod lhát, když to přesně takhle bylo…

Historie Morguenstern začíná na samém konci 90. let, kdy formace vznikla a následně rovněž natočila také jeden demosnímek. Než ovšem stačilo dojít k něčemu dalšímu pořádnému, přichází v roce 2001 rozpad. Po mnoha letech bylo jméno Morguenstern v loňském roce opět oživeno a skupina konečně dala dohromady své debutové album, jímž je právě “Тяжесть могильная”.

Jedna věc se Morguenstern rozhodně musí nechat – kapela naprosto do puntíku potvrdila to o té nevyzpytatelnosti ruských kapel, naštěstí se však jedná o ten značně příjemnější scénář, tedy že nakonec jde navzdory všem předpokladům o překvapení pozitivní. Jakkoliv totiž výše nastíněná situace mohla klidně dopadnout jako monumentálně failové album, vlastně je výsledná podoba “Тяжесть могильная” docela opačná. Jedná se o velmi příjemnou a zábavou desku, která mě dost potěšila a hodně mile překvapila.

Poměrně diskutabilní je už ono žánrové zařazení. Na nějaký horror punk úplně zapomeňte, to je prostě kravina. Tedy alespoň já si pod tímto žánrem představím něco jako Misfits, Murderdolls nebo Wednesday 13… a upřímně se mi moc nezdá, že by to, co Morguenstern na “Тяжесть могильная” předvádějí, mělo s podobnými kapelami cokoliv společného. Druhá zmiňovaná škatulka už je mnohem přesnější, protože gotika na “Тяжесть могильная” zcela jistě je, přičemž s tím, jak se jí Morguenstern chopili, bych ji střelil někam přesně na pomezí gothic rocku a gothic metalu. Nebo ještě jinak – jako gothic rock s větším podílem nabroušenější kytarové práce. Ale takové slovíčkaření je nakonec docela šumák…

Ačkoliv je to právě kytara, jež činí onen odklon od čistého gothic rocku, protože poměrně zodpovědně riffuje po větší část desky, tím nejzajímavějším “Тяжесть могильная” jsou jiné dvě věci. Tou první jsou zcela jistě klávesy, které taktéž hrají hodně velkou roli – a nutno dodat, že nejen velkou, ale i zábavnou roli. Ani v jednom případě totiž nesklouznou do podoby, kdy by byly kýčovité, otravné, vtíravé nebo snad rovnou pitomé, právě naopak – v drtivé většině skladeb na nich Morgana střílí množství vysloveně parádních motivů. Zopakuju to radši ještě jednou… fakt beze srandy parádních motivů. Je to doslova radost poslouchat a strašně mě to baví, má to nápad, kapela s těmi nápady umí pracovat a výsledek je jednoduše… super.

Tou druhou věcí, jež mě na “Тяжесть могильная” baví asi nejvíc, je zpěv, který obstarává opět ta stejná holka jako klávesy. Sice nezpívá zrovna jako bohyně, ani nemá tu úplně nejoriginálnější barvu hlasu, ani nepředvádí velké množství různých poloh (žádné dvojsmysly, pánové), ale ve finále je to úplně jedno, jelikož způsob, jakým se Morgana zpěvu zhostila, do podobné hudby sedne úplně úžasně a hodí se tam jak nic jiného. Když se k ní občas přidá jeden z kolegů se svým zpěvem, je to také dobré, a když pak místy jeden z chlapáků zahrozí mohutným growlingem, je to vážně pecka… extrémní řev je využíván dost střídmě, o to větší má pak ale efekt.

Bohužel se zde objeví pár lehce slabších skladeb, které sice nejsou vyloženě špatné, poslouchají se úplně pohodově a člověk nemá sebemenší důvod je přeskakovat, nicméně na laťku nastolenou těmi nesilnějšími kusy nestačí. Jednou z takových je například titulní “Тяжесть могильная”, v níž se sice několik pěkných momentů také objeví, ale pasáže s čistým mužským zpěvem mi ne úplně sedí. Ale jak už bylo řečeno, pořád to není špatné, vlastně je to stále nad průměrem a výsledný dojem z výborné desky to nijak nesráží.

A co je hlavní – přítomnost těch několika lehce slabších písniček bohatě vyvažuje, vlastně tedy spíše převyšuje vysoká koncentrace naprosto parádních songů s výtečnou atmosférou a obrovskou kadencí excelentních nápadů. A nutno jedním dechem dodat, že právě takových je na “Тяжесть могильная” drtivá převaha. Hned úvod alba v podobě trojice “C новым гробом”, “Мертвый храм” a “Идем со мной” je doslova perfektní… zejména třetí jmenovaná “Идем со мной” je naprosto skvostná a zamiloval jsem se do ní hned na první poslech. Nicméně tím výčet těch skvělých songů zdaleka nekončí, klidně můžeme pokračovat dále – “Последний путь” s pěkně vrstvenými vokály, “Кровь” s ukázkovým zapojením growlingu, o němž byla řeč výše, “До свидания”, která místy může vzdáleně připomenout některé folk metalové skupiny z východní Evropy, sympaticky svižná “Нечеловек” s trochu pozitivnější náladou nebo další paráda “Пустые Глазницы”, jež je společně s “Идем со мной” možná vrcholem alba.

A aby to bylo úplně jasné, tak ještě jednou zopakujme, že ten zbytek, který tu nepadl, rovněž není vůbec špatný, v některých moment vlastně stále skvělý, a pořád se jedná o velmi sympatickou muziku. Když tohle všechno dáme dohromady, je jasné, že stojím před naprosto výtečným albem. Za ty roky, co se můžu neskromně považovat za hudebního fanouška, jsem si vypracoval takový čuch, díky němuž dokážu +/- předem odhadnout, zdali by se mi hudba mohla líbit… v případě “Тяжесть могильная” však tento odhad naprosto selhal, protože tam, kde jsem doufal alespoň v poslouchatelný průměr, jsem dostal desku, na níž jsem si v podstatě vypracoval závislost. Za mě vážně obrovské překvapení a hodně silná osmička; tohle rozhodně můžu s čistým svědomím doporučit dál jako věc, jež stojí za slyšení. Akorát vážně škoda toho silně nepovedeného obalu, který se k téhle hudbě vůbec nehodí…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.