Mrtvi - Negative Atonal Dissonance

Mrtvi – Negative Atonal Dissonance

Mrtvi - Negative Atonal Dissonance

Země: Velká Británie
Žánr: experimental black metal
Datum vydání: 30.7.2017
Label: Transcending Obscurity Records

Tracklist:
01. As Consciousness Is Harnessed to Flesh Part 1
02. As Consciousness Is Harnessed to Flesh Part 2
03. Negative Atonal Dissonance

Hrací doba: 41:35

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Transcending Obscurity Records

Mrtvi. Jak jednoduchý a efektivní název. Však mě taky loni přitáhl k Bandcampu kapely, abych si bez jakýchkoliv předchozích doporučení jejich hudbu pustil. Disharmonický black metal à la Deathspell Omega nebo Aosoth jsem už tehdy vyhledával podstatně méně aktivněji než dříve, ale debut „Perpetual Consciousness Nightmare“ jsem si prostě pustit musel. A taky jsem poslech po několika skladbách utnul, protože ta hudba zas tak dobrá nebyla, haha. Nejednalo se sice o totální průser, ale nahrávka mi přišla až příliš amatérská. Když k tomu připočtu strašné vokály, tak dá rozum, že jsem desce kvůli pár zajímavým riffům nevěnoval více času. Ani jsem si neudělal mentální poznámečku, že bych měl mít do budoucna Mrtvi v merku, ale o nové album jsem díky intenzivní promo-masáži labelu zakopnul a svou roli sehrál zase ten název: „Negative Atonal Dissonance“.

Nevím jak vy, ale já mám pro atonalitu / mikrotonalitu / xenharmonie prostě slabost. Nebudu ztrácet čas výkladem co to je, protože o hudební teorii vím hovno a všecko to chytračení by stejně pocházelo z Wikipedie, ale řekněme, že taková hudba nečerpá z klasických stupnic, které považujeme za přirozené, a neštítí se čtvrttónů a ještě kratších intervalů. Pokud jste zvídaví a otevření experimentální hudbě, tak vám doporučím omrknout Antona Weberna, Arnolda Schoenberga, Aloise Hábu, Ivana Višněgradského, Iannise Xenakise nebo Kaiju Saariaho. Metal je s podobným posouváním hudebních hranic trochu na štíru, i když disharmonie je všude kolem pokokot, ale kapel, které by s netradičními stupnicemi či laděním pracovaly opravdu promyšleně, je dle mého názoru málo. Máme třeba Gorguts, Coma Cluster Void a Blut aus Nord, ale většina kapel k atonalitě přijde spíše náhodou. A pak tu jsou například blackmetaloví Jute Gyte, kteří se pyšní mikrotonální kytarou, ale chlapíkovi by neuškodilo, kdyby ze sebe nesypal mdlé riffy, jak ho zrovna napadnou, ale trochu si s hudbou pohrál. Třeba by pak konečně vydal pořádnou desku. Ale zpátky k Mrtvi, kteří mě názvem své desky zřejmě maličko uvedli v omyl.

„Negative Atonal Dissonance“ tvoří tři části. Osmiminutové intro, které sestává z digitálně pokřivených samplů, ruchů a kytarového feedbacku, a dvě „regulérní“ skladby, i když tak bych doopravdy označil pouze tu prostřední „As Consciousness Is Harnessed to the Flesh Part 2“. Zde kapela částečně dostává názvu své desky (pominu, že úvod zní dost chromaticky) a minimálně v první části se drží blackmetalového rámce. Agresivnímu přístupu žel škodí neadekvátní zvuk. Naštěstí v druhé půlce hudba zpomalí a vystoupá ke svému ponurému vrcholu. Kvalitativní posun od debutu je patrný na všech frontách, až se nabízí myšlenka, že by snad mohl v tvůrci skutečně dřímat jakýsi génius. Nejvíce si zde cením letmého užití klavíru.

Mrtvi - Negative Atonal Dissonance

Se závěrečnou, titulní skladbou desky se kapela pouští cestou improvizace. Jsou zde střípky zajímavých nápadů, krátce po první minutě jistá basová linka například cituje riff z druhého songu a dalo by se toho jmenovat více. Ale po několika posleších jsem snahu si zde něco najít nebo si onen „chaos“ prostě jen užít vzdal. Mučení kytar, bušení do klapek a řev uměli i takoví Abruptum lépe, protože v jejich podání byl ten rachot aspoň intenzivní a atmosférický.

Mozek Mrtvi se v rozhovoru pro Soundscape Magazine primárně odkazoval na Milese Davise nebo Johna Coltranea a chápu, že ho improvizace baví. Ale já osobně mám tenhle aspekt skutečně rád asi jen v hlukové hudbě. O avantgardnějším, (částečně nebo zcela) improvizovaném pojetí jazzu se moc vyjadřovat nemohu, protože „blíže“ jsem se seznámil pouze s Ornettem Colemanem, ale přesto si myslím, že v rámci black metalu improvizace funguje jen zřídka a v podání Mrtvi takřka vůbec. Kapela se tak zbytečně přiklání k polovičatosti (neužiji-li tvrdšího slova).

Abychom si to shrnuli. Ze čtyřiceti minut trvání „Negative Atonal Dissonance“ jich za poslech doopravdy stojí cirka patnáct. Mrtvi lze brát za nápadité, originální těleso, ale snaha a vize Damjana Stefanoviče je z mého pohledu stále nevyzrálá. Recenzenti, kteří téhle desce sypali pomalu maximální počet bodů, se nechali opít rohlíkem.


1 komentář u „Mrtvi – Negative Atonal Dissonance“

  1. Já jsem poslouchal ukázky, na jejichž základě jsem usoudil, že to nepotřebuju slyšet celé. Přišlo mi to strašně slabý a tak trochu o ničem…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.