Poláci Furia vydají tento měsíc u Pagan Records svou další desku „W śnialni“. Následuje tracklist, obal a upoutávka.
01. Wesele w śnialni 02. Tancowały chochoły wyjawienie
Podobné články
16.2.2017 Furia – Księżyc milczy luty / Guido Recenze
10.4.2018 Furia, Thaw, Au-dessus Reporty
21.6.2013 Furia – W melancholii Minirecenze
4.9.2013 Massemord – A Life-Giving Power of Devastation Minirecenze
5.12.2020 Wędrowcy~tułacze~zbiegi – Berliner Vulkan Recenze
31.10.2019 Gruzja – Jeszcze nie mamy na was pomysłu Recenze
Tak tady se hoši s tím alternativnem už asi posrali v síni. Jak mám tvorbu okolo Let the world burn a vůbec Poláky/ polskou scénu rád… tahle deska je naprostá píčovina. Jsou samozřejmě i části, kdy prostě vyleze ven jejich ukrutně dobrý muzikanství/ závěr druhýho tracku / ale v generelu … blbost. A veliká. Asi by měli přestat polykat všechny ty drogy, leze jim to na kokos.
Koukám, že kluci taky nahrávají, i když sedí na záchodě. Je pravda, že já s Furií skončil někde kolem Nocel. Prostě jsem to přestával stíhat naposlouchávat. Ta hudba je dost specifická. Ale pokud bych měl udělat nějaké shrnutí toho, co jsem od nich poslouchal, tak:
Martwa Polska Jesien – Mrda
Plón! – Mrda
Grudzien za Grudzniem – Mrda
Halny – Mrda
Morana bla bla bla – Ne až taková mrda, ale pořád solidní
Nocel – Mrda
Nevím ale, jestli chci prozkoumávat něco nového. Líbil se mi ten klasický furiácký ksicht s jejich pomalým, psycho vývojem… A i když mám alternativní věci rád, nevím, jak to působí v rámci Furie a jestli to chci slyšet. Možná mne to překvapí.
(Achjo, polsky nedokážu napsat jedinou větu a přesto se domluvím plynule, tak sorry za ty názvy)
jako: Babička szukala po pokoji a komtesa šukala, kde se dá….
Ještě jsem to neslyšel tolikrát, ale zatím mi to přijde super :)
Když jsem se dnes ráno hrabal v poličkách, zjistil jsem, že nějakým zázrakem mám jak Guido, tak Księżyc milczy luty. Vůbec nevím, jak se mi to přihodilo a jsem strašná ostuda, že jsem to ještě neslyšel. Tak jsem se podíval na metal-archives, co všechno mi ještě chybí… a druhý fail. Oni totiž za pět let k mému překvapení nic nového nenahráli. Takže mám dneska večer co napravovat a na novou desku jsem se začal celkem těšit.
Guido i KML jsou parádní
Musím souhlasit. Jsem to okamžitě doma protočil a chytám se za hlavu, že jsem to neudělal dřív.
Však právě proto, jak jsou předešlé desky vynikající jsem naštvanej.. tohle LP neberu, ani nemá potenciál uzrát.
Poslouchám poprvý, jsem v půlce druhýho songu a přijde mi to geniálně ujetý! :D
Jen teda totálně nechytám, co tam hulákaj, chtělo by to lyrics.
Tak jsem se k tomu nakonec dokopal. Po prvním poslechu můžu jen říct, že je to hodně zajímavé a ten poslech mne dost bavil. Drogové přesně v tom smyslu, jak to mám rád. Na druhou stranu, neberu to jako klasický řadový počin, neznám pozadí té nahrávky, ale co jsem pochopil, oni fungují víc jako platforma (celý Let The Whole World Burn) než jako kapela a ono to trochu zní jako soundtrack k experimentálnímu filmu, nebo k nějaké performance. Nepříjemně-příjemný krok stranou, osobně si nemyslím, že v týhle stopě půjdou dál, ale z nějakýho důvodu tomu fandím.
Trochu jsem zapátral, protože mi ta novinka nedávala spát (názvy, průpovídky, fantaskní vyznění) a proklikal jsem se až k tomuhle. Nevím, nikdy předtím jsem se tím nesetkal, ale při letmém prostudování to dává smysl.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Veselka_(hra)
Na úlety stranou maj ty kopyta dost vedlejších projektů … :) Já mám hudbu stvořenou pod vlivem omamných a psychotropních látek dost v oblibě, ale Furia má bejt furiosní, ne sjetá napadrť :) Jo a ou nou, dravý ptáku z výrazných vyvýšenin kupovitého, kuželovitého nebo tabulovitého tvaru s relativní výškou nad okolním terénem 300 m a vyšší, žádnej whole world, kapišto ? :) https://daily.bandcamp.com/scene-report/the-let-the-world-burn-coalition-furia-interview
Juj, díky za opravu, Milane. Nevím proč, ale už léta mám zafixovaný, že “celý svět má hořet” :D Jinak ohledně těch vedlejších věcí, samozřejmě krom Massemord a Morowe mám hrozně rád “Seagulls Insane and Swans Deceased Mining Out the Void”. Neskutečná jízda, pod kterou je Nihil taky podepsanej.
Jinak ohledně té novinky, pokud slouží jako součást nějakého audio-vizuálního projektu v souvislosti s tou divadelní hrou, dává mi to logiku. Samozřejmě, proti Günteru žádný deputát, chápu, že to asi vzbuzuje kontroverze. Ale právě na Furii se mi vždycky líbilo ,že to není “jen” blackmetal a namísto hrození k rohatým entitám se pohybuje právě v daleko osobnějším podhoubí, viz fenomén Slezska (žiju na hranici a do Niederschlesien to mám kousíček, do Katowic mám dál, ale což, mám rád obě Slezska). Ten svérázný a ponurý folklórní nádech se mi líbí a už vzhledem k tomu, že jisté psychadelické prvky se daly vystopovat už na “Mrtvém polském podzimu”, dává mi smysl, že někdo jejich formátu udělal něco jako “soundtrack k Veselce”. Jednoduše mi to dává smysl.
Rozumím tomu, že u tradičnějšího žánru, který Furia bezesporu hraje, to může působit jako pěst na oko a taky je pravda, že to mohli nahrát pod úplně novou hlavičkou. Takhle to spíše beru jako “Furia presents”, ale to už je takové slovíčkaření. Cítím z toho i takový závan devadesátkové neofolkové ostrovní scény, kdy každá deska je v podstatě jiná a každá trochu experiment. Možná jsem v tomhle dinosaur, ale prostě je mi to sympatický ;-)
To je mejlka, pane pták. Já rozhodně nejsem ortodox, kraje a zatáčky mám velice rád, konečně za jednu z nejlepších LP tady objevenou pokládám Kołysanki od Lux Occulta.. Takový věci jako návaznost na divadelní hru jsou mi velice sympatický, mám rád, když má hudba i druhý plán. Ale tady to prostě hoši podle mě přehnali, pořád je to hudba a je smutný, když je libreto zajímavější než muzika, imho když máš skladatele rád.
Tak jsem to nemyslel, pane Milan. Rozhodně jsem ani v komentářích nic takového nečetl. Spíš jsem narážel na “tradičnost” žánru a ne konkrétních posluchačů. Když se nad tím zamyslím, tak když pominu Halny, mojí největší srdcovkou je stejně “Martwa polska jesień”, takže jsem možná ortodox já :D. Jen jsem na podobný věci docela zvyklej a tudíž mi to nevadí. Taky jsem “zdegenerovanej” věcma jako Current 93 nebo Coil a tam je to opravdu co album, to unikát a i hodnocení desek se místy do výrazně liší. Každopádně jsem rád, že jsem nakonec tu desku poslechl. A možná mě právě zaujala o to víc, že jsem do ní nevkládal příliš valné naděje. A kdyby nic, alespoň jsem díky ní konečně získal motivaci poslechnout Guido a tu poslední desku z 2016.
Ale chápu, co se Ti na tom nelíbí a proč.
Ad ty neofolky – můžeme se těšit na recenze z tohohle ranku ? Docela mi to tady chybí, poslední dva roky tenhle žánr hodně poslouchám.
Jo, tohle je oblast, která tu docela schází. Neofolk, martial industrial a podobný bych sám rád psal víc, ale nejde stíhat všechno :(
Takhle, za sebe bych určitě neofolk rád recenzoval, mám namyšlených několik “retro” recenzí do kategorie “Minulost”, jenže s tím žánrem je potíž a dojíždí na to spousta novějších kapel. To, co jsem slyšel a odkazuje se na tu starou tradici, zní totiž často jako prefabrikát Joy Division/DIJ, Ostara přestala bavit po “Immaculate Destruction”, Current 93 nemá úplně vzestupnou tendenci, i když “The Light Is Leaving Us All” mne celkem příjemně potěšilo, Douglas P. je v podstatě za zenitem, Sol Invictus mne po “The Devil Steed” začal občas pěkně srát. Rome už taky nejsou Rome, časy “Flowers” nebo “Die Aesthetik” jsou dávno v Pánu. Není se čemu divit. Pionýři zestárli a přestože jejich diskografie jsou dost pestré a místy ve stylu pokus/omyl (a místy milý pokus a guilty pleasure omyl), kompletně se vyčerpali. Hodně jsem sázel na fantastické a mladé Cult Of Youth, ale po nich už pár let potopa…
Co se týče martial industrialu, člověk si rád pustí Triarii, Wappenbund a jiný klasiky, ale motivace pouštět se do nových věcí schází, protože mi to většinou zní jako hrozně sterilní kousky. Přitom co jsem zaznamenal, klasický post-punk zas zažívá boom. Takže momentálně čekám na nějaký dobrý vítr, který mi konečně přivane nějakou mladou formaci, která 1) ctí kořeny (takže je poznat, na co se odkazují, ale není to kopírka) a 2) přijdou s něčím dravým, zajímavým a experimentálním. Dneska už moc nefunguje nastrojit se do maskáčů, drhnout pár akordů postavit vše na jednoduché estetice a minimalistických experimentů, alespoň v tomhle žánru.
Těžko říct, zatím hledám marně a trochu jsem se smířil s tím, že tohle fantastický neoromantický hnutí, který neuvěřitelným způsobem mísilo protiklady a dávalo dohromady výstřední umělce k jednomu tvůrčímu stolu, je spíš už záležitost vzpomínek. Vnímám to hudbu, která je svázaná s určitou dobou, měla svůj důvod přijít a něco sdělit, ale znovuzrození jen tak nezažije. Pro mne to ale zas takové zklamání není, ten neofolk/post-industriální fundament je totiž tak obsáhlý a pestrý (taky toho vyšly tři prdele), že se k tomu člověk vrací celý život a pořád má co objevovat.
Jak jsem řekl, ta motivace napsat něco do “Minulosti” je ohromná, ale zas to tu nechci zahlcovat hromadou “starejch a kultovních” nahrávek, že jsem zahořklý romantik je poznat už tak ;-)
Jen abych teda nebyl považovanej za úplnýho skeptika a škarohlída, mám samozřejmě jednu svou wild card. Jasně, ta inspirace je z toho cítit na sto honů, ale zase mi to nepřijde jako vykradačka. Nevím, jestli můžu mluvit o nějakým vlastním ksichtu, všechno jsem to už někde slyšel, ale je to zajímavý a vnímám to spíše jako homage.
https://www.youtube.com/watch?v=TJAz1gybfJI
Spousta zajímavých věcí pořád vychází na Tesco Organization, docela to vaří v Itálii, namátkou Foresta di Ferro, Solco Chiuso, Siegfried, co vyvádí Senketsu
no night club a Macelleria Mobile Di Mezzanotte + noise na Signora Ward records je fantastický .. nebyl bych tak pesimistickej, to bys mohl poslat do kopru každej žánr, protože všechny revoluce už tu byly a všechny noty už někdo zahrál. Jen se do těch vykopávek pěkně pusť :)
Zdravím všechny, alternativa, je to v pořádku, místy skvělé, Mildo, raději toč volantem …
Jakožto milovníku díla páně Haškova je mi ctí použít metodu pana Palivce a zvolat ” Polib mi prdel, jelito ! ” Co si o té hudbě myslím, je moje věc. Chceš – li se bavit o tom bavit, debatovat, nesouhlasit- OK. Ale vocamcaď pocamcaď, ty moulo, přestaň mi vykládat, co mám a nemám.
Novinka je vynikajuca. Neviete ci sa uz nieco vie o vinyle?
Stalkoval jsem Pagan Records a zatím “jenom” cd. Ale co mne mile překvapilo, že je na vinylu “Martwa Polska Jesień” a “Plón”. Uvažuji, že budu zase hřešit.
“out now on CD / DIGITAL, VINYL T.B.A.”
Osobně to chápu, že je v plánu. Někdy.
Musím uznat, že jsem asi kacíř, ale čím víc to poslouchám a hrabu se v pozadí té nahrávky, tím víc mne oslovuje a pokaždé něčím trochu jiným. Fantastická skládačka. Jasně, je to “jen” hudba, ale je v tom naprosto všechno.
nejseš v tom sám, já jsem z tý desky taky úplně naměkko. A to divadlo nesnášim. Asi se mi na tom tak líbí, že to jsou spíš hudební plochy, který si tak pomalu rostou, než převezmou nad děním úplnou kontrolu. Navíc ta polština je skvělá vždycky a ty dialogy v pozadí mi připomínají časy, kdy jsem si jako pískle nahrával filmovou hudbu, co se mi líbila, dikatofanem přímo z filmů, co běžely na VHS, takže v tom byly zaznamenány i zvuky a hlasy herců.
Takhle nějak (akorát skrz kazeťák) jsem si nahrával hudbu z Howling II, Stirba Werewolf Bitch (český název: Kvílení vlkodlaků II, Tvá sestra je vlkodlak). Teprve nedávno (je to asi půl roku) jsem zakoupil soundtrack na LP od Steve Parsons & Babel a jsem nadšenej!
@Bhut Ten post punkovej song z toho filmu je skvěle! A film kvlt, vidět vedle sebe Christophera Lee a Jirku Krytináře nebo Honzu Krause je totální guilty pleasure :D Až tenhle bullshit za oknama skončí, musim zas spáchat nějakou noc špatnýho filmu.
S výjimkou toho, že nechápu, jak někdo může nesnášet divadlo, tak podepisuju.. :D Ty plochy postupně přebírající kontrolu jsou elektrizující a ta polština je tu úžasně expresivně vyznívající..
A to různě dávkovaný trollení posluchače – např. to disturbing přeplácnutí hudební plochy úryvkem z otvíráku poslední řadovky – mi vždycky přijde strašně zábavný (takovej správnej postmoderní mámvpíčismus)… :D
Zatim mě to pokaždý moc bavilo (jak jsem tu psal prvního března, tak ještě ten den jsem to pak protočil třeba ještě třikrát jak mě to zaujalo :D) a ve spojitosti se čtením si o Veselce mi to přijde jako parádní koncept celkově…
Já se přiznám, kdykoliv někdo zmiňuje činohru, tak mám pomalu osypky, takže Lomikara celkem chápu. Opereta a opera je něco jiného, tam málokdy dojde k nějakému výraznému kiksu hudby/libreta a co se týče choreografie – no, pokud je k zblití, tak stačí zavřít oči nebo číst titulky. Ale u činoher trpím tím, že jako dítě jsem načetl prakticky kompletního Shakespeara a vytvořil si vlastní pohádkovou vizi těch příběhů. Dnes už takový fanda Shakespeara nejsem, ale možná je to i tím, že jsem vždycky narazil na nějakou pošahanou moderní adaptaci nebo vyloženě burleskní frašku Shakespeare-like. A často jsem se musel držet, abych o přestávce neodešel.
Já nikomu ta moderní pojetí neberu, chápu tu potřebu aktualizace, ale zase mi přijde trochu hloupý se podbízet. Přitom navzdory časové bariéře se ta poselství dají velmi snadno vyčíst a pokud jsou navíc v tom historickém kontextu, dává to smysl. Laertes s kalašníkem možná dává smysl, ale v tomhle jsem konzerva. A nebo jsem měl smůlu. Krom těch starých záznamů činoher mne za posledních patnáct let nic výrazněji nezaujalo, takže jsem na to kompletně rezignoval.
Ta opera má v tomhle výhodu a navíc, i některé ty moderní úpravy choreografie jsou hodně fajn. Ale upřímně, když si představím, že bych x let čekal na lístky do Bayreuthu a viděl Siegfrieda, jak místo Nothungu drží v ruce hajzlštětku a namáčí ji do mísy (což se fakt prý stalo), tak bych se snad ani nedočkal důstojnýho pohřbu, protože bych se asi dopustil teroristického činu. ;-)
Mně obecně na divadle vadí, že aby byli aktéři slyšet, musej mluvit hodně nahlas a tím pádem exaltovat každou píčovinu. Zažil jsem za život hodně zkurveností, ale málokterá je tak traumatizující, jako sedět v divadle u špatné komedie, kde se každej vtip musí zahulákat. Většina zejména mladých herců navíc přehrává jak Cage mi přijde a rvou ze sebe na pódiu košile i když žerou sekanou. Navíc, jak poznamenal jednou můj velevážený přítel v Říme sydo, divadelníci jsou povětšinou úplně nesnesitelný lidi, prostě uvzdychaný sebedůležitý komedianti. Když nad tim přemejšlim, tak celej ten můj hejt se vztahuje k snad poslední zkušenosti s velkým divadlem, kdy jako trierožrout jsem se vydal do Stavovskýho na Dogville a z celýho toho depresivního peklíčka udělal ten netalentovanej póvl připitomělou veselohru div ne o zpěvech a tancích.
Děkuji za pozornost, další díl seriálu Lomikar nenávidí věci se bude věnovat scénickému tanci (kill! kill!)
Hej, tak uznávám, že pokud někdo zkurvil takovej skvost jako Dogville, tak si zaslouží to nejvyšší opovržení a chápu, že to mohlo zanechat následky :D
Nicméně nevim, zda je fér kvůli tomu (a nějaké zřejmě úmorně blbé komedii) házet do plastu celý divadlo :D Ale proti gustu a tak dále.. Beztak jsme už asi poněkud OT .))