Český kult Inferno servíruje první skladbu ze své očekávané novinky „Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)“ (vychází 4. dubna u World Terror Committee). „The Innermost Disillusion“ poslouchejte na webu Decibel Magazine.
Podobné články
6.2.2017 Inferno: info o novince Music News
27.11.2013 Inferno – Omniabsence Filled by His Greatness Recenze
6.4.2013 Inferno, Pergamen, Dark Seal Reporty
30.9.2014 Arkona, Inferno, Panychida Reporty
28.10.2015 Sídhe Fest Vol. 5 Reporty
4.7.2015 Hell Fast Attack IX (pátek) Reporty
Ať poslouchám jak poslouchám docela nuda a velké nic tenhle song…
Asi slabé drogy.
Co doporučuješ?
Modrou skalici!
Hulil jsem u toho lino:-) mě to začíná připomínat pohádku o čísaři a jeho nových šatech.Schválně jsem se ptal před nedávnem pár lidí jestli si někdy ještě teď pustí předešlou desku a zjistil jsem že ne…A to mezi dotazovanými byl jeden bývalý Mortemák a jeden s pořádajících Hfa kdyby snad měl někdo pocit že jsem to řešil s nějakýma vidlákama:-)
Z jejich tvorby mám nejradši Black Devotion, ale chápu, že po tolika letech mají chutě popustit uzdu vývoje a progrese. Mám to tak, že starší tvorbu si můžu pustit kdykoliv, na tu novodobou musím být v určitém rozpoložení a většinou se ztratím u třetího rifu……
Tak čas je svině. Sám mám teď problém si vybavit konkrétní vydané desky z roku 2013, které bych stále “pravidelně” poslouchal. Napadá mě tak Henbane? A taky nevím, kdy bych naposledy vytáhnul CD Omniabsence a normálně si ho pustil. S jistotou bych si dovolil tvrdit, že Inferno doma v době vydání Omniabsence “každý” už znal, novinku naposlouchal celkem promptně a časem to nadšení (nebo “hejt”) přirozeně vyprchalo. Samozřejmě ale setrvala nostalgie spojená se staršími deskami. Taky byl mimochodem kult, když jsem na HFA (2013?) v neděli ráno balil stan a nezávisle na sebe jsem zaslechnul rozmluvy ve stylu “Viděls včera Inferno? Co to kurva bylo?”, haha. Zajímavější je sledovat vývoj venku, protože prvně po desce sotva někdo štěknul, ale časem se to zlomilo docela nečekaně, až mě překvapilo kdo všechno a jak se o ní vyjadřuje. Něco se té desce povedlo.
Pokud se song nelíbí, tak to je v pořádku, ale docela by mě zajímal ten vhled do vnímání jiného člověka, a osobně si to srovnat s tím, jak jsem se třeba do složitějších nahrávek dostával (a nebo nedostal) já. Ta Innermost skladba samozřejmě není žádné Fas, Ite peklo, ale v první půlce se tam toho děje dost. No a z druhé půle mě teda pěkně mrazilo, což je pro mě vždy významný indikátor.
Inferno před Omniabsence naprosto ignoruju. Black Devotion dobrý, ale dal sem tři songy a nenacházel důvod pokračovat, dřív jsem totiž slyšel desku následující. Spolu s Kult Ofenzívy, Triumph, Genus je Omniabsence z desek, kterou v tuzemském BM točím velice často. A teď nechme stranou, jak jim kdo věří jejich přerod, já se v té nahrávce dokážu pokaždé ztratit…a to je popiči!!!
Tak já se taky přidám… Osobně mám doma od Inferna pět z doposud šesti vyšlých řadovek, plus ještě dvě splitka, dvě kompilačky a jeden sedmipalec. A z toho všeho je Omniabsence vlastně jediné, k čemu mám chuť se zpětně vracet. Starší věci jsou třeba v cajku, ale nepotřebuju je poslouchat, jsou podle mě i lepší desky na poslech; Omniabsence je za mě (zatím) strop a vrchol tvorby. Současné Inferno (Omniabsence / Gnosis) je myslím mnohem zajímavější skupina než Inferno v éře kteréhokoliv staršího alba.
Oukej, abych úplně nekecal, tak občas protočím i pár oblíbených songů z Black Devotion a sem tam si pustím i splitko s Maniac Butcher, ale to hlavně kvůli Šílenému řezníkovi.
Uctívání Temné Zuřivosti je taky hodně dobrá deska a Nikdy Nepokřtění je zajímavě nemocné. Některé kratší tituly taky super (Legie Nesmrtelných, splitka před vydáním první desky). Pohanské desky mi moc dobře nezestárly.
Zrovna Nikdy nepokřtěni je to jediné album, co mi ve sbírce chybí :)
Myslím si, že album bude fungovat spíše jako celek. Na nějaké hodnocení je ještě trochu brzy. Zdá se mi, že jsou vokály utopené ještě hlouběji, než na předešlé fošně.
Já mám za sebou nějaké dva, tři poslechy a prvotní dojmy jsou dobré, rozhodně mám chuť poslouchat dál. Myslím, že stran kvality se není čeho obávat :)
Dá se říct že s Infernem jsem vyrůstal a old nahrávky si i ted rád poslechnu,Uctívání temné zuřivosti mám také hodně rád a vracím se k němu asi nejčastěji.
Tomův vokál bylo to co mě vždycky dostávalo a to jak ho nyní utápějí je velká škoda.Jinak nějaký jejich přerod a vývoj mě nijak nevadí ale myslím si že to není až taková pecka o co se ted snaží jak se mi někteří snaží namluvit.Jak jsem již psal že jsem se poptával známých jak jsou na tom s poslechem Omniabsence tak jsem zjistil že asi nejvíc tomu dávám já a to hned od začátku tahle nahrávka odemě schytávala kritiku.Skoušel jsem to poslouchat na spoustu způsobů ale pokaždé po The funeral of existence se strácím,přestanu se koncentrovat,nebo dokonce i nudit…prostě ty další 3 songy nedávám a ta nová ochutnávka mě připadá že jde ve stejných šlépějích…