Země: Ukrajina Žánr: depressive black metal Datum vydání: 1.11.2014 Label: selfrelease Tracklist: 01. Awakaning of… 02. Untitled Melancholy 03. Apati Dreams Through Rainfall 04. Opressive Lie 05. Crying Fake Soul 06. Faiding Life Line Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Against PR

O poloostrově Krym ležícím na severu Černého moře bylo v poslední době slyšet především díky místní politické krizi, o níž jistě všichni máte ponětí, pokud jste tedy poslední rok nestrávili v jeskyni bez kontaktu s vnějším světem. Evidentně však existují i lidé, kteří si navzdory nestabilní situaci dokážou najít čas k tomu, aby se věnovali hudbě. Jedním z nich je i jistý Sergey Tereshchenko, rovněž známý též jako Mako, pocházející z městečka Krasniy Mak na jihu poloostrova. Tento poměrně mladý muzikant v roce 2013 založil projekt s názvem My Dying World Mako a právě v jeho rámci se pustil do realizace svých hudebních potřeb, výsledkem čehož se stala debutová deska “My Dying World… and Life!”, jež vyšla v listopadu 2014. Kromě samotné hlavní postavy se na ní podíleli ještě další dva lidé, a sice jistý Shadow na kytaře a Ioria, jenž obstaral vokál a texty.

Hudební snažení tria (nebo lépe řečeno spíš dua, jelikož Ioria na albu figuruje pouze v roli hosta, nikoliv jako stálý člen) lze popsat vlastně docela jednoduše – My Dying World Mako produkují naprosto klasický, čistokrevný a ničím neředěný depressive black metal, který kvůli všudypřítomné lenosti a vlastnímu pohodlí všichni mnohdy nazýváme říznou zkratkou DSBM. Nic víc než toto vlastně na “My Dying World… and Life!” nenajdete, jelikož Ukrajinci tento specifický black metalový subžánr skutečně nabízejí v krystalicky čisté formě. Nahrávka zní úplně přesně tím způsobem, jaký si nejspíš všichni představíte, když někdo řekne depressive black metal.

V překladu to znamená, že My Dying World Mako na 36minutové ploše v rámci šesti skladeb, z nichž dvě jsou čistě instrumentální a jedna z nich je dvouminutové intro, nabízejí táhlé monotónní riffy, za nimiž podobně monotónním způsobem brumlá baskytara. Stejně minimalistická je i práce bicích, jejichž hlavním poznávacím znamením je pomalé tempo a jen minimum nějakých přechodů… o nějaké parádičce či technických finesách si můžete nechat leda tak zdát, protože takové věci do tohoto druhu muziky zjevně prostě a jednoduše nepatří. A samozřejmě – snad jste si nemysleli, že by bylo možné na tohle zapomenout – nesmí chybět ani obligátní kytarové melodie, jež k depresivnímu black metalu patří stejně nerozlučným způsobem jako Laurel k Hardymu, Bolek k Lolkovi nebo Pat k Matovi. Samply jako klepání nebo startování motoru či občasné výjezdy do rychlejšího tempa (obojí ukázkově přítomno třeba v nejdelší kompozici “Crying Fake Soul”) jsou spíše jen takové ostrůvky v moři, jelikož “My Dying World… and Life!” je především o pomalé zachmuřenosti – právě tento pocit totiž v člověku po dohrání alba zůstane, na čemž výjimečná zrychlení nemají šanci cokoliv změnit.

Celé počínání My Dying World Mako zcela evidentně směřuje k jedné jediné věci, jíž je silně melancholická posmutnělá atmosféra, jež celou deskou prostupuje skrz naskrz. Právě ona je tím, oč tu běží především. Nespočítal bych, kolikrát v minulosti jsem to už v různých recenzích psal, že v takovýchto žánrech se vsází právě a jenom na tuto atmosférickou kartu, čemuž je podřízeno zcela vše. “My Dying World… and Life!” toho budiž dalším důkazem. Bohužel však tato atmosféra není v případě My Dying World Mako natolik silná, aby vás skutečně dostala do kolen – ta melancholie a s ní spojená nálada zde dozajista je, nahrávka díky ní nenudí ani s opakovaným poslechem a ta společnost s ní je vlastně docela příjemná (to není protimluv – jakkoliv se to může zdát paradoxní, to, co formálně nazýváme depresivním black metal, mně osobně skutečně nepřipadá depresivní a je mi to na poslech příjemné). Naneštěstí však z “My Dying World… and Life!” víc nevypáčíte ani heverem. Na jednu stranu to není zas úplně málo, avšak to, že kohokoliv, kdo slyšel víc jak jednu DSBM desku, nemohou My Dying World Mako překvapit ani omylem, je prostě fakt.

Na výsledném dojmu z poměrně slušné muziky trochu ubírají i chyby v anglických názvech skladeb. “Awakaning of…”, “Opressive Lie” a “Faiding Life Line” totiž skutečně nejsou překlepy autora recenze, nýbrž samotné skupiny. Příště radši zpívejte v rodném jazyce – pro posluchače to myslím bude přitažlivější a pravděpodobnost podobných kiksů je mnohonásobně menší.

“My Dying World… and Life!” není špatné album. Nemohu jej sice doporučit všem, ale máte-li rádi depressive black metal, nevidím důvod, proč vás od případného poslechu odrazovat, neboť ten počin vlastně docela funguje. Tedy za předpokladu, že se smíříte s faktem, že od My Dying World Mako nedostanete nic, co byste již dávno neslyšeli na jakékoliv jiné desce tohoto stylu…