NKVD - Hakmarrja

N.K.V.D. – Hakmarrja

N.K.V.D. - Hakmarrja
Země: Francie
Žánr: industrial black metal
Datum vydání: 17.10.2014
Label: Avantgarde Music

Tracklist:
01. Exordium
02. Hakmarrja
03. Wolfsschanze
04. Za krajla
05. The Invisible Empire
06. Travail-Famille-Patrie
07. Batallion Vostok
08. U.C.K
09. Red Silence
10. Excipit

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Against PR

První pohled (H.):

NKVD je zkratkou Народный комиссариат внутренних дел, v přepisu z azbuky do latinky taktéž Narodnyj komissariat vnutrennich děl, v překladu Lidový komisariát vnitřních záležitostí. Šlo o státní orgán v Sovětském svazu, který existoval v letech 1934–1946 a jehož činnost byla poměrně široká a obsáhlá, nicméně obecně NKVD proslula především v roli státní policie v éře J.V. Stalina a především jako organizace, jež spravovala tzv. gulagy, což byl systém koncentračních a pracovních táborů v tehdejším Sovětském svazu, jimiž prošlo několik miliónů lidí, přičemž mnoho z nich (odhady se pohybují od jednoho milionu až nad 10 miliónů) nepřežilo.

A právě tuto zkratku, kvůli níž vznikl onen první odstavec, tedy NKVD, si do svého názvu před nějakými deseti lety vetkl projekt z Francie, v jehož čele stojí jistý L.F, který od této doby pouští do světa industriálně black metalový hnus. Ačkoliv ale sahají kořeny N.K.V.D. o deset let nazpátek, poprvé na sebe projekt opravdu výrazně upozornil až v roce 2011, kdy vyšla debutová dlouhohrající deska s názvem „Власть“. A nutno dodat, že rozhodně nešlo o počin, jenž by jen tak prošuměl kolem, jelikož spoustu hledačů tato násilnost se silně totalitní atmosférou (co jiného také podle názvu čekat) hodně zaujala. Snad tedy ani není divu, že po nadějném jméně na extrémní undergroundové scéně hmátnul label formátu Avantgarde Music, jenž na podzim loňského roku vydal druhou řadovou desku „Hakmarrja“.

Hudebně samozřejmě novinka navazuje na „Власть“ naprosto plynule, tudíž ani od „Hakmarrja“ nelze čekat nic jiného než agresivní industriální black metalovou desku, z níž nepříjemná atmosféra totalitních režimů doslova teče. Co se však oproti debutu poměrně změnilo, to je zvuk, který nyní čistě co do vyznění není tak syrový. Bohužel se však nijak zvlášť nezvedla jeho technická kvalita, na čemž deska poměrně trpí. Ačkoliv chápu, že skupiny typu N.K.V.D. do jisté míry určitě jsou postaveny na snaze týrat své posluchače, dovolím si tvrdit, že by tak mělo být činěno spíše po hudební stránce, nikoliv lidem rvát uši, když si pokusí album pustit na čemkoliv lepším, než jsou šumítka od mobilu. Budeme-li se bavit jen o dynamickém rozsahu, některé skladby na „Hakmarrja“ dosahují naprosto, ale naprosto prasáckých hodnot 2 dB, což je číslo, za které by člověk, jenž to má na svědomí, zasloužil usekat hnáty.

Toto je suverénně největší neduh nahrávky – „Hakmarrja“ je zvukově ošetřeno extrémně špatně, a to i na dnešní poměry, jimž vládne neblahý fenomén přeřvaných a nedynamických nahrávek. A je to škoda o to víc, že hudebně je N.K.V.D. na velmi vysoké úrovni.  Ona výše zmiňovaná atmosféra na „Hakmarrja“ rozhodně je (stejně jako byla na debutu „Власть“) a také je patřičně nepříjemná. Black metalový hnus podpořený znatelným industriálním nádechem a dalšími ruchy i vpravdě odpornými vokály v podání N.K.V.D. funguje. Skladby jako třeba namátkou „Wolfsschanze“, „The Invisible Empire“ nebo „Travail Famille Patrie“ v sobě tu sílu mají. Všudypřítomný pocit totality navíc umocňují marše a mezihry s mluveným slovem jako „Exordium“, „Batallion Vostok“ nebo „Excipit“, jež si svou mrazivostí nijak nezadají s black metalovými projektily typu „U.C.K“.

„Hakmarrja“ je vlastně skvělá deska – po hudební a skladatelské stránce. Vlastně má v tomto ohledu takřka vše, co podobně hnusné muziky člověk chce, nicméně o to víc nepovedený zvuk zamrzí. Naštěstí je hudba N.K.V.D. natolik silná, že i přes nepodařený hluko-zvuk dokáže člověka na těch 40 minut vtáhnout, přinejmenším já osobně to dokážu překousnout a „Hakmarrja“ si užít i tak, protože mě takovéhle záležitosti oslovují. Z jistého úhlu pohledu si však dokážu i představit, že je takovýhle nečitelný marast vlastně umělecký záměr a že N.K.V.D. chtějí onu snahu o nepříjemný zážitek z poslechu dotáhnout do konce po všech stránkách, takže kdo ví…

Nebýt špatného zvuku, vlastně by nebylo vůbec nic, co by šlo desce vytýkat, jelikož jinak je svou kvalitou velmi vysoko. Rozhodně jsem si z „Hakmarrja“ dokázal něco vzít a nějakým způsobem mě to oslovilo a cosi mi to předalo, takže z tohoto pohledu si nemám nač stěžovat, dokonce bych si i dovolil tvrdit, že „Власть“ bylo o kousek překonáno. Nakonec jsem tedy i přes onen neustále omílaný neduh s výsledkem vlastně spokojen. Jestli jste však ochotni „Hakmarrja“ poslouchat i vy, to už si musíte rozhodnout sami.


Druhý pohled (Skvrn):

Jistě se shodneme na tom, že militantně laděné tématice bylo v black metalových vodách odnepaměti přáno. Texty i image jednotlivých kapel ani po 25 letech na svém extrému neztratily vůbec nic. Jenomže posluchač se stával desku od desky odolnější a způsobit mu dnes výraznější šok je nemožným i pro ty, kteří si v Norsku počátkem 90. letech vystačili s garážovým zvukem, benzínem a zápalkami. Takové časy jsou zkrátka nenávratně pryč. Nechme ale zapáleného sentimentu a přesuňme se do reality dnešního dne. Ponecháme-li teď černý kov experimentálnější odrůdy stranou, za těch 25 let se toho co do textařiny příliš nezměnilo. Člověk je dennodenně zahlcován tím samým, satanistickou tématikou počínaje, tou vojenskou konče. Sem tam se naštěstí objeví výjimky, které na věc nahlížejí z jiné strany, a právě o takové anomálii dnes zapředeme řeč.

NKVD logo

Francouzský (čtete správně, opravdu francouzský) one-man projekt N.K.V.D., který vede jistý Loïc.F, pochopil, že ani sebevětší počet bestiálních obrněnců nezpůsobí takový útlak jako totalita, okolo níž se celý projekt textově točí. Od N.K.V.D. rozhodně neočekávejte jakoukoliv ideologickou zaujatost, neboť téma totalismu je na „Hakmarrja“ rozebráno velmi globálně. Je však jasné, že se svou přímočarou prezentací u mnohých narazí.

Na ploše 41 minut posluchač zakusí onu totalitní nejistotu vyzkouší na vlastní kůži. Deska nenabízí zvlášť zapamatovatelné momenty, avšak velmi věrnou atmosféru, věrnou bohužel až příliš. Samotná myšlenka a zčásti i samotné zpracování je dechberoucí do té doby, než přijde řeč na zvuk, který se velmi diplomaticky řečeno nepovedl. Ehm, diplomaticky, v recenzi na N.K.V.D.… Dobrá tedy, zvuk je objektivně naprostý humus. „Hakmarrja“ se stává na jakékoliv obstojnější sestavě neposlouchatelnou slitinou hluku a poslech tak končí zpravidla hned po několika minutách. Obecně bych takovou nahrávku okamžitě odsoudil, jenže „Hakmarrja“ si zaslouží zvláštní přístup. Při poslechu mám po celou dobu takový zvláštní pocit stísněnosti, staženého žaludku a já si začínám pomalu říkat, zda ono zvukové peklo za hranou poslouchatelnosti nebylo záměrem. Je jen otázkou spekulace, zda by ona nelidskost s lepším zvukem nevzala za své. Nějaké výrazné závěry si tak tentokrát odpustím a nechávám na každém, zda si tohle trýznění nechá líbit, či ne.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.