Nachtmystium - The World We Left Behind

Nachtmystium – The World We Left Behind

Nachtmystium - The World We Left Behind
Země: USA
Žánr: black metal
Datum vydání: 1.8.2014
Label: Century Media Records

Tracklist:
01. Intrusion
02. Fireheart
03. Voyager
04. Into the Endless Abyss
05. In the Abscense of Existence
06. The World We Left Behind
07. Tear You Down
08. On the Other Side
09. Epitaph for a Dying Star

Hodnocení:
H. – 8,5/10
Ježura – 8,5/10
Kaša – 9/10
Atreides – 8,5/10
Zajus – 9/10
Skvrn – 8/10

Průměrné hodnocení: 8,6/10

Odkazy:
twitter

Zámořští black metalisté Nachtmystium vlastně nefungují nijak zvlášť dlouho (z obecného hlediska). Vznik se totiž datuje do roku 2000 – i za tak relativně krátkou dobu, jakou je 13 let, si ovšem kapela okolo Blakea Judda vybudovala kultovní status jedné z nejdůležitějších kapel americké black metalové školy, olemovaný několika skvělými deskami, drogovými excesy a mnohdy nepříliš velkou spolehlivostí a ripoffy. Když ovšem loni v létě začalo natáčení sedmého dlouhohrajícího počinu, už tehdy Judd hovořil o tom, že by mohl být poslední vůbec. To se nakonec potvrdilo v polovině listopadu, kdy Blake Judd oficiálně Nachtmystium rozpustil (proto jsem říkal 13 let, ne, že bych neuměl počítat) s tím, že ona poslední deska s velice příhodným názvem “The World We Left Behind” vyjde posmrtně na jaře následujícího roku a že se od nynějška bude věnovat výhradně svému druhému projektu Hate Meditation.

V mezičase se ovšem několik věcí trochu změnilo. Z jara se stalo léto a ono ukončení činnosti nakonec přestalo být tak žhavé. Těsně před vydáním “The World We Left Behind” se objevil rozhovor, v němž Judd potvrdil, že během onoho půlroku, kdy se mu (podle jeho slov) podařilo se zbavit závislosti na drogách, si několik věcí ujasnil, přičemž mezi nimi bylo právě i to, že konec Nachtmystium (jejichž uložení k ledu původně mělo udělat definitivní čáru za drogovou minulostí) není nutný a kapela tím pádem bude pokračovat i nadále. Zamyšlení nad tím, nakolik je ono zbavení se drog pravdivé a obnova činnosti upřímná, vám ponechávám za domácí úkol, protože to si musí každý rozhodnout sám, jak moc tomu věří.

Když nic jiného, vzal Judd onou náhlou obnovou vítr z plachet všem recenzentům, kteří nyní do svých kritik na “The World We Left Behind” nemohou napsat přímo se nabízející hlášku o tom, že svět, který za sebou Nachtmystium zanechali, je skvělý/špatný (záleží na hodnocení). Jednu jinou věc však mohu prohlásit docela s jistotou – pokud by “The World We Left Behind” bylo opravdu poslední deskou skupiny, rozhodně by to byla labutí píseň jaksepatří, důstojná a ve vysoké formě.

Hovořit o nejlepším albu Nachtmystium by asi bylo trochu nadnesené a především velice diskutabilní. Předchozí diskografie kapely má totiž velkou kvalitativní úroveň, ať už se jedná o dvoudílný psychedelický monolit “Black Meddle”, nebo špinavější a více black metalovou tvorbu. Já osobně mám docela rád všechny nahrávky snad jedině s výjimkou debutové “Reign of the Malicious”, která mě nikdy příliš nebavila. Mohu však zcela upřímně říct, že tato bilance zůstává neměnná i po vydání “The World We Left Behind”, protože jde opětovně o úžasnou desku, jež potvrzuje pozici Nachtmystium na špičce zámořského black metalu.

Pokud by se mezi vámi našel někdo, kdo s muzikou Nachtmystium není příliš obeznámen, asi by se slušelo zmínit, že se rozhodně nejedná o hoblovačku na jedno brdo, kde nepoznáte rozdíl mezi jednotlivými tracky (ačkoliv to nepřímo vyplývá už z toho, že lze Nachtmystium považovat za špičku americké odnože žánru, což by šlo asi jen těžko, kdyby to byla nudná dvouakordová odrhovačka). Již padlo, že například “Black Meddle” se vydalo do mírně experimentálnějších a hlavně psychedeličtějších vod, naopak třeba minulé “Silencing Machine” před dvěma lety spoustu lidí překvapilo opětovným příklonem ke špíně, syrovosti a hnusu. Na “The World We Left Behind” se však Nachtmystium představují ve formě, jakou snad ještě doposud nepředvedli.

Nabízí se otázka, co to tedy je za formu. Jestli má “The World We Left Behind” k něčemu z minulosti Nachtmystium nejblíže, byl by to asi “Black Meddle”, nicméně hlavně v tom smyslu, že se Judd opět odklonil od špinavého black metalu k trochu jinému pojetí, jinak jsou ta alba svou atmosférou od sebe poměrně daleko. Zvláště po “Silencing Machine” a také po tom, co Judd předvedl na debutovém “Scars” již zmiňovaného projektu Hate Meditation, je totiž “The World We Left Behind” vlastně až nečekaně melodické a (na poměry Nachtmystium) vlastně i přístupné (což není myšleno v negativním smyslu!), vlastně je to asi to nejmelodičtější, co kdy kapela vydala.

Nachtmystium

Osobně před vydáním žádné ukázky zásadně neposlouchám, takže mě minuly v předstihu vypuštěné songy i v případě “The World We Left Behind”. O to víc mě pak překvapil první poslech, kdy se ukázalo, že jde opravdu o docela melodický počin. Tato melodičnost měla za následek i to, že jsem si novinku oblíbil hned na první poslech, což je třeba oproti “Silencing Machine”, do něhož jsem pronikal dost dlouho, docela svěží změna. Hlavní je ovšem to, že i přes tento výrazný posun ve výrazivu je “The World We Left Behind” zcela jasně deskou Nachtmystium s jejich typickým rukopisem. Zároveň je to pořád black metal, pořád je v tom ona charakteristická žánrová animálnost (již zrovna Nachtmystium nikdy nepostrádali a ani s ní nikdy nešetřili); žádné přiteplené zpívánky pro rozjuchané power metalisty, ale stále temná muzikou s hutnou a neveselou atmosférou. Jen je tohoto výsledku tentokrát dosaženo mírně jinými prostředky. A to se mi strašně líbí… ne, vážně, tohle je věc, které si na “The World We Left Behind” ohromně cením. K tomu už jen stačí přidat obrovskou porci skvělých nápadů a působivých pasáží, abychom měli dost jednoznačný výsledek – že před námi leží úžasná deska.

Vysokou laťku nastolí hned úvodní instrumentálka “Intrusion”, která má dost síly na to, aby posluchače takřka okamžitě vtáhla do děje. Prvních pár vteřin následující “Fireheart” možná na první poslech působí lehce rozpačitě, ale to hodně rychle pomine a dál už je to jenom koncert. Když pak Judd začne v refrénu vyřvávat návykové “Fireheart!”, člověk nemá daleko k tomu, aby si vzpomněl na dnes již zkultovnělou “Assassins”“Assassins: Black Meddle Pt. I” s podobně neodbytným refrénem. A není to naposledy, protože podobným způsobem na mě zapůsobil i třeba refrén titulní “The World We Left Behind”. V té v některých momentech do dění výrazně promluví i klávesy, ale rozhodně to není jediný případ. Právě díky nervní klávesové lince v pozadí mě hodně zaujala i taková “Into the Endless Abyss”, nicméně ani zdaleka to není to jediné, co tenhle song dokáže nabídnout, jak dokazuje třeba vše, co Nachtmystium předvádějí od cca pěti minut až do závěru skladby, protože to je síla.

Ty největší vrcholy “The World We Left Behind” se však pro mě osobně nacházejí ještě v jiných písních. První z nich je “Voyager”, která je skvělá sama o sobě, ale třešničkou na dortu je v ní naprosto dechberoucí kytarové sólo. Druhým vrcholem je “Epitaph for a Dying Star”, jež nahrávku uzavírá v pomalejším (ne však uvolněnějším nebo odpočinkovějším) duchu a objeví se v ní i skvěle využitý ženský vokál. A snad jako všechny ostatní songy, i tenhle postupně graduje, aby mimo jiné nabídl další excelentní kytarové sólo. Číslem jedna je ovšem pro mě “In the Absence of Existence”, která je jedním slovem extrémně fantastická, což jsou sice dvě slova, ale říct jenom “fantastická” by prostě bylo málo. Tahle skladba nabízí přesně to, co v hudbě obecně vyhledávám, a prostě se jí nemůžu nabažit. Neskutečně se na ni těším při každém jednom poslechu, pouštím si ji kolikrát i jen tak samostatně, a stejně pořád nemám dost. I když se to někomu může zdát trochu přehnané, pro mě osobně se “In the Absence of Existence” už teď zařadila k tomu nejlepšímu, co kdy Nachtmystium stvořili – a to vzhledem k tomu, co všechno má tahle skupina za sebou, není prohlášení, které by šlo přejít jen tak bez povšimnutí oka.

Sice jsem doposud nejmenoval dva songy, konkrétně “Tear You Down” a “On the Other Side”, ale nemějte obavy, i tyhle jsou naprosto výtečné a nijak dojem z desky nekazí, vlastně právě naopak – jen potvrzují, že je “The World We Left Behind” fenomenální záležitostí, protože i tyhle dvě jsou svou kvalitou neskutečně vysoko. Nemá cenu se tím tajit, Nachtmystium a jejich hudbu jsem měl vždy hodně rád, takže byla velká pravděpodobnost, že se mi album bude líbit, ale “The World We Left Behind” je ve skutečnosti ještě o HODNĚ lepší, než jsem doufal a očekával. Ať už kapela bude pokračovat nebo ne, v tuhle chvíli je pro mě přednější fakt, že Blake Judd a jeho kumpáni potvrdili a dokonce ještě více upevnili svou pozici v sortě skupin, které považuji za excelentní. A když to všechno, co jsem až doposud řekl, sečtu dohromady, je jasné, že nemám jinou možnost, než na hodnocení setsakra nešetřit…


Další názory:

Že nás Blake Judd s tím avizovaným koncem Nachtmystium pěkně vypekl, to je jedna věc. Že ale s deskou “The World We Left Behind” přinesl alespoň stejně důstojný materiál, ve který všichni obeznámení doufali, to je věc druhá a mnohem důležitější. Ta deska je totiž opravdu výtečná. Na druhou stranu je ale pravda, že to není čirá genialita od začátku do konce a například první regulérní skladba “Fireheart” mi přijde až zbytečně jednoduchá a moc mě nebaví. Dál už je to ale zatraceně dobré a každý jeden song jasně dokazuje, proč se o tvorbě Nachtmystium mluví vesměs v superlativech – “Voyager”, “Into the Endless Abyss”, “Tear You Down”, to jsou fakt parádní kousky, jejichž poslech si nesmírně užívám. Přesto se ale nemůžu zbavit dojmu, že to celé mohlo být ještě o kus lepší, a na vině jsou skladby “In the Absence of Existence” a “Epitaph for a Dying Star”. Tahle dvojice totiž zastiňuje i velice povedený zbytek alba a říkám na rovinu, že být celá deska na úrovni těchto dvou skvostů, tak tu máme jednoznačně desítkový počin. Jenže realita je taková, jaká je, a já myslím, že můžeme být rádi – i přes jisté rezervy je totiž “The World We Left Behind” opravdu vynikající album, kterých vzniká pomálu a v jehož společnosti strávím ještě dlouhé hodiny jedinečných hudebních zážitků.
Ježura

Dodnes vzpomínám, jak mi předchozí album “Silencing Machine” pro mě do té doby nepříliš známých Nachtmystium vyrazilo dech. Od té doby uběhly dva roky, a přestože se z této kapely nestala má největší modla, tak i mne zamrzelo rozhodnutí o ukončení činnosti. Teď už ale nastává chvíle, když pouze můžu opakovat slova svých kolegů kolem, protože “The World We Left Behind” je nesmírně poutavá nahrávka. Mně osobně se strašně líbí onen melodičtější přístup, kdy Blake Judd při zachování dřívější dávky komplexnosti do svého nejnovějšího dítka zakomponoval neuvěřitelné množství chytrých a dechberoucích melodií (titulní skladba je pro mne v tomto ohledu naprostý vrchol). Nicméně vyzdvihovat a rozdělovat písně na lepší a horší není na místě, neboť “The World We Left Behind” je strašně vyrovnaný počin, který od hypnotického úvodu “Intrustion” po celou dobu roste až do závěrečné dokonalosti “Epitaph for a Dying Star”. Je fakt, že na první poslech mě “The World We Left Behind” nezničilo tak mocným způsobem, jako se to Nachtmystium povedlo s jeho předchůdcem, ale to z něj nečiní album slabší. Možná naopak. Opravdu famózní deska.
Kaša

Co vám budu povídat, když Blake Judd otočil takřka o 180 stupňů a rozhodl se v Nachtmystium dál pokračovat, překvapilo mě to… a do jisté míry i nepotěšilo, protože po všemožných drogových excesech nejen jeho (stačí se podívat k Psyclon Nine) takovým prohlášením už moc nevěřím. Naštěstí tahle nedůvěra ale nic nemění na tom, že Nachtmystium vypotili setsakra dobré album. Nechci moc opakovat to, co řekl H. nade mnou, i tak mě zaskočilo, jak moc je “The World We Left Behind” přístupná a zároveň silná deska. Všechny skladby do jedné fungují na první dobrou, ve všech mám ještě teď co objevovat a ještě žádná se mi neomrzela. Nechybí atmosféra, upřímnost, špína, energie. Prvotřídní black metal. Sám nevím, kterou skladbu bych tu vyzvednul, protože takhle vyvážená a promyšlená deska se ke mně v rámci žánru už pěkně dlouho nedostala. “Epitaph for a Dying Star” s geniálním ženským vokálem, monumentální titulní song, excelentní “In the Absence of Existence” a “On the Other Side” s božím sólem sice trochu vyčnívají (a pasují druhou půlku alba přece jen o kousek výš), zbylé čtyři skladby ale takřka nezaostávají, protože všechny mají co nabídnout. Skoro si až říkám, že je Blake Judd vážně blbec, že kapelu nepověsil na hřebík, protože “The World We Left Behind” by byl odchod ve velkém stylu, na jaký by se vzpomínalo ještě hodně dlouho.
Atreides

Ne, že bych Nachtmystium zobal z ruky vše, co vydají, i tak je mám ale vedené jako nesmírně kvalitní kapelu, a tak když Blake Judd ohlásil ukončení činnosti, značně mě to zamrzelo. Nakonec je však vše jinak a já si říkám: kdyby “The World We Left Behind” bylo rozloučením kapely, bylo by to rozloučení par excellence. Blake Judd totiž album nasměroval přesně tam, kde jsem ho chtěl mít, na hraně mezi dvoudílnou “Black Meddle” a posledním počinem “Silencing Machine”. “Silencing Machine” si mě kvůli své nepřístupnosti nikdy nezískala a “The World We Left Behind” přichází s tím samým pocitem špíny, jakým na mě předchozí deska působila. Zároveň však oplývá zábavností “Black Meddle” a to je kombinace, která prostě nemohla dopadnout špatně. Ať už jde o odvážnější kusy (z nich mě nejvíc potěšily elektronikou prošitá “Into the Endless Abyss”, téměř dojemná skladba titulní a také závěrečná “Epitaph For a Dying Star”) či rockovější kompozice (sem spadá hlavně “On the Other Side” s nezapomenutelným refrénem a skvělým sólem), v podstatě platí, že co skladba, to trefa do černého. Možná i díky tomu, že jsem albu věnoval ohromné množství času, mi nyní přijde jako to nejlepší, co Nachtmystium kdy natočili. Nějaké ty drobné výtky by se našly (zejména Juddův řev mi místy do téměř jemné hudby přišel zbytečně agresivní – většinou však i díky skvělému frázování pasuje výborně), to však neznamená, že by si “The World We Left Behind” nezasloužilo vysoké hodnocení. Devítka je zde více než zasloužená.
Zajus

“The World We Left Behind” je věru zvláštní deska, a to prosím ve všech ohledech. To, čeho jsme se dočkali po všech možných i nemožných peripetiích s rozpady/nerozpady Nachtmystium, je po hudební stránce přinejmenším překvapivé. Ačkoliv Blake Judd prochází dalším těžkým obdobím, novinkovou deskou prakticky otevírá zcela novou kapitolu Nachtmystium. Do “The World We Left Behind” jsem se ze začátku nemohl vůbec dostat, a to i přesto, že jde o velice přímočarou a do jisté míry i jednoduchou hudbu. Navzdory vydařenému intru jsem se neměl čeho chytit, jelikož následující “Fireheart” a “Voyager” mě doteď neberou a já to vždycky po třech skladbách zabalil. Jistý zlom na sebe naštěstí nenechal dlouho čekat, přes ony skladby jsem se přenesl a objevil výtečné momenty ve zbylých dvou třetinách desky. Nejvíc si mě pak získalo závěrečné trio “Tear You Down”, “On the Other Side”, “Epitaph for a Dying Star” – tohle jsou ty pecky na 9/10. Pecky, kterým se sice nejmenovaný zbytek blíží, ale jejich kvalit úplně nedosahuje. Výsledný pocit z “The World We Left Behind” je však celistvý a veskrze pozitivní, byť s přesvědčením, že na příští studiovce, pakliže nějaká vůbec přijde, to může být ještě o chlup lepší.
Skvrn


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.