Nangilima - The Dark Matter

Nangilima – The Dark Matter

Nangilima - The Dark Matter
Země: Španělsko / Švédsko / Bulharsko
Žánr: doom / death metal
Datum vydání: 8.11.2014
Label: Xtreem Music

Hrací doba: 42:28

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Transcending Obscurity PR

Nevím, jestli je to nějaký žánrový trend, anebo mám prostě jen to štěstí (smůlu?), že mi tolik takových věcí přichází do cesty, ale přijde mi, že za poslední rok, dva jsem poslouchal nadměrné množství doom metalových projektů, jejichž členové se rekrutují z vícera zemí (a mnohdy i z různých kontinentů, ale to není dnešní případ). Jak asi tušíte, jen těžko bych o tom mluvil, kdyby se to netýkalo i skupiny Nangilima, v jejíchž řadách najdeme (alespoň soudě dle informací na oficiálním Facebooku) muzikanty ze Švédska, Španělska a Bulharska.

Ale to je jen taková zajímavost na začátek, v reálu je mi popravdě vcelku šumák, jestli si ta která kapela dává zkoušky jenom skrz Skype, anebo to hobluje pěkně postaru v garáži. Ten druhý způsob je mi sice sympatičtější, nicméně hlavní slovo má stále finální podoba vlastní hudby. Esenciální otázkou našeho dnešního skromného povídání pak je samozřejmě to, jak v tomto testu obstáli Nangilima resp. jejich debut, jenž nese název „The Dark Matter“ a vyšel téměř před rokem.

Nangilima se pohybují v hájemství doom / death metalu, tudíž očekávejte pomalou muziku těžšího rázu s proklatě hluboko naladěným murmurem a množstvím kytarových a klávesových melodií, které mají za úkol navodit patřičně neveselou a zachmuřenou atmosféru. Že vám to nezní jako něco, co by tu už mnohokráte nebylo? Inu, tento dojem je bohužel správný.

Nangilima sice nehrají špatně, ale ten jejich doom / death zcela postrádá vlastní ksicht a nemá nic, co by kapelu jakkoliv odlišilo od stáda podobně laděných uskupení, což samozřejmě není nic moc pozitivního. Jednoduše je to velice dobře zahrané řemeslo, které se sice poslouchá poměrně příjemně, ale nic navíc. A ještě k tomu se mi zdá (a to aniž bych si protiřečil s onou poslouchatelností), že pocitově „The Dark Matter“ působí jako delší nahrávka, než ve skutečnosti je. Tím jsem jinými slovy řek, že ubíhá trochu pomalu, což také dojem zrovna dvakrát nevylepší.

Jediné, co „The Dark Matter“ nějak drží nad vodou a co album posouvá alespoň do lepšího průměru, jsou melodie. Sem tam se najde i nějaká povedená kytarová, avšak měl jsem na mysli především klávesy, jelikož jejich linky jsou místy až nečekaně… hm, skvělé? Nebál bych se říct, že vlastně ano – opravdu skvělé. Jako jeden příklad za všechny mohu uvést tu v čase 04:20 ve čtvrté skladbě „The Link of Reminiscence“.

Bohužel, takto výtečné momenty zabírají pouze malinkou, takřka zanedbatelnou část z celkové hrací doby „The Dark Matter“ a naopak většinu vyplňuje již propíraný doom / death standardního střihu. Nicméně i to je dost na to, aby právě těchto pár chvilek bylo tím hlavním, co jsem si z poslechu odnesl. Stále je to ale dost málo na to, abych měl někdy chuť se k tomuto albu vracet. I přes jistý potenciál se tedy „The Dark Matter“ takřka s jistotou stane jednou z těch desek, jejíž poslech mi sice obtíže nečinil, ale zanedlouho už nebudu pořádně vědět, jak to znělo, a za ještě o kousek delší dobu si už snad ani nebudu pamatovat, že jsem to někdy slyšel.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.