Napalm Death - Apex Predator - Easy Meat

Napalm Death – Apex Predator – Easy Meat

Napalm Death - Apex Predator - Easy Meat
Země: Velká Británie
Žánr: grindcore
Datum vydání: 27.1.2015
Label: Century Media Records

Tracklist:
01. Apex Predator – Easy Meat
02. Smash a Single Digit
03. Metaphorically Screw You
04. How the Years Condemn
05. Stubborn Stains
06. Timeless Flogging
07. Dear Slum Landlord…
08. Cesspits
09. Bloodless Coup
10. Beyond the Pale
11. Stunt Your Growth
12. Hierarchies
13. One-Eyed
14. Adversarial / Copulating Snakes

Odkazy:
web / facebook / twitter

Existuje spousta kapel, jejichž hudební portfolio není třeba do detailu přibližovat a přesto běžný posluchač vytuší, co od nich čekat. Kapel, u kterých stačí znát k rozluštění hudební náplně jméno a takřka okamžitě víte, odkud vítr vane. Jedním z takových seskupení je bezesporu britská grindová legenda Napalm Death, protože jestli se v souvislosti s jejich novinkovým albem “Apex Predator – Easy Meat” dá něco říct s jistotou a v předstihu, tak je to fakt, že se s čerstvým materiálem můžete připravit na opravdu poctivou porci zničujícího grindcoru té nejvyšší kvality, jak jej tito birminghamští pionýři žánru produkují již léta.

Dovolím si totiž tvrdit, že zhruba posledních deset let, nebo přesněji řečeno od vydání famózního alba “Smear Campaign”, jsou Napalm Death v opravdu působivé kondici a sází mezi hladové posluchače jednu lepší desku za druhou, což vyvrcholilo vydáním minulého “Utilitarian”, který považuji za jeden z jejich nejlepších počinů vůbec. Právě proto byla očekávání, jež jsem do “Apex Predator – Easy Meat” vkládal, dosti velká. Napalm Death sice servírují prostřednictvím letošního, již patnáctého zářezu svůj klasický materiál, nicméně i přesto se nedá říct, že by se vyloženě opakovali nebo že by nová tvorba postrádala to ničivé kouzlo, jímž předchozí počiny překypovaly, takže v tomto ohledu je všechno v pořádku a při starém.

Napalm Death opět ukazují, že jsou skuteční mistři v tom, jak přenést v podstatě klasický grindcore masám. Ať už je to špetkou punku, death metalovými sypačkami, HC tempy, místy až thrashovými riffy nebo v poslední době i občasnými industriálními prvky. Ačkoli je jejich tvorba zasetá v hloubi vlastní minulosti, kdy debutem “Scum” definovali grindcore jako takový, tak díky této variabilitě nepůsobí archaicky a zastarale. Spíš naopak. Posledních několik alb znějí Napalm Death moderně, současně a přitom nenásledují žádné hloupé trendy. K tomu jistě napomáhá i skvělý zvuk, který si i tentokrát vzal na starosti starý známý Russ Russel, jenž “Apex Predator – Easy Meat” produkoval a mixoval, přičemž se jedná již o sedmou desku, na níž s Napalm Death spolupracoval. Zajímavostí pro českého fanouška by mohl být fakt, že vokály kytaristy Mitche Harrise se nahrávaly v našich končinách ve studiu Hostivař.

“Apex Predator – Easy Meat” je možno považovat za klasické album Napalm Death i z textové a ideové náplně. Jedná se totiž o klasickou sondu do hloubi dnešního zkaženého světa, kdy si prostřednictvím svého nasraného vokálu bere Barney na paškál všechny od nenasytných korporací až po konzumně zkaženou společnost jako takovou. Jak jinak lze taky chápat skvělý obal, který znázorňuje nechutné zbytky z kafilerky zabalené v supermarketovém balení přichystané pro konečného spotřebitele. Jako by Napalm Death chtěli ukázat, že člověk je dnes schopen koupit jakoukoli sračku, pokud ji dostane správně zabalenou, na čemž je nejmrazivější pocit, že na tom opravdu něco bude. Někomu se to může zdát laciné, nicméně jestli někomu tohle žeru, tak jsou to Napalm Death, ačkoli to od nich (jakožto od opravdu velké kapely, která je již dávno součástí hudebního byznysu a celé té mašinérie kolem) může působit jako rebelantství jen tak na oko, protože kritika zrovna frčí…

Přestože je “Apex Predator – Easy Meat” počinem na poměry let nedávných pro Napalm Death typickým, obsahuje několik překvapivých skladeb, které činí poslech daleko zajímavějším, než kdyby čtveřice Greenway, Embury, Harris a Herrera ničila celou dobu tempem vražedným. Mluvím teď kupříkladu o industriálně neklidné titulní skladbě (ačkoli stejným způsobem začínalo i “Utilitarian”). Ta na úvod buduje chladnou atmosféru, aby ji jen o pár chvil později “Smash a Single Digit” rozmetala na kusy. Díky nervním kytarám a variabilním vokálům, o něž se dělí dvojice Harris a Greenway, působí tato píseň velmi agresivně. Přestože si Barney najde chvilku, aby “Smash a Single Digit” pozvedl “melodickým” vokálem výš než na úroveň bezhlavého nářezu, tak ve výsledku je to stejně jedna z nejagresivnějších položek novinkové kolekce. Další poměrně překvapivou záležitostí je závěrečná “Adversarial / Copulating Snakes”, jež je opravdu rozdělena na dva samostatné celky. Úvod je klasický nářez plný rychlých kytar, bicích a rychle deklarujícího Barneyho. Ten má vyřídilku jako blázen a sype ze sebe texty neuvěřitelnou rychlostí, ale někdy v půli se “Adversarial / Copulating Snakes” zklidní, zatěžká a Napalm Death jsou najednou ve vodách jižanského sludge metalu, což jim kupodivu sluší a na závěr je to vynikající záležitost.

Slušelo by se říct, že zbylých dvanáct skladeb, jež se nachází mezi úvodní a závěrečnou písní, jsou klasické krátké vypalovačky, kterými Napalm Death už nemůžou nikoho zaskočit, ale není tomu tak. Dokud se totiž budou v této rovině prezentovat takovými vály jako “How the Years Condemn” nebo “Dear Slum Landlord…”, tak se o jejich budoucnost nebojím. Prvně jmenovaná je klasická intenzivní šlupka, která oproti jiným přináší přehlednější kytarovou práci s thrashovým oparem, kdežto “Dear Slum Landlord…” je v půli stopáže alba kýženým momentem k odpočinku. Kytary místo chaotických riffů melodicky hladí (berte prosím s velkou rezervou) a Barney Greenway popouští uzdu mluvenému melodickému přednesu.

Z těch klasičtějších skladeb považuji za nejlepší zejména zběsilou “Metaphorically Screw You”, “Timeless Flogging”, nářezovou “Cesspits”, v níž se HerreraEmburym utrhli ze řetězů, a crustově neurvalou “One-Eyed”. Základní verze alba, která při slušné hrací době asi 40 minut čítá 14 skladeb, uteče strašně rychle, takže na náznaky slabých momentů nezbývá místo. Když si tak procházím seznam písní, tak mě nenapadá jediná, která by mi vyloženě nesedla, protože výčtem povedených skladeb bych mohl pokračovat přes změnami temp protkanou “Beyond the Pale”, jež patří k tomu nejlepšímu, s čím Napalm Death na novince přišli, nebo “Hierarchies”, která na pozadí punkově jednoduchého rytmu přináší další špetku vokálních melodií Barneyho Greenwaye a jež zabíjí stejně silně jako třeba na experimenty prostá “Bloodless Coup”.

Finiš nemůžu začít jinak než konstatováním, že Napalm Death se pomalu a jistě stávají jednou z mých oblíbených kapel, protože v posledních letech se pro mne stali zárukou kvality a našlapaného hudebního zážitku, jehož intenzitě se ani žánrově ortodoxnější party leckdy nemůžou vyrovnat. “Apex Predator – Easy Meat” je zatraceně agresivní a energické, nicméně nechybí mu takový ten pověstný prvek navíc, jenž z něj činí na poslech velmi zajímavou záležitost. Ať už si o lehkém přibližování tvorby skupiny širšímu publiku prostřednictvím žánrové otevřenosti myslíte co chcete, tak se těmto pionýrům žánru nedá upřít fakt, že nestojí na místě, a za mě je “Apex Predator – Easy Meat” jedním z vrcholů tvorby kapely a logicky zatím suverénně nejlepší album, jaké jsem letos slyšel.


Další názory:

Napalm Death na svojí novince “Apex Predator – Easy Meat” nepřicházejí s ničím, co by se příčilo jejich zavedenému zvuku a stylu posledních let – to ale znamená, že jde o velice kvalitní počin, který je ale i při té vší agresi a zběsilosti inteligentní, promyšlený a nepostrádá čitelnost, aniž by to znamenalo jakékoli vyměknutí. Prostě Napalm Death jak je známe a máme rádi se vším, co k tomu patří. Jak si ale obecně vynikající nahrávka stojí v konkurenci svých vlastních předchůdců? Srovnávat mohu jedině s “Utilitarian”, kterou jedinou opravdu znám, a právě “Utilitarian” mi z tohoto souboje vychází přeci jen o něco lépe. “Apex Predator – Easy Meat” totiž proti “Utilitarian” chybí větší množství ozvláštnění, nečekaných prvků, lehkých náznaků avantgardy a obecně pestrosti, která se spolu s parádní odlidštěnou atmosférou postarala o naprosto famózní výsledek. Opět ale zdůrazňuji – to, že v mých očích “Apex Predator – Easy Meat” nedosahuje kvalit “Utilitarian”, ještě neznamená, že by to byla druhořadá deska. Naopak – je to poctivý počin plný výtečných momentů, a i když grind de facto neposlouchám, novinka mě baví a jména Napalm Death je bez debat hodna.
Ježura


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.