Narrow House - Thanathonaut

Narrow House – Thanathonaut

Narrow House - Thanathonaut
Země: Ukrajina
Žánr: atmospheric / progressive doom metal
Datum vydání: 19.5.2014
Label: BadMoodMan Music

Tracklist:
01. Crossroads
02. The First Day of the Rest of Your Life
03. Furious Thoughts of Tranquility
04. The Midwife to Sorrows
05. Thanathonaut
06. A Sad Scream of Silver
07. Crushing the Old Empire
08. The Last Retreat
09. Doom Over Valiria
10. Возрождение

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

K recenzi poskytl:
Narrow House

V dnešní recenzi si představíme jednu ukrajinskou skupinu, která sice není příliš známá, ale rozhodně si myslím – a klidně to řeknu už takhle na začátku, abyste věděli, že tyhle žblepty má výjimečně cenu číst – že stojí za to, aby jí člověk věnoval trochu svého času. Ta kapela se jmenuje Narrow House a ona deska, jež mě k tomuto tvrzení přinutila, se zase jmenuje “Thanathonaut”. Pojďme na věc…

Skupina původně začala pod názvem Funestum, nicméně pod touto hlavičkou toho moc nestihla, protože se záhy rozpadla, aby nedlouho poté (konkrétně v roce 2009) začala znovu právě jako Narrow House (nejde tedy přímo o přejmenování). S novým názvem pak v roce 2012 vyšla debutová deska “A Key to Panngrieb”, kterou jsem já osobně doposud neslyšel, ale doufám, že se mi někdy v dohledné době podaří si najít čas na to, abych to napravil. Jestli totiž bude debut alespoň z půlky tak dobrý jako jeho následovník v podobě letošního “Thanathonaut”, pořád to bude stát za pozornost.

Určitě vás již napadla logická otázka – co lze od oněch Narrow House vlastně očekávat za muziku. Je to otázka velice správná a trefná, odpověď na ni ovšem není tak lehká, aby šla shrnout do jedné konkrétní škatulky – nicméně i tohle je jedna z věcí, díky níž je “Thanathonaut” tak poutavou nahrávkou. Nic snad ale nezkazím tím, když řeknu, že hudba Ukrajinců stojí na doom metalových základech, čímž ovšem nutně netvrdím, že byste měli očekávat klasickou žánrovku. Na něco takového jsou Narrow House až příliš variabilní, proměnliví a do jisté míry i progresivní – jednoduše to není typický doom metal.

Narrow House však mají v rukávu ještě jedno eso, které jde sice ruku v ruce s onou variabilitou a obě ty záležitosti jsou z jistého úhlu pohledu téměř ekvivalentní, nicméně se rozhodně sluší zmínit, že jednou z nejzajímavějších věcí na “Thanathonaut” je to, že Ukrajinci používají i nástroje jako cello nebo saxofon. Důležité je ale to, že se nejedná o pouhopouhé štěky v jedné nebo dvou písničkách – tyto instrumenty totiž na “Thanathonaut” hrají zcela regulérní úlohu a jejich party patří mezi vrcholné momenty nahrávky. Zdatně jim sekundují rovněž klávesy, které jsou sice v metalu už trochu obvyklejší, takže čistě z toho, že je někdo používá, si už dnes asi žádný posluchač na zadní partie nesedne, avšak i zde je nutno uznat, že je Narrow House využívají velice chytře a dokážou s nimi pracovat takovým způsobem, že to člověka ohromně baví… a to je něco, co v žádném případě není automatický stav.

Ono cello a saxofon jsou v metalu samozřejmě z velké části tak zábavné díky tomu, že se v tomto žánru stále ještě nejedná o úplně běžné nástroje, jaké by šly zaslechnout u každé druhé skupiny. Je ovšem skvělé, že jejich použití na “Thanathonaut” nefunguje jen díky tomuhle (čili otřepaným stylem jednookého krále mezi slepci), protože Narrow House s nimi dokážou vytvářet místy skutečně excelentní momenty. Jako jeden příklad za všechny může posloužit třeba titulní píseň “Thanathonaut”, v níž je saxofonové sólování doslova fantastické.

Nechci však vzbudit dojem, že by muzika Narrow House stála a padala s tím, jak, kdy a kde se ozve cello, saxofon a klávesy, jelikož říct tohle by nebyla pravda. Ukrajinci totiž prokázali ne úplně mále množství nápadů a invence i v linkách kytar nebo v rytmice, což v překladu znamená, že i když hraje “jenom” metal, pořád je to velice dobré a rozhodně je co poslouchat.

Další nespornou výhodou Narrow House je to, že je jejich sound poměrně neotřelý. Nechci říkat, že je to nabroušený originál, protože to by asi zase bylo přehnané, ale jak máte u spoustu mladých kapel pocit, jako kdybyste poslouchali recyklát hudby starých pardálů, tak v případě “Thanathonaut” se něčeho takového bát nemusíte. Pouze v “The Midwife to Sorrows” jsem si říkal, že jedna kytarová pasáž (jež se v průběhu skladby nejednou opakuje) zní trochu jako srážka Candlemass a Solitude Aeturnus (okořeněná saxofonem), ale není to nic, co by se nedalo přežít, a když je to případ jenom jedné písničky, tak to vlastně ani nemusí být úplně ke škodě.

“Thanathonaut” je dozajista ambiciózní deska, jejíž ambice navíc nezůstaly nenaplněny (což je samozřejmě skvělé). Zažil jsem už spoustu podobných případů, které ovšem bohužel dojely na jednu věc – ve snaze stvořit skutečně hodnotné umělecké dílo byla stopáž zbytečně natažena, protože opusální majstrštyk přece musí mít i opusální hrací dobu… jako kdyby si některé skupiny myslely, že je půlhodina něco méněcenného, byť tomu mnohdy bývá přesně naopak. I z tohoto úhlu pohledu mě ovšem Narrow House velice potěšili, jelikož prokázali zdravý nadhled a stopáž “Thanathonaut” zastavili na příjemných 40 minutách. Znamená to snad, že by to nahrávce ubíralo něco na hloubce sdělení? Já bych řekl, že nikoliv. Album je díky tomu dost dlouhé na to, aby byl posluchač plně nasycen, zároveň však není šance se nudit, protože celých těch 40 minut je vyplněno velice poutavou hudbou. A to je zcela vážně super, protože tím pádem se jedná o desku, jež si vaši pozornost dokáže hravě udržet až do konce a ještě ve vás zanechá pocit, že se k ní budete chtít vracet.

Tím, co jsem právě řekl, jsem však nepřímo prohlásil také to, že na nahrávce vlastně není žádná písnička slabší. Jistě, jsou tu kusy, které bych mohl jmenovat jako vrcholy, protože člověku skutečně uvíznou v hlavě – mezi takové patří kromě již jmenované excelentní titulky “Thanathonaut” třeba ještě zatěžkaná “The First Day of the Rest of Your Life”, třetí “Furious Thoughts of Tranquility” s další porcí skvělého saxofonového sólování, “The Last Retreat” či úžasné finále v podání “Возрождение”. Stejně tak má ale hodně co do sebe i třeba odlehčenější mezihra “A Sad Scream of Silver” (to, že jsem ji nazval mezihrou, z ní nečiní méněcennější song) nebo vygradovaný rozjezd “Crossroads”. Ostatně ani ta “The Midwife to Sorrows” není k zahození, byť z celé nahrávky svým pojetím trochu vystupuje a nemyslím si, že by to byl song, jenž by vás donutil okamžitě běžet si nahrávat sehnat, takže je trochu paradoxní, že právě on byl zvolen jako klip. Tak jako tak mi však začíná připadat, že už vlastně vyjmenovávám celý tracklist, takže toho nechám, ale já to říkal, že nějakou slabou písničku na “Thanathonaut” nenajdete… a ani u těch dvou, jež jsem nezmínil, se nudit nebudete.

“Thanathonaut” je záležitost, která mě zcela vážně potěšila, připravila mi velké (a velice příjemné) překvapení a čím déle ji poslouchám, tím jsem si jistější, že hodnotit známkou jako 8/10 je na místě. Netvrdím, že Narrow House natočili album, jež by kompletně převrátilo vaše vnímání hudby, to zcela jistě ne, ale mezi vším tím průměrem, jakého se všude okolo válejí tuny, je “Thanathonaut” bezesporu deskou, která stojí za to, aby se na ni člověk zaměřil. A to, že za Narrow House nestojí velký label s agresivním marketingem, na tom nemění zhola nic. Stručně řečeno, “Thanathonaut” je velmi chytrá, vysoce poutává a po všech směrech skvělá nahrávka, na níž se nějaké nedostatky hledají jen velice těžko, a i když jsem někde výše řekl, že její kořeny leží v doom metalu, ani náhodou se nejedná o něco, co by zaujalo jen chronické doomaře – naopak, tohle je počin, který rád doporučím všem, kdo hledají kvalitní hudbu bez ohledu na žánry či škatulky.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.