Nebiros - VII

Nebiros – VII

Nebiros - VII
Země: Německo
Žánr: black metal
Datum vydání: 31.7.2015
Label: Folter Records

Hrací doba: 52:35

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Metal Promotions

Je-li kapela nějakým způsobem zajímavá, určitě se vyplatí na začátku recenze ztratit pár slov o téhle zajímavosti. Jenže co když je kapela úplně nezajímavá? Nemůžu si pomoct, ale právě tohle je případ jistých Nebiros, kteří mě vůbec nijak nezaujali, a to ani hudebně, ani jakoukoliv jinou okolností…

Smečka sídlí v Německu, nicméně všichni její členové jsou původem Poláci. Samotné jméno Nebiros se objevilo již ve druhé půli 90. let, ale následující desetiletku vycházel jen obrok jeden demosnímek (celkem čtyři). Ke svému dlouhohrajícímu debutu se Nebiros dopracovali až v roce 2008 za pomoci počinu s roztomilým názvem „Kurwa Satana“. S jeho pokračováním si pak kapela dala trochu načas, protože to zabralo dalších sedm let, než letos konečně vyšlo druhé album s poměrně jednoduchým jménem „VII“

Jaké tedy „VII“ je? Jedním slovem – průměr. Ne však takový ten slušný, poctivý lepší průměr, protože tohle je fakt takový ten echt nudný průměr, úplně šedivý, nezáživný a takříkajíc o ničem. Vlastně k tomu ani nemám moc co říct, protože Nebiros prostě hoblují naprosto obyčejný black metal v povětšinou rychlejším tempu. Sem tam se jakože pokusí o klávesové koření, ale ani to nijak zvlášť nefunguje, je to prostě dost bída. „VII“ je album, na němž se potkala absolutní neobjevnost se slabou skladatelskou formou, a tyhle dvě věci z toho ruku v ruce dělají docela ubíjejících 50 minut.

Asi nejlépe to bude ilustrovat, když řeknu, jak probíhalo moje první setkání s „VII“. Album jsem pustil a zanedlouho jsem upadl do takové té posluchačské letargie, kdy to vnímáte na půl ucha (protože tady nic moc jiného dělat nejde). Po nějaké době jsem si začal říkat, že už to hraje docela dlouho a fakt to začíná zapáchat nudou, takže by to už pomalu mohlo skončit. V tu chvíli jsem se podíval na přehrávač a zjistil, že hraje teprve čtvrtý (!) song z celkových dvanácti, přičemž jeden z těch čtyř bylo samozřejmě jen intro. A to pro Nebiros skutečně není dobrá vizitka.

Pokud bych měl říct, jestli mě na „VII“ něco alespoň maličko zaujalo, tak mohu jmenovat pouze některé klávesové rejstříky v „Staruch“ nebo „Ponure ciene“. Jinak je to fakticky ultimátní nuda, kterou už nikdy v životě nehodlám poslouchat, a jestli se někdy v budoucnu potkám se jménem Nebiros znovu, asi to ani nebudu zkoušet poslouchat a rovnou půjdu o dům dál. Dám krk za to, že za týden už si pomalu ani nevzpomenu na to, že jsem něco jako „VII“ vůbec poslouchal…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.