Země: Česká republika Žánr: death / thrash metal Otázky: H., Ježura Odpovědi: Jakub “Sir” Uhlík Počet otázek: 15 Odkazy: facebook / bandzone

Nejnovější Sicmaggot rozhovor tentokrát proběhl se západočeskou formací Neurotic Machinery, která se pohybuje někde na ose progresivněji laděného death metalu. Motivací k zaslání otázek bylo především vydání aktuálního EP s názvem “Exi(s)t”, na nějž samozřejmě v rozhovoru také dojde řeč, ale většina dotazů nakonec směřovala na trochu obecnější témata. Odpovědí se ujal baskytarista Sir…

---

Začněme hned zostra. Jak už padlo v recenzi, vaše současná tvorba rozhodně netrpí nedostatkem perfekcionismu a v mnohých ohledech (promo, technické zpracování obalu nebo klip nevyjímaje) se může směle rovnat se zahraniční produkcí. To si člověk až říká, že to máte v úmyslu dotáhnout opravdu hodně vysoko, a děláte pro to vše, co je ve vašich silách. Činíte tak “pouze” pro ten pocit z co nejlépe odvedené práce a kvalitního výsledku, nebo v tom třeba hraje i roli snaha se co nejvíce prosadit? Nepokukujete třeba i po nějakých zahraničních štacích či dokonce vydavatelích? Proč myslíš, že se tak málo českých kapel uchytilo venku, zatímco třeba o pár metrů vedle v Německu je taková spousta světoznámých formací?

Tak tady budu muset odpovědět pouze za sebe, protože nechci mluvit za ostatní, popravdě, já ani jejich motivy neznám a je spíš pro mě důležité to, že se na tom perfekcionismu shodneme. Já osobně se snažím podat 100% výkon vždy (a pochopitelně ne vždy to vychází), ať se jedná o zaměstnání, kapelu, sport, nebo osobní život. Ono to tak nějak všechno spolu souvisí a uspokojení z čehokoliv je vždy závislé na vynaloženém úsilí. Svým spoluhráčům jsem za jejich práci pro kapelu maximálně vděčný a i já se snažím, pokud možno nezklamat. Ad “prosadit se” – muzikant, který vydává CD, hraje koncerty a tvrdí, že se nechce prosadit je lhář. Osobně je to však pro mě a věřím, že i pro ostatní neurotiky, něco co není prioritou, především nám jde o to odvádět v kapele 100% práci a na 1000% se bavit. Konkrétně scéna v Německu – Německo je mnohem větší země než ČR a přímou úměrou i světoznámých kapel tam musí být více. Navíc zrovna k německé scéně a německému vkusu, ne vše z Německa je kvalita, která si svoji pozornost zaslouží, mnohem více zajímavé jsou v tomto ohledu severské země a tam zase svoji úlohu hraje tradice a zázemí kapel.

S předchozí otázkou úzce souvisí i tahle – jakou roli hrají Neurotic Machinery ve vašich životech? Kolik osobního života obětujete na oltář fungování kapely? Je to jen koníček, nebo jde před kapelou stranou prakticky vše? A jak kombinujete fungování v kapele s běžnou prací, případně studiem? Kdyby na to teoreticky přišlo, byli byste třeba ochotní seknout se vším a zkusit se uživit pouze hraním, jet dlouhá turné atp.?

Velmi zajímavá otázka, na kterou není jednoduchá odpověď, ačkoliv Neurotic Machinery je součást našich životů, o tom žádná, je to samozřejmě “pouze” koníček, protože, když nejde o život, jde o “h”. Na druhou stranu, ledacos se musí hraní v kapele přizpůsobit (práce, přítelkyně) a pochopitelně i naopak, vzhledem k tomu, že všechny aspekty našich životů se daří držet v relativní harmonii, není co řešit, takže to neřešíme. Na dlouhé turné bych vyrazil z fleku, živit, bych se tím ale nechtěl, mám práci, která mě baví a naplňuje. Takže to je koníček, který má přednost skoro především (smích)

V podstatě všichni členové Neurotic Machinery figurují i v dalších kapelách, třeba ty konkrétně v doom metalových Llyr… nestává se občas, že musíte řešit případné kolize koncertních nabídek? Když na to přijde, která skupina má přednost? Jsou pro všechny zúčastněné Neurotic Machinery jednička, nebo někdo z kapely vidí větší prioritu v jiném svém projektu?

A to jsi zapoměl ještě na Neron, kde hrají ¾ Neurotic Machinery (smích). Máme to šikovně zařízené, protože každý v kapele má svého náhradníka, tímto zdravím Luboše (Bicí – Stollice, Ghost in the Shell, Beltaine), Mörka (Kytara – Neron) a Kaťase (Vokál – Llyr), teoreticky můžou Neurotic Machinery vystoupit na 2 místech zároveň, pokud bychom zmobilizovali všechny náhradníky a pár ex-členů (smích), takže tento problém odpadá a já držím NM palce 1.12.2012 v Brně, kde basu za mě přebere Mörk a já si dám doom metalovu seanci v Plzni.

Když už jsme nakousli tvé souběžné působení v Llyr a Neurotic Machinery… žánrově jsou to hodně rozdílné kapely. Předpokládám, že problém s tím nemáš, jeden si třeba zahrát pořádnou doomárnu s Llyr a druhý den o poznání techničtější a tvrdší muziku s Neurotic Machinery, nebo ne? Byl bys třeba schopen odehrát v jeden večer koncert s oběma kapelami?

Naopak, obě kapely hrají naprosto totožný styl (Heavymetal řízlý punkem (smích)) a znova musím zmínit Neron (Blackmetal). Jinak společné hraní Llyr/Neurotic Machinery, potažmo Llyr/Neron, případně všechno dohromady je na denním pořádku, protože všechny zmíněné kapely si vzájemně pomáhají a koncertují spolu. Je to sice náročnější, ale vždy mě to baví, je hezké vidět velkou skupinu různých lidí, které spojuje hudba.

S tímhle se pojí i další dotaz – jakou muziku máš nejradši jako posluchač? Také nemáš problém s rozmanitostí? Nejdřív klasický doom metal, pak si pustit progresivnější death, případně i další žánry, všechno v pohodě? (smích) A co posluchačský vkus ostatních členů? Jste v Neurotic Machinery naladění na stejnou vlnu, nebo se třeba po cestě na koncert hádáte, jaké CDčko v autě bude hrát?

Hudební styly už pro mě dávno neexistují, ačkoliv ano, jsem “metalista”, “rocker” – nazívejme to jakkoliv, poslouchám opravdu rozmanité styly. Zásadní kapely/desky mého života jsou Katatonia (“Last Fair Deal Gone Down” a “Night Is the New Day”) a Anathema (“Alternative 4” a “Judgement”) – tyhle desky se neposlouchají, tyhle desky se musejí zažít. V závěsu za nimi jsou pak (krom jiných) Enslaved, Emperor, Desillusion, Depeche Mode, Edge of Sanity, Ulver, Septic Flesh, ILIKETRAINS, Pink Floyd, Junius, Negură Bunget, Alcest, Novembre, Moonspell, Morbid Angel, Shakira, My Dying Bride, Theatre of Tragedy (“Music” a “Assembly”)…. a stovky dalších (viz. http://www.last.fm/user/uhlix). V autě neposloucháme nic, protože si povídáme. Nejvíce si v poslechu rozumím s Michalem, oba máme oblibu v popu a čas od času si něco doporučíme, jinak spolu sdílíme i velkou lásku k Junius a Emperor. Andrew a Bart, jsou taky otevření posluchači, takže k nějaké kolizi názorů ohledně hudby asi nedojde, i když… já si Barta dobírám, pro jeho zálibu v metalcoru a on mě pro old school (XIII. století zvláště), takže dokonalá harmonie…

Teď už k vašemu nejnovějšímu počinu “Exi(s)t”. Jaká vlastně byla vaše motivace vydat minialbum? Proč jste se radši nepustili rovnou do třetí desky? Kdy mohou posluchači případné třetí album očekávat?

“Exi(s)tem” jsme uzavřeli určité období, byla zkrátka chuť si trochu v našem rámci stylově zaexperimentovat, zkusit některé věci jinak, vyzkoušet nový přístup. Můžu říci, že stylový odklon od tradičnějšího pojetí nás těší a myslím, že nová deska bude zase o krok dál, nová rozpracovaná píseň tomu nasvědčuje. Na třetí plné CD je ještě brzy, můj skromný odhad je začátek 2014, ale kdo ví, co bude… Každopádně, na jeho přípravách se minulý týden začalo.

“Exi(s)t” jste nahrávali ve studiu Šopa, kde vznikla i vaše zatím poslední řadovka “Opsialgia”. Nikde jsem se však nedočetl, kde jste nahráli vaši prvotinu “Catalept”. Prozradíš nám to? Proč jste se vlastně rozhodli natáčet právě v Šopě?

V době “Cataleptu” jsem ještě nebyl členem kapely, ale kluci natáčeli v Gallery sound a mix/master se dělal v Hostivaři. Šopa měla dobré reference a my byli v Šopě velice spokojeni při práci na “Opsialgii”, je velmi pravděpodobné, že při příští nahrávací session navštívíme opět Šopu, protože Staňa Valášek je člověk svého oboru, navíc jeho obětavý, lidský přístup je k nezaplacení.

Upřímně se přiznám, že originál debutu “Catalept” jsem v ruce neměl, ale co se týče předchozí desky “Opsialgia” i aktuálního “Exi(s)t”, oba zdobí povedená grafika. Myslíš, že mají originální nosiče – zvláště když si dá člověk ještě práci s jejich podobou (ať už osobně, nebo najmutím nějaké grafika) – v dnešní online době ještě smysl? Osobně znám třeba spoustu lidí, kteří si stáhnou muziku z iTunes (ještě v tom lepším případě) nebo z nějaké warezu (v tom pro skupinu horším případě) a pořádně ani nevědí, jaký má album obal… jestli se tedy vůbec obtěžují se stažením celého alba… Ptám se na tvůj názor zejména na CD nosiče, protože sběratelé hudebnin posledních pár let přecházejí spíše zpátky na klasický vinyl… Mají podle tebe věci jako CD, LP nebo dokonce MC budoucnost?

MC už asi moc velkou budoucnost nemají, CD a LP naopak ano, protože sběratelé tady jsou a budou, originál CD, nebo LP s pěkně provedeným obalem nic nenahradí. Osobně nic proti stahování nemám a jsem rád, když si lidé po světě naše alba stahují a poslouchají je, takové Last.fm nám dává dobrou referenci o tomto. Zastávám totiž názor, že na stažení alba není špatného, sám to dělám a nepřipadám si nějak špatně, je to totiž otázka financí, kdy je posluchač postaven před jasnou volbu: koupit si to nemůžu dovolit – neuslyším to/stáhnu si to – uslyším to, tady není co řešit, pokud by nefungovalo stahování, bylo by to na koncertech ještě méně lidí, merch by se neprodával a to už by bylo pro existenci kapel fatální. Na druhou stranu je koupě CD největší uznání, jaké může kapela od fanouška obdržet. Děkujeme všem, kteří nás koupí CD a merche podporují!

Mimochodem, jak jste na tom v kapele vy osobně s kupováním muziky? Patří členové Neurotic Machinery mezi sběratele? Pokud ano, klidně se pochlubte velikostí své sbírky nebo nějakými raritními záležitostmi. Jakého kousku si třeba každý z vás ve své kolekci nejvíce cení?

Já a Michal jsme sběratelé, Michalovu sbírku odhaduji na 400 ks, ale je to odhad od oka, občas od něj nějaké CD koupím. Jak je na tom Ondra a Bart, nevím, ale Bárt myslím moc orig. CD nevlastní. Moje sbírka má 120 ks, podporuji české kapely, které za něco stojí a ze zahraničních jsem si naposledy koupil Opeth “Sill Life” na Aukru za 150,- Kč, bohužel hraní v kapelách mě hodně finančně vyčerpává, takže musím hledět na ceny, když pátráš, tak levná CD se najít dají.

Nyní bych se rád zeptal na vaše videoklipy. Ten aktuální vznikl k písničce “After Everything” z “Exi(s)t”. Po technické stránce je opravdu povedený, což jistě souvisí s onou prezentací, na kterou již přišla řeč výše, ale zajímala by mě jiná věc – smysl příběhu. Osobně jsem při sledování čekal na nějaké vyvrcholení, pointu, která by tomu nasadila korunu, ale ta – zdá se mi – moc nepřišla, spíš jen takový náznak… Mohl bys nám tedy prozradit, jak to celé bylo myšleno?

Tak tady se s tebou neshodnu, příběh má jasnou pointu a jasný smysl, doporučuji, přečíst a přeložit text. Zvláště “grand finále” v jídelně se svázanou pěticí krásných dívek, vypovídá zcela jasně. K příběhu – žádný bych tam nehledal, resp. mám svůj a tak to byl také záměr, jen naznačit a nechat na divákovi, jak si to přebere, ostatně spíše než o příběh jde o obraz, který píseň “After Everything” doplňuje vizuálně. Hudba je abstraktní umění, proto je příběh jen naznačen. Nic víc neprozradím, o čem to je snad trkne každého, nebo jsi prostě jen měl štěstí na partnerky, případně jsi žádnou neměl… (bez urážky)

Aktuálně také chystáte další video pro song “The Secondary Thrill”. Můžeš nám vyzradit nějaké detaily o podobě klipu (třeba jako takové namlsání posluchačům)? Máte už nějakou bližší představu? Kdy by výsledek mohl spatřit světlo světa? Mimochodem, když se točí videoklip, hlídáte si jeho podobu sami osobně, nebo scénář a celé provedení svěřujete spíše do rukou lidí mimo skupinu?

Zatím nebudu uvolňovat žádné informace, krom toho že byla vybraná hlavní aktérka (máte se na co těšit (smích)) a další důležitou úlohu bude hrát v klipu voda, více neprozradím. Snad jen, požádám, pokud by mněl někdo doma kontrabas (klidně zcela na hraní nepoužitelný) a chtěl by ho prodat za symbolický peníz, prosím, ať se nám ozve.

Podobu našich klipů si pochopitelně hlídáme, lidé kteří klip zpracovávají, pracují na základě našich návrhů a připomínek.

Teď ale nejdůležitější dotaz ohledně vašich klipů – kde do nich sháníte ty krasavice? (smích) Přemluvili jste k těm zápasům v bahně (“Survive”), respektive visení v igelitu (“After Everything”) kamarádky, nebo to byly profi herečky?

Dívky dostanou nabídku, a pokud mají zájem tak zareagují, my pak volíme vhodné uchazečky. V tomto ohledu nám hodně pomáhají Tomáš Motl a Míra Kašpar, dvorní fotografové kapely. Dívky, vesměs začínající modelky, jsou, stejně jako Neurotic Machinery poloprofesionálky, to znamená: svůj úkol splní na 100%, ovšem s nulovým honorářem, kvalita nemusí být vždy motivována penězi…

Hrajete šest let, což sice není až tak závratně dlouhá kariéra, nicméně doba už je to přeci jen celkem slušná. Stalo se za ta léta něco, co považuješ za naprostý vrchol ve fungování kapely? Může to být cokoli – výjimečně povedený koncert, předskakování nějaké opravdu velké kapele nebo třeba slova uznání od někoho, kdo se opravdu vyzná…

Uznání od někoho kdo se vyzná, už byla, výjimečně povedených koncertů bylo taky pár, předskakování slavné kapele, nebylo a zřejmě ani nebude, neb nemáme ty správné kamarády, ani nikomu nelezeme do řiti. Za naprostý vrchol NM považuji, když jedeme dodávkou až někam na Moravu a celou cestu se smějeme. Nejvíce si prostě vážím těch společných chvil, kdy se těšíme na hraní, hrajeme koncert, nebo cítíme to zvláštní propojení při skládání, uf, to zní ale teple co? Každopádně jsem rád, že trávím čas s lidmi se společným zájmem a specifickým smyslem pro humor.

Trochu věštecká otázka – jak vidíš budoucnost Neurotic Machinery? Kde byste chtěli být dejme tomu za pět let?

Odpovím v obráceném pořadí, chtěli bychom, aby v kapele vydržela dobrá nálada, lidé chodili na koncerty, kupovali merch, abychom hráli na větších akcích, festivalech jak doma tak v zahraničí a dostávali odpovídající honorář. Budoucnost NM (a tady mluvím opět za sebe) vidím tak, že návštěvnost koncertů bude menší a menší, merche se bude prodávat méně a méně, šance prosadit se bude stále menší a menší. Zájem o tuto muziku (rozuměj obecně rock) upadá, ale nemá cenu nad tím plakat, vývoj nezastavíš, takový je život. Navíc i být mezi posledními je určitá výsada. Jen to co je smrtelné, má nějakou hodnotu, jak pravil otec Furat, nebo někdo, jemu podobný…

Je před námi poslední dotaz, navíc poněkud klišovitějšího rázu – proč vlastně Neurotic Machinery zpívají anglicky a ne mateřštinou? Pokud je ještě něco, co by podle tvého názoru mělo v rozhovoru zaznít, zde je na to taky prostor. Díky moc za rozhovor a ať to hraje!

Angličtina se stala mezinárodním jazykem a vzhledem k tomu, že posluchači NM se rekrutují z celého světa (opět Last.fm), je tento jazyk ideální, ovšem nebylo tomu tak vždy, na “Cataleptu” je pár písní zpívaných Česky.

Děkujeme vašemu zinu, jak za recenzi, tak pěkně připravený rozhovor. Velký dík patří všem lidem, kteří podporují kapely, hlavně návštěvou koncertů, díky nim to má cenu dělat!

---