Země: USA Žánr: progressive / groove metal Datum vydání: 31.5.2010 Label: Century Media Records Tracklist: 01. The Termination Proclamation 02. Your Poison Throne 03. Moonrise (Through Mirrors of Death) 04. And the Maiden Spoke 05. Empriness Unobstructed 06. The Blue Marble and the New Soul 07. Without Morals 08. The Day Yout Built the Wall 09. She Comes in Colors 10. The Obsidian Conspiracy Hodnocení: 7/10 Odkazy: facebook / twitter

Nevermore se po pětiletém albovém půstu vyplněném jedním DVDčkem a sólovkami hned dvou členů opět vracejí s novým studiovým počinem „The Obsidian Conspiracy“, což je, pokud se nemýlím, ta je nejdelší odmlka v historii kapely. Ve vzduchu tím pádem visí vcelku jasná otázka, a sice jestli se ona pětiletka nějak promítla do nového materiálu, neboli – kulantněji řečeno – kam a zda vůbec se Nevermore na své aktuální nahrávce posunuli.

A nutno hned ze začátku říct, že jakékoliv zásadní stylové kotrmelce se samozřejmě nekonají, Nevermore v podstatě „jen“ pilují a opracovávají tu svojí, do jisté míry vlastně i vcelku originální hudební formulku, a i „The Obsidian Conspiracy“ tak obsahuje lehce rozpoznatelný, avšak jen těžko zařaditelný koktejl ne-power-metalového power metalu, ne-thrash-metalového thrash metalu a „čehosi progresivního“, kterým se skupina již dlouhé roky prezentuje. A ono je to svým způsobem vlastně dobře, neboť muzika Nevermore je ve své podstatě natolik svojská, že by bylo škoda její formu rozbíjet násilným pokusem o co největší posun, který by se mohl minout účinkem, zvláště pakliže je progrese vlastně sama o sobě ukrytá už v jejich samotném stylu.

Na „The Obsidian Conspiracy“ samozřejmě opět excelují dva ústřední pilíře Nevermore. Jednak je to kytarista Jeff Loomis, který opět nechává svůj cit pro vytváření nápaditých riffů a sól rozehrát na plné obrátky. Tím druhým pak není nikdo jiný než zpěvák Warrel Dane, jehož vokál se dá nejlépe popsat slovy „naprosto fantastický“. Popravdě řečeno, je to právě jeho zpěv, co mě na nahrávkách Nevermore vždy bavilo úplně nejvíce a i na novince své hlasivky rozeznívá vskutku famózně. Na kvalitní práci vokalistů jsem byl já osobně vždy zatížený a u Nevermore si toho člověk může užívat do sytosti. Nesmíme však zapomenout ani na ostatní členy, neboť i oni odvádějí kvalitní kus práce. Stačí se například zaposlouchat do basových linek Jima Shepparda a zjistíte, že je to vedle Loomise a Danea možná trochu podceňovaný hudebník.

A jak si stojí jednotlivé skladby „The Obsidian Conspiracy“? Velkým hitovým potenciálem dýchá třeba taková „Your Poison Throne“, jejíž refrén s opakovaným slůvkem „rise“ přímo vybízí k zpívání na koncertech (jak se kupříkladu ukázalo i nedávno v Plzni na Metalfestu, kde se na ni publikum v podstatě ihned chytalo, přestože deska v té době ještě venku nebyla). Ostatně, během živých vystoupení se Nevermore budou moci spolehnout hned na několik písniček z novinkového počinu. Mezi ně bezesporu patří úvodní „The Termination Proclamation“, titulní „The Obsidian Conspiracy“ a také křehká „Emptiness Unobstructed“, která byla zvěčněna rovněž jako videoklip. Všechny tři oplývají s lehkostí a nápaditostí vystavěnou, avšak bez problému zapamatovatelnou strukturou s výraznou pěveckou linkou. Mým osobním černým koněm desky je možná až nečekaně temná „And the Maiden Spoke“ s procítěným refrénem a rovněž také zajímavě pojatá „The Day Yout Built the Wall“. Osobně jsem spíše příznivcem hoblovaček než balad, ale v případě „The Obsidian Conspiracy“ musím uznale pokývat hlavou i v této „kategorii“, neboť taková „The Blue Marble and the New Soul“ se opravdu povedla. Asi se budu opakovat, ale i v případě tohoto kousku musím opět vyzdvihnout Daneův nezaměnitelný vokál.

Z celkového úhlu pohledu se Nevermore (znovu) podařilo vyprodukovat kvalitní nahrávku, nad jejímž zařazení do své sbírky já osobně moc váhat nebudu. Jak již bylo řečeno výše, nějaký výraznější posun se sice nekoná, ale na druhou stranu (a i to už bylo řečeno), hudba kapely už v sobě primárně progresi obsahuje, takže vyčpění se Nevermore, ani jejich posluchači (alespoň prozatím) bát nemusí. Číselně si u mne deska stojí přesně na rozhraní mezi 7 a 8, nakonec jsem sice výsledek zaokrouhlil dolů, ale i kdyby se pod článkem skvělo číslo 8, nic by se podle mě nezměnilo.