Země: Austrálie Žánr: doom / death metal Datum vydání: 27.10.2012 Label: Hypnotic Dirge Records Tracklist: 01. Between Apes and Angels 02. Prolong This Agony 03. Seven Sisters of Sleep 04. The Most Subtle of Storms 05. Wailing My Keen Hodnocení: 7,5/10 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Hypnotic Dirge Records

Ačkoliv se nám Evropanům někdy může na první pohled zdát, že u protinožců v Austrálii metalová muzika moc nefrčí a že jediné, co kdy tato rozlehlá vyprahlá země, která je sama sobě svým kontinentem, dala hudební světu, je nejmenovaná rocková legenda, jejíž název se skládá ze čtyř písmen a jednoho lomítka. Nicméně i zde undergroundová scéna bují více než živě a občas ze svých útrob vyvrhne pěkně zajímavou skupinu (asi nejednomu z nás naskočí třeba Ne Obliviscaris, kteří se loni vyšvihli naprosto fenomenálním debutem, nicméně se zdaleka nejedná jen o ně). Nyní se podíváme na další metalový výstřelek země klokanů, tentokrát z ranku doom/death metalu…

“Subterranean Disposition” je sice debutem jednočlenného stejnojmenného projektu, avšak člověk, jenž za touto kapelou stojí, to jest Terry Vainoras, rozhodně není žádný zelenáč, na australské scéně se pohybuje už nějaký ten pátek a otisk svého jména zanechal v nejedné kapele. Nyní se tedy pustil do zcela vlastního projektu Subterranean Disposition, s nímž vyplul do pomalých vod doom/death metalu. Sluší se ovšem zmínit, že ačkoliv se “Subterranean Disposition” zpočátku tváří jako klasická žánrová záležitost a nic nenasvědčuje tomu, že bychom se zde měli dočkat čehokoliv dříve v doomu neslyšeného, nakonec se z alba vyklube poměrně překvapivá záležitost, jež nabízí nejeden velmi zajímavý a do jisté míry i neočekávaný moment.

Nečekejte ovšem nějaké extrémní skopičiny a bezbřehé experimentování. Základ je pevně daný v těžší formě doom/death metalu, která místy zajíždí až na pohřební hranici funeral doom metalu, ale to spíš výjimečně. Mimoto sem tam lehce vykoukne i trochu ambientní nádech někde v pozadí, obzvláště v klidnějších momentech, ale to skoro ještě výjimečněji. Přesně v takovém duchu se nese úvodní “Between Apes and Angels” po celé své délce a na nějaká zmínění-hodná ozvláštnění jsem v ní nenarazil. I z toho důvodu posluchač docela úspěšně nabude dojmu, že půjde o úplně klasickou žánrovou záležitost po celé album. A možná i proto se z “Between Apes and Angels” nakonec stala kompozice, která mne na “Subterranean Disposition” baví asi nejméně. Nejvýraznějším momentem jinak téměř desetiminutového kousku je pasáž krátce po pěti minutách, kdy se do toho Terry trochu víc opře a muzika se na chvíli výrazně zrychlí. Když jsme nakousli tu délku, ještě by se asi slušelo dodat (i když to do jisté míry asi plyne automaticky z počtu pouhých pěti písní), že všechny položky tracklistu “Subterranean Disposition” se pohybují ve větším časovém rozsahu, kdy ten nejkratší song, závěrečná “Wailing My Keen”, čítá bez pár vteřin devět minut.

Pojďme ale zpátky k samotným kompozicím, jelikož hned ve druhé “Prolong This Agony” se poprvé v plné míře ukáže to, o čem jsem hovořil výše, tedy předvedení něčeho ne úplně očekávaného. V tomto případě se jedná o moment, když nad všudypřítomnou doomovou tryznu vyplave trochu lehčí moment, v němž blýskne hostující zpěvačka Phoebe Pinnock z místní rockové kapely Heaven the Axe. Následně, když přebere slovo opět sám hlavní mozek Subterranean Disposition, zní jeho hlas úplně, jak kdyby byl jeho autorem spíš Snowy Shaw – až jsem se musel podívat, jestli Snowy na desce rovněž nehostuje. Každopádně je tohle jeden z nejvíce výrazných momentů celého alba, který asi v paměti utkví po prvním poslechu nejspolehlivěji.

Třetí “Seven Sisters of Sleep” se sice nese více či méně v obdobném duchu jako první skladba, ale zdá se mi mnohem variabilnější a strukturovanější, jednoduše řečeno se toho v ní děje o poznání více. Asi i to bude důvodem, proč mě také i více baví. Některé melodické linky kytary se zde povedly opravdu dobře a opět je to pasáž přibližně v prostředku, kdy Terry Vainoras přejde z poklidného vybrnkávání do nejspíše té nejostřejší pasáže na celém albu, která je vrcholem písně.

Největší lahůdky ovšem přicházejí až v posledních dvou písničkách. “The Most Subtle of Storms” se (opět) ve své polovině zklidní a postupně přejde ve skutku výtečnou pasáž se saxofonem, pod níž postupně začne bublat taktéž velice zajímavé rytmické ťukání. Rozhodně jeden z vrcholných momentů celého “Subterranean Disposition”. Přesto pokud bych měl volit nejlepší song, asi bych nakonec zvednul ruku až pro závěrečnou “Wailing My Keen”, která sice žádný saxofon nenabízí, přesto však působí nejprogresivnějším dojmem z celého alba, jelikož disponuje tou nejproměnlivější strukturou, která se přelévá od skvělých melodií (hned ten nástup) přes klasické doomové umírání až po “tiché” nemetalové momenty. Navíc se zde opět objeví hlas hostující zpěvačky, byť v tomto případě se nejedná o tak výrazný příspěvek jako u “Prolong This Agony”.

Celkově mě ovšem “Subterranean Disposition” velmi mile překvapilo, protože jsem očekával nějakou obyčejnou doomařinu, byť třeba dobře provedenou. Tím sice debut Subterranean Disposition ve svém základě je, nicméně Terry Vainoras na své album dokázal dostat i takové to koření navíc, které je sice použito stylem, že méně je více (navzdory tomu, že právě této části hudby byla věnována velká část recenze), stále je však toho koření dost na to, aby tento doomový pokrm dokázalo velice příjemně. Album přesně na hranici 7,5 a 8 bodů.