Nidingr - The High Heat Licks Against Heaven

Nidingr – The High Heat Licks Against Heaven

Nidingr - The High Heat Licks Against Heaven

Země: Norsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 10.2.2017
Label: Indie Recordings

Tracklist:
01. Hangaguð
02. Surtr
03. The Ballad of Hamther
04. On Dead Body Shore
05. Gleipnir
06. Sol Taker
07. Ash Yggdrasil
08. Heimdalargaldr
09. Valkyries Assemble
10. Naglfar Is Loosed

Hrací doba: 41:39

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

K recenzi poskytl:
Sure Shot Worx

Přijde mi, že na to, jaká jména se v sestavě Nidingr nacházejí či v minulosti nacházela, se téhle skupině nedostává zas tolik pozornosti. Různě se zde totiž objevovala mnohá esa norského black metalu. V čele Nidingr nestojí nikdo jiný než Teloch, tedy současný kytarista legendárních Mayhem, kromě nichž má v portfoliu i řádku dalších zajímavých projektů. Na baskytaru zase aktuálně hraje borec, jenž působil třeba v Trelldom nebo God Seed. Ještě větší bouráky najdeme v seznamu bývalých členů, kde jsou zapsaná jména jako Tjalve, Seidemann nebo Hellhammer.

Určitá „zapadlost“ Nidingr asi pramení z toho, že kapela nekoncertuje nijak intenzivně, a to samé by se dalo říct o vydávání nových desek. Mezi první „Sorrow Infinite and Darkness“ a druhou „Wolf-Father“ uběhlo celých pět let. Třetí album „Greatest of Deceivers“ vyšlo na poměry Nidingr nebývale rychle, již za dva roky, ale na aktuální čtvrtou řadovou nahrávku „The High Heat Licks Against Heaven“ se opět čekalo půl dekády. Bude to znít jako klišé, ale zkusíme si nyní povědět, zdali ono čekání stálo za to…

„The High Heat Licks Against Heaven“ vyšlo již v únoru, tedy skoro před půlrokem (aspoň vidíte, jak to flákám, haha), což je dostatečně dlouhá prodleva, aby si člověk utvořil nějaký odstup. Netvrdím, že jsem album poctivě drtil celých těch pět měsíců, ale nějakou chvíli už „The High Heat Licks Against Heaven“ poslouchám a mohu říct, že nakonec palec směřuje vzhůru, tedy – líbí se mi to. Nicméně nešlo o lásku na prvních poslech a utvoření pozitivních dojmů předcházelo delší vstřebávání. Jako bych se na album zpočátku nemohl pořádně soustředit, nějak mi to neštymovalo a až po čase si materiál sednul.

Třeba to mohlo být dáno čistě mou nepozorností, kdo ví. Chtěl jsem tím říct pouze to, že kdyby vás „The High Heat Licks Against Heaven“ rovněž nestrhlo hned s prvním poslechem, zkuste jej nezahazovat a dát mu nějakou šanci. Když tak uděláte, dočkáte se dobře namíchaného poměru mezi řízným severským black metalem s ostrými riffy a střídmě dávkovanou atmosférou.

Přesně do těchto dvou kategorií by se skladby na „The High Heat Licks Against Heaven“ daly rozdělit, přičemž výrazně navrch má ta první zmiňovaná. Agresivnější songy jedou vesměs podle jednoho mustru, ale riffy jsou poměrně dobré, tak akorát na hraně mezi techničností a živelností. Nicméně je pravda, že po určité době se některé kousky trochu ohrají, což se v mém případě týká zejména vypalovačky „Surtr“ a čtvrté „On Dead Body Shore“, byť u druhé zmiňované to má na triku spíš vokál než hudební stránka. Naopak jeden kytarový motiv v „On Dead Body Shore“ musím hodně ocenit, poněvadž ten sám o sobě patří k tomu nejzajímavějšímu, co Nidingr v rámci oněch rychlejších kusů na své novince nabízejí.

Nidingr

Pro osvěžení se tu a tam objeví i zvolnění v podobě pomalejší skladby. I navzdory názvu to není „The Ballad of Hamther“, spíš mám na mysli písničky jako „Gleipnir“, jejíž pasáže bez metalových riffů jsou parádní (včetně zajímavého „beatu“ na bicích), nebo „Ash Yggdrasil“ s rozvážnějším tempem. Společně s „Gleipnir“ nejvíce vybočuje ještě finální „Naglfar Is Loosed“, a to nejen kvůli pomalým riffům a Bathoryovskému odéru (kytarové sólo je dost povědomé), ale i díky hostujícímu ženskému vokálu.

O ten se postarala Amalie Bruun alias Myrkur, jejíž přístup k black metalu v rámci sólového projektu budí vášně. Mně osobně se vlastní muzika Myrkur nelíbí, ale její vklad do „Naglfar Is Loosed“ je sám o sobě dobrý, hlas působí étericky a jakožto zakončení „The High Heat Licks Against Heaven“ slouží znamenitě. Po hudební stránce si není na co stěžovat, tudíž je to spíš „ideologická“ otázka, zdali má mít kapela jako Nidingr potřebu spojovat své jméno s někým, jehož působení v žánru budí v tom lepším případě značné rozpaky. Na druhou stranu, o zas tak nelogické hostování se nejedná, jelikož hned tři současní členové Nidingr hrávali v koncertní sestavě Myrkur

Výjimečné „The High Heat Licks Against Heaven“ určitě není a rozhodně nejde o jeden ze žánrových vrcholů letoška, to je jisté již nyní, protože se v uplynulém půlroce objevil dostatek desek, které čtvrtou řadovku Nidingr značně převyšují. Přesto se jedná o nadprůměrnou a poctivou nahrávku, jež nezní zpátečnicky. Naopak působí soudobě, nestydí se za to, že vznikla ve 21. století, a to aniž by naskakovala na trendový vlak okultismu či disharmonie. Sympatická záležitost.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.