Země: Německo Žánr: avantgarde black metal Datum vydání: 8.3.2013 Label: MDD Hodnocení: H. – 9/10 Ježura – bez hodnocení Odkazy: web / facebook

První pohled (H.):

Nocte Obducta je skupina, o níž mám sice už dlouhé roky ponětí, nicméně až doposud jsme se vzájemně vyhýbali, upřímně si nejsem jistý, jestli jsem kdykoliv předtím od těchto Němců slyšel byť i jen jediný tón. Ledy se podařilo prolomit až v letošním roce s aktuální novinkou “Umbriel (Das Schweigen zwischen den Sternen)” a jediné, co mohu říct, je to, že jsem vážně debil, že jsem se do muziky Nocte Obducta nepustil už dřív…

“Umbriel (Das Schweigen zwischen den Sternen)” je totiž jednoduše řečeno doslova nádherná deska. Upřímně se klidně přiznám, že nějaký zvláštní majstrštyk jsem od té nahrávky tak úplně nečekal, ale netrvalo dlouho a německá šestice si mě se svou novinkou doslova podmanila. Jen těžko se na té nahrávce hledají jakékoliv chyby… hudba je to obdivuhodně promyšlená a inteligentní, atmosféra je nesmírně silná a někdy až vysloveně pohlcující, celý počin je bez přehánění prošpikován naprosto úžasnými, někdy až skoro dech beroucími momenty. I přes značnou délku téměř 70 minut Nocte Obducta vůbec nenudí a i po velkém množství poslechů nemám sebemenší nutkání se podívat na hodinky, když to poslouchám znovu. Je úplně jedno, jestli zrovna hraje nějaká kratší skladba, nebo se skupina pustí do delšího opusu jako “Dinner auf Uranos” či “Leere”, vždy a bez výjimky se jedná skoro skvostnou kompozici.

Možná by stálo za to zmínit, že i přes onen proklamovaný avantgardní black metal vlastně Nocte Obducta na “Umbriel (Das Schweigen zwischen den Sternen)” ani příliš black metaloví nejsou, rozhodně zde nečekejte typické žánrové výrazivo. Ne, že by se ten styl v té muzice neprojevoval, ale jde spíše o pocitovou a náladovou rovinu, nikoliv formální co do výrazových prvků.

“Umbriel (Das Schweigen zwischen den Sternen)” je prostě skvělé album, s nímž už jsem strávil pěkných pár hodin velice příjemného poslechu, a něco mi říká, že jsme rozhodně ještě neskončili. To, že si nahrávku obrovsky užívám i několik měsíců po vydání, snad devítkové hodnocení ospravedlňuje dostatečně…

Druhý pohled (Ježura):

Nocte Obducta patří k těm německým kapelám, které mají společné tři věci – hrají nějakou formu black metalu, v zasvěcených kruzích mají dost velké jméno a mně se dlouho vyhýbaly nebo dosud vyhýbají. Zrovna Nocte Obducta mají to štěstí, že jsem na ně respektive na jejich novinku s pro německy nehovořící jedince dost krkolomným názvem “Umbriel (Das Schweigen zwischen den Sternen)” upřel svoji pozornost, a řeknu vám, že to pro mě byla docela fuška a trvalo mi zatraceně dlouho, než jsem se novince dostal alespoň trochu na kobylku. Nevím, jak jsou na tom ostatní desky, ale “Umbriel” je prostě zvláštní album. Zdánlivě minimalistické ale na jeho více než hodinové stopáži se toho děje hromada, místy je něžné ale jinde drásavé, konejšivě melancholické ale zároveň svým způsobem děsivé… Po všech těch měsících, co desku poslouchám, jsem se každopádně přesvědčil o jedné věci – rozhodně nejde o snadno stravitelný materiál, a i když jej člověk docela zná a slyší v něm nezpochybnitelnou kvalitu, pro plné docenění je potřeba velmi specifická nálada nebo pozměněný stav mysli.

A ještě další věc mi došla, když jsem desku nedávno poslouchal – “Umbriel” na člověka může působit dost odlišně v různých situacích. To ale svědčí o kvalitách, které v sobě tento materiál nese, a ty nemohu popřít, ani když jsem asi stále desku úplně nerozklíčoval. Proto je mi docela zatěžko hodnotit číslem a ve své současné pozici si netroufám vynést verdikt, který by odrážel jak kvalitu desky (která je zřejmá a vysoká), tak můj subjektivní dojem, který v současnosti určitě nespadá na škálu spokojenosti/nespokojenosti, ale spíše by se dal charakterizovat jako jistá posedlost. “Umbriel” mě stále dráždí. Jednou mi přináší příjemné, jindy zase dost nepříjemné, ale na každý pád silné dojmy. Je to snad vůbec poprvé, co si se mnou nějaká deska takhle hraje, a z tohoto úhlu pohledu jde tedy o naprostý klenot. Ale prostě nevím, třeba je to jen můj případ. Posuďte sami, na tohle jsem malý pán.