Země: Německo Žánr: black metal Datum vydání: 26.5.2017 Label: MDD Records Tracklist: 01. Innsmouth Hotel 02. Die Kirche der wachenden Kinder 03. Trollgott 04. Totholz 05. Ein stählernes Lied 06. Liebster 07. Wiedergänger Blues Hrací doba: 41:41 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: MDD Records / Against PR

Nocte Obducta se tentokrát nijak nezdržovali a se svým novým albem přicházejí dost krátce po svém předchozím počinu. Neuběhl ani rok od vydání loňského „Mogontiacum (Nachdem die Nacht herabgesunken)“, když už šla do světa nová nahrávka s názvem „Totholz (Ein Raunen aus dem Klammwald)“. Desky s ročním odstupem byla praxe, jakou Nocte Obducta hojně pěstovali v začátcích své kariéry, tedy na přelomu minulého a současného tisíciletí, ale v posledních letech od ní opustili a dopřávali si dva až tři (to častěji) roky odstupu.

Abychom ihned věděli, na čem jsme, rovnou prozradím, že „Totholz (Ein Raunen aus dem Klammwald)“ mi nepřijde tak dobré jako „Mogontiacum (Nachdem die Nacht herabgesunken)“, o ještě předchozím majstrštyku „Umbriel (Das Schweigen zwischen den Sternen)“ ani nemluvě. Nicméně by bylo zbrklé tvrdit, že je propad způsoben kratším časovým rozestupem, poněvadž takhle ta implikace vůbec nemusí stát. Ono totiž neplatí, že by se „Totholz (Ein Raunen aus dem Klammwald)“ pokoušelo o něco podobného jako poslední dvě alba, akorát to dělalo o třídu hůř; novinka se spíš vydává trochu jiným směrem, který mi ovšem nepřipadá ani zdaleka tak lákavý.

Působí to na mě, jako kdyby si Nocte Obducta na „Totholz (Ein Raunen aus dem Klammwald)“ chtěli odpočinout od četných avantgardních tendencí a zahrát to zase jednou jednodušeji a přímočařeji… jednoduše to udělat víc black metal. Ten sice samozřejmě ve své tvorbě nikdy úplně neopustili a stejně tak ani na letošním albu nezařadili zpátečku do standardního black metalu, v němž by se nenacházel žádný prostor pro přidanou hodnotu nebo nadstavbu. Přesto je ta větší přímočarost znatelná. Tentokrát už se neobjeví žádné mňamky jako psychedelicky rockové pasáže jako na předchozí nahrávce.

„Totholz (Ein Raunen aus dem Klammwald)“ otvírá asi nejslabší song desky. Instrumentální „Innsmouth Hotel“ se mi popravdě řečeno dost rychle ohrála, a dokonce došlo i na poslechy, kdy jsem ji s klidem přeskočil a začal až s druhou „Die Kirche der wachenden Kinder“. Ta není špatná, ale nějak mám pocit, jako kdyby zde Nocte Obducta hráli svůj pohodlný standard a nedokázali přijít s ničím, co by posluchače usadilo. To samé lze ostatně říct i o „Trollgott“, „Totholz“ nebo „Liebster“. Všechny se sice poslouchají docela v pohodě, sem tam se objeví povedený motiv či dobrý riff, opodál naopak přijde slabší riff, dohromady prostě jen taková normálka. Přinejmenším na poměry Nocte Obducta. Z obecného hlediska se možná nejedná o žádný průser, ale to není úplně přesvědčivá útěcha. „Ein stählernes Lied“ střídá snad nejagresivnější pasáže alba s docela hravými momenty, ale opět – první kategorie bohužel převažuje a posluchač si nic zásadního neodnese.

Naděje jsem upínal alespoň k finální kompozici „Wiedergänger Blues“, jež svou délkou přesahuje čtvrthodinu čistého času. Ta už se naštěstí nese v progresivnějším duchu a nabízí dlouhé poklidné pasáže, snaží se i o gradaci a především ve vypjatém závěru se jí to i daří. Obecně druhá půle skladby se docela povedla, ale naopak metalová pasáž ve středu spíš potvrzuje, že si Nocte Obducta na „Totholz (Ein Raunen aus dem Klammwald)“ vybírají slabší chvilku. Přesto je závěrečná píseň tím nejzajímavějším, co počin nabízí.

Nechci tvrdit, že je „Totholz (Ein Raunen aus dem Klammwald)“ silně nepovedené album, protože takové tvrzení by bylo příliš příkré. Na druhou stranu, jistou míru zklamání z novinky cítím. Deska je víceméně v pohodě, ale od jména formátu Nocte Obducta člověk očekává o trochu víc. Takhle jde o jednu z těch nahrávek, která v početné diskografii skupiny zapadne.