Země: Polsko Žánr: death metal Datum vydání: 25.1.2014 Label: Folter Records Tracklist: 01. Century of Waste 02. Divide et impera 03. Reign Mother War 04. Let the World Burn 05. The Edge 06. Legion 07. Unclean Words 08. Manifesto Hodnocení: Ježura – 7,5/10 H. – 7/10 Průměrné hodnocení: 7,25/10 Odkazy: web / facebook / twitter K recenzi poskytl: Metal Promotions

O Polsku se často říká, že je to tak trochu továrna na death metal. A ono se to neříká jen tak nadarmo, protože vedle těch několika zavedených jmen jako Vader, Behemoth, Hate nebo Decapitated nabízí polská scéna celou řadu dalších kapel, které to drhnou po vzoru svých slavnějších souputníků a tu s větším, tu s menším úspěchem se snaží ukousnou pro sebe část věhlasu, jakým se polská škola pyšní. A není potřeba kdovíjak ostrého intelektu, aby čtenář pochopil, že dnes se jedné takové kapele podíváme na zoubek.

Northern Plague pocházejí z města Białystok (po našem Bělostok) ležícího na severovýchodě Polska a svůj vznik datují do července 2009, takže prostou matematickou úlohou nám z toho vychází, že to táhnou nějakých čtyři a půl roku, což není vůbec dlouhá doba. A vskutku, Northern Plague mají na kontě zatím jen EP “Blizzard of the North” z roku 2011 a potom řadový debut “Manifesto”, který je předmětem tohoto povídání, takže asi není úplně na místě čekat zázraky. Jak je ovšem známo, ani zkušenost není vždy zárukou kvalitního hudebního zážitku a Northern Plague navzdory svému služebnímu mládí jasně dokazují, že to jde i bez ní. “Manifesto” je totiž skutečně podařená nahrávka, která polské škole nedělá ani v nejmenším ostudu.

Jak toho milí Northern Plague dosahují? Věřte tomu nebo ne, ale nikterak nevídaným způsobem. Jejich muzika by mohla sloužit jako ukázkový příklad toho, co se dá představit pod pojmem polský death metal. Drtivé riffy, smrtící bicí palby, svérázné melodické vyhrávky a řádně hutná atmosféra, to jsou jediné výrazové prostředky, se kterými “Manifesto” nakládá, a nejsou zde patrné žádné pokusy udělat to nějak zásadně jinak. Jenže ono to nejen že stačí, ale i přes absenci jakéhokoli novátorského přístupu to funguje přímo výborně, a i když Northern Plague pracují s naprosto typickým žánrovým výrazivem, nezní to jako žádná vykrádačka a dokonce jsem ochoten tvrdit, že má “Manifesto” nějakou svou vlastní tvář.

Kouzlo a přitažlivost celé nahrávky ovšem tkví výhradně ve schopnosti muzikantů uchopit tento základní materiál takovým způsobem, aby z toho vylezlo něco rozumného, a to se zde rozhodně podařilo. Jak už padlo výše, Northern Plague nejsou žádní ostřílení harcovníci, ale přesto se jim podařilo složit desku, která zní v každém ohledu naprosto mazácky. Kytaristé střílejí jeden super riff za druhým, ale přitom to dělají tak, že desce nechybí dynamika. Jednou je to drtivý pochoďák, jindy zase zničující agresivní příval… kytarovému tandemu Janus–Fenris nečiní problém ubrat na tempu nebo celkový výraz na moment omezit třeba jen na jediný nástroj, ale vzápětí zase pálí ze všech hlavní, ať už je tím myšlena agresivita nebo naopak působivě budovaná atmosféra. Tím se v příhodných chvílích proplétají parádní a správně zneklidňující melodické vyhrávky a sóla, zezadu pak vše jistí Damyenova nekompromisní bicí artilerie, která s kytarovou sekcí naprosto ukázkově spolupracuje, a výsledek téhle symbiózy je vážně parádní. A byla by ostuda, kdybych zapomněl vyzdvihnout Fenrisův parádní vokál, který je nejen řádně chorobný, ale také se v něm skrývá tolik nezbytná naléhavost, díky níž “Manifesto” opět získává na atraktivitě.

Všechno na sebe řadě naprosto plynule navazuje, všechno je tam, kam to patří, a celek působí velmi uceleně a komplexně. Nerad bych ale vzbudil dojem, že je “Manifesto” geniální opus v každém směru, to zase ne. Aby bylo učiněno zadost jakémusi náznaku objektivity, je třeba zmínit, že ne o každé vteřině alba platí vše výše řečené, ale i ten řekněme slabší matroš je pořád dost dobrý a hlavně ztrácí prakticky jen v kontrastu s tím opravdu skvělým, co je ho na desce k nalezení. Můžu jmenovat skladby “Legion” nebo “Manifesto”, což jsou opravdu velice zdařilé vály, a musím jmenovat čtyřku “Let the World Burn”, což už je bez přehánění hymna jak hovado. I ostatní skladby však nabízejí hromadu parádních momentů, a kdykoli si člověk řekne, že tohle ho zrovna moc nebaví, tak se hned vzápětí vynoří pasáž, která opět nasadí vysokou laťku a dotyčného posluchače řádně podrtí.

Northern Plague se zkrátka podařilo i s minimem zkušeností dát dohromady desku, která musí bezpodmínečně potěšit každého death metalového příznivce. Dílko je to sice relativně prosté, ale jak známo, v jednoduchosti je síla, a když se to skloubí se schopností napsat bezprecedentně dobrý materiál, který funguje jak v reálném čase, tak jako celek, najednou tu máme až nečekaně silnou desku, jež ani při čtyřicetiminutové stopáži nenudí a naopak člověka nutí přemýšlet, jaký nářez to musí být naživo, když už takhle ze sluchátek “Manifesto” zabíjí dost obstojně. Přiznám se, že jsem se zprvu trochu obával, jestli název desky nebude oproti jejímu hudebnímu obsahu příliš sebejistý, ale kdepak. “Manifesto” dělá svému jménu čest a je to skutečná manifestace potenciálu, který se v Northern Plague skrývá. Když o tom tak přemýšlím, dlouho jsem neslyšel povedenější žánrovku, a to si bezesporu zaslouží náležitě ohodnotit, takže silných sedm a půl bodu je rozhodně na místě.

Další názory:

Víceméně nemohu udělat nic jiného, než jen souhlasit s tím, co už ve své recenzi napsal kolega nade mnou. Ve výsledku sice z “Manifesto” nejsem až tak moc nadšený, ale to nic nemění na tom, že jinak se pod jeho text opravdu mohu jenom podepsat. Ačkoliv Northern Plague na “Manifesto” formálně debutují, rozhodně nezní jako nějací amatéřští cucáci, právě naopak – z desky je suverénnost a jistota v kramflecích cítit na sto honů, kapela má evidentně naprosto jasno v tom, co chce hrát, jak to chce hrát a jak dosáhnout toho, aby tak ten výsledek opravdu zněl. Což je super – osobně mi je totiž vážně sympatické, když se skupina nežene po půl roce fungování ihned do studia zvěčnit první snůšku jakýs takýs nápadů, ale vydrží pár roků, nechá nápady zrát, nasbírá zkušenosti a pak přijde s debutem na úrovni “Manifesto”, tedy deskou vyzrálou a rozhodně kvalitní, byť třeba ne stylově objevnou nebo originální. Tenhle neduh – jenž je asi tím jediným, co se Northern Plague dá opravdu vyčítat – je ovšem v dostatečné míře vyvážen parádním tahem na bránu (jak se říká, prostě to má koule), dospělostí materiálu a v neposlední řadě rovněž uvěřitelností. Nikdo netvrdí, že to je majstrštyk, jaký jste ještě nikdy neslyšeli, ale zcela jistě jde o poctivou, povedenou a zábavnou fošnu. Pro fandy death metalu doporučeno a pro fandy polského death metalu skoro povinnost.
H.