Země: Litva Žánr: post-black metal Datum vydání: 22.2.2014 Label: Inferna Profundus Records Tracklist: 01. Vyne 02. Smelkiasi 03. Žmogus: I – Dar giliau 04. Žmogus: II – Paranoja 05. Į.I. 06. Leistis 07. Rytojaus moralės dykuma Hodnocení: H. – 8,5/10 Ježura – 8/10 Průměrné hodnocení: 8,25/10 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Inferna Profundus Records

Je takovým nepsaným, ale ve slušné společnosti poměrně dodržovaným pravidlem, že k debutujícím skupinám by měl být člověk trochu shovívavější, přihlédnout k nezkušenosti a naopak přejít nějaké případné dětské nemoci a nedostatky (snad s výjimkou toho, když jde o nový projekt nějakých echt protřelých mazáků). Jsou ovšem případy, kdy můžete být sebevíc shovívavější a tolerantnější, přivírat oči a hodnotit mírně, přesto to nijak nepomůže a ten výsledek je prostě blábol jak stehno i na poměry začínajících kapel.

Naštěstí se však občas objeví i případ naprosto opačný – formace, jež už na své prvotině zní naprosto dospěle, propracovaně, chytře a začátečnické bolístky jsou jí cizí. U těchto debutujících skupin pak není sebemenší důvod to hrát na shovívavost nebo přivírání očí, protože jde o záležitosti, které s přehledem snesou vyšší nároky. Takových je samozřejmě mnohem méně, ale jsou… a právě o jednom takovém jméně si dnes popovídáme…

Pětice Nyksta pochází z největšího ze tří pobaltských států, z Litvy. Úplní mlíčňáci sice muzikanti nejsou, ale všechny kapely, v nichž dříve hráli, jsou záležitosti spíše lokálního významu. Většina sestavy se třeba rekrutuje ze skupiny Dereliction, jež ovšem vydala jen jedno minialbum, takže pro lidi mimo Litvu (což je náš případ) asi žádný extrémní trhák. Osobně ze všech těch formací, jimiž jednotliví členové Nyksta v minulosti prošli, znám podrobněji pouze avantgardně black metalovou formaci Inquisitor, v níž dříve působil bubeník Mindaugas a která několik let nazpátek vydala velmi solidní debut “The Quantum Theory of Id”.

To jsme ovšem malinko odbočili, takže rychle zpátky k hlavnímu předmětu naší recenze, jímž je debutová nahrávka Nyksta s názvem “Lieka tik sienos”. Padesátiminutová nahrávka, jejíž obálku tvoří velice zdravě vypadající opeřenec, se zpočátku nemusí tvářit jako něco vyloženě extra, spíše asi bude vypadat trochu nenápadně, ale jakmile si ji člověk pustí, docela rychle zjistí, že rozhodně půjde o hodně kvalitní muziku. Rozjezd úvodní skladby “Vyne” začíná ještě vcelku standardně a po pár vteřinách si nejspíš pomyslíte něco o melodic black metalu, ale už v závěru téhle samé písničky mi blesklo hlavou cosi jako: “kurva, vždyť je to úplně skvělý”. A ono také je…

Nyksta se sice hodně vágně řečeno pohybují v black metalovém žánru, nicméně je to spíše takový post-black metal, možná trochu experimentální black metal, jsou tu také lehké vlivy nějakého depresivního rocku nebo náznaky ambientu. Ještě výmluvnější ovšem bude, když si povíme, jaká atmosféra z toho všeho na “Lieka tik sienos” plyne, a klidně k tomu můžeme použít slova samotné skupiny: “surrealistická pomatenost a dekadentnost městské a postmoderní jednotvárnosti”. Když si tuhle větu přečtete, na první pohled to možná vypadá jako pseudo-umělecký blábol, který má jenom vypadat zajímavě, ale ono to vážně sedí… šedivá ponurost a odevzdanost špinavých ulic, neosobních panelových baráků všude okolo, opuštěných autobusových zastávek poznamenaných vandalismem a nad tím vším se tyčí těžké černé mraky, z nichž se vám na hlavu snáší déšť. To všechno tam je a je to vážně silné.

Ono to sice spolu dost dobře souvisí, ale kromě skvělé atmosféry Nyksta bodují ještě jednou věcí – dokážou přijít s bez přehánění excelentními nápady, z nichž ty nejsilnější vás opravdu skoro posadí na zadek. Vysokou laťku si sice “Lieka tik sienos” drží po celou svojí hrací dobu, ale některé momenty z desky vystupují ještě výš než ten zbytek a stávají se třešničkami na dortu, díky nimž je poslech ještě zábavnější a pokaždé se těšíte, až se tam ta dechberoucí pasáž objeví. A sranda je, že v jistých chvílích se něco podobného objevuje téměř ve všech písničkách.

Dostatečně vám to ukáže již zmiňovaná úvodní “Vyne”, v níž tuto úlohu plní parádní závěr, nicméně například úžasné kytarové vyhrávky, které se objeví okolo minuty a čtvrt, dávají jasně najevo, že ani ten zbytek v žádném případě není vata. Ve druhé “Smelkiasi” může být jedním z těch vrcholů působivé kytarové kvílení v druhé polovině druhé minuty, ale třeba finále songu je i zde jednoduše výtečné. “Žmogus: I – Dar giliau” zase zaujme hned poklidnějším rozjezdem, aby vás posléze složila čistě black metalová agrese, která se se stejnou silou vrací i v některých částech navazující “Žmogus: II – Paranoja”. A nutno dodat, že vzhledem k tomu, že takovouhle agresi Nyksta předvedou pouze v těchto dvou kusech, to má hodně velký efekt a vážně to zapůsobí. Zato v závěrečné “Rytojaus moralės dykuma” se o ten “wow moment” stará opět vygradované finále, jež poté pomalu odeznívá a zakončuje celou nahrávku.

Skladbu, která je asi největším vrcholem “Lieka tik sienos”, jsem si však záměrně nechal do zvláštního odstavce… možná proto, aby bylo opravdu poznat, že to vážně stojí za to. Pro mě osobně je to nejdelší položka alba s prapodivným názvem “Į.I.”. To, co tuhle písničku tolik vyvyšuje nad ostatní, je fantastické využití saxofonu. Netvrdím, že by kytary nebo cokoliv dalšího hrálo druhé housle, protože většina “Į.I.” se obejde bez saxofonu a je i tak výborná, ale občas tam tenhle nástroj nenápadně prokoukne, aby pak naplno vybuchnul v poslední minutě songu v naprosto fenomenálním sólu, které tohle album na těch pár vteřin vyšvihne skoro do ligy desítkových hodnocení.

Ačkoliv jsem tu doteď vypichoval pouze konkrétní pasáže, musím opětovně zdůraznit to, že ani zbylé minuty “Lieka tik sienos” nejsou v žádném případě špatné nebo nudné, právě naopak, slabého místa tu snad ani není a album je velice poutavé po celou svou hrací dobu. A i když jsme se věnovali konkrétním písničkám, především funguje jako sourodý celek – dostatečným důkazem toho je předposlední “Leistis”, jejíž jedinou náplní je ambient/noise šum, což vám při samostatné aplikaci možná bude připadat trochu nudnější, ale pokud “Lieka tik sienos” posloucháte jako desku, tak to funguje s naprostým přehledem, do celku to sedí naprosto přirozeně a baví to úplně stejně jako zbytek.

Na začátku jsem říkal, že existují i debutové nahrávky, na něž můžete s přehledem uplatňovat standardní vysoké nároky, aniž by jim to jakkoliv uškodilo. “Lieka tik sienos” je přesně taková. U Nyksta není potřeba se skrývat za nějaké kecy o začínajících kapelách, protože jejich počin obstojí i tak a ještě úplně v pohodě poníží mnohem zavedenější formace, které těch alb mají na kontě o dost víc. Asi to bude znít jako klišé, ale jde o obrovské překvapení a je zcela evidentní, že se v těchto Litevcích skrývá velký talent. Budu hodně zvědavý na pokračování…

Další názory:

Litevské black metalové těleso Nyksta jsem objevil jen díky doporučení od H. a jsem za to věru rád, protože debut “Lieka tik sienos” je opravdu hodně zdařilá nahrávka. Čtvero muzikantů s ne úplně čistou, ale také nijak přehnaně bohatou tvůrčí historií dalo dohromady desku, která sice navenek může působit nenápadně a relativně prostě, a ona je z jistého úhlu pohledu také pravda, ale ta prostota je zde uchopena s velkou grácií, díky níž se před očima mění v působivé dílo. Nyksta v zásadě kombinují poměrně přímočarý a energický black metal s mnohem atmosféričtějšími polohami tohoto žánru a dále to ozvláštňují vysloveně klidnými a hloubavými pasážemi, které s metalem nemají moc společného, anebo třeba kořením v podobě saxofonu, jak je slyšet třeba v “Į.I.”. Všechny tyto tváře “Lieka tik sienos” však spolu fungují zcela přirozeně a nenuceně, pročež v podstatě nejsou znát žádné přechody a muzika může plynout. S tou samou nenuceností z ní pak vystupují vyloženě skvostné momenty, z nichž mohu jmenovat třeba první příval epična ve “Vyne” nebo famózní nosný motiv “Žmogus: I – Dar giliau”. I přes různé vyčnívající motivy nebo rovnou skladby (takřka ambientní “Leistis” nebo uhrančivá závěrečná “Rytojaus moralės dykuma”) jde ale o homogenní a nesmírně vyrovnanou desku, ze které si člověk odnese ucelený a nečekaně silný zážitek. Už teď je to na hodně silnou osmičku a kdo ví, jestli “Lieka tik sienos” ještě dál nevyroste. Potenciál tu rozhodně nechybí…
Ježura