Země: Německo Žánr: black metal Datum vydání: 30.10.2015 Label: Agonia Records Tracklist: 01. Beyond 02. Chaos Pt. 20 – Black Isle 03. Chaos Pt. 38 – Metastases 04. Prelude 05. S.ave O.ur S.ouls 06. Deep 07. Going On 08. Home 09. Swallowed Screaming Hrací doba: 43:22 Odkazy: web K recenzi poskytl: Agonia Records

Co se ženského black metalu týká, tak se poslední měsíce točily především okolo Myrkur a s ní související diskuzí, zdali je slečna stojící za tímto projektem hanebně pozérskou ostudou žánru, anebo novým a dosud nevídaným pohledem na black metal. Když už jsme u toho, já osobně mám blíže spíše k tomu prvnímu táboru, byť jsem celý debut „M“ neslyšel, ale už jen ukázky mi přišly diplomaticky řečeno nedobré a obecně z téhle záležitosti a její prezentace nemám moc dobrý pocit.

O tom jsem ale mluvit nechtěl – šlo totiž jen o úvod k tomu, že co do black metalových formací, jejichž sestavu tvoří čistě to něžnější pohlaví, to loni zdaleka nebylo jen o jmenované nahajpované tlačence velkého labelu. Své novinky totiž do světa pustily třeba Švédka Nachtlieder, třetí desku si připravily Rusky Nocra a svým debutem „Home“ na sebe upozornily i Němky Nyx. A právě na nahrávku posledních jmenovaných se teď podíváme.

Nyx tvoří dvě holky, rusovláska Vinterbarn, která se stará o vokály a kytary, černovláska Blitz, jež má na starosti vokály a bicí. Tedy – ne, že by barva vlasů byla až tak důležitou informací, ale proč to nezmínit. U kapel s mužským osazenstvem si to moc dovolit nemůžu, protože bych vypadal jako homouš, což, pokud je mi známo, prozatím nejsem (alespoň tehdy, když jsem to kontroloval naposledy, to ještě platilo). Ale to už se pomalu odchylujeme od tématu, protože bychom se měli věnovat spíš kapele a její muzice, nikoliv mojí sexuální orientaci. Na druhou stranu, o historii Nyx toho zas tolik k povídání není – dámy vydaly jedno demíčko, pak se chvíli nic nedělo, pak přišla smlouva se zavedenou firmou Agonia Records a pak už na dveře přehrávačů začal ťukat řadový debut „Home“…

Pro ty z vás, co to rádi jasně a stručně… Zajímá-li vás, zdali „Home“ stojí za pozornost, nebojím se říct, že ano, stojí, protože jistou zajímavost téhle nahrávce upřít zcela jistě nelze. A tím mám na mysli skutečně hudební stránku věci, nikoliv jen pohlavní příslušnost sestavy – argumentovat totiž onu zajímavost jen tímhle, to by byl poměrně primitivní přístup. Netvrdím však, že je to bezchybné a že se jedná o ultimátní opus, to zcela jistě ne, protože když nic jiného, nějakou výhradu k tomu materiálu bych přece jenom našel. K tomu se však samozřejmě ještě dostaneme. Mám-li ovšem hovořit o celkovém dojmu, pak palec posílám směrem vzhůru.

Nějakým způsobem mi totiž připadá, že ten pohled Nyx na black metalový žánr je do jisté míry poměrně svěží. Neříkám, že originální, to by asi bylo poněkud troufalé tvrzení, ale určitě není na místě se bavit o nastokrát recyklované zatuchlině. Pokud jste již „Home“ slyšeli, tak jistě tušíte, co má tenhle dojem na svědomí. Němky totiž black metal proplétají s vyklidněnějšími momenty, v nichž se dostávají ke slovu jemnější nemetalové kytary a čisté vokály. Což takhle řečeno asi nezní jako něco, z čeho by se měl člověk posadit na zadek, ale je to prostě hodně příjemné a funguje to.

Všechny tyhle přechody od black metalu k umírněnější atmosféře a čistému zpěvu jsou naštěstí provedeny velice citlivě a nenásilně, dávají mi smysl, baví mě. Nyx to právě v této poloze ohromě sluší a právě tyhle momenty také tvoří vrcholné chvilky „Home“. Úplně nejvýrazněji to propukne ve finální „Swallowed Screaming“, jež se už dočista obejde bez zkreslených kytarových riffů a black metalu dává vale (pomineme-li tedy prolínání zpěvu a vřískotu ve druhé půli skladby), ale je pozitivní, že se nejedná o nic zas až tak výjimečného napříč celým albem. Co se tedy tohohle týká, je to super.

Ona výše zmiňovaná výhrada se však dostává ke slovu tehdy, když přijde řeč na onu black metalovou složku „Home“. Ta sice není vysloveně jalová, ale mnohdy je bohužel poměrně nevýrazná. Při prvních posleších to ještě zas tak nevadí a netluče do uší, ale při těch pozdějších už se ona nevýraznost black metalu začne krutě projevovat a také si vybírat svou daň na zábavnosti desky. Spousta písní totiž mezi sebou trochu splývá, protože jen málokdy dokážou Nyx song vybavit nějakou zapamatovatelnější melodií, aby se ten kus odlišil od ostatních, jako se to povedlo třeba v „Deep“ či „Going On“.

A což o to – v momentě, kdy Němky sáhnou po melodiích, je to pořád úplně v pohodě a ta muzika nevyznívá do ztracena. Ten problém nastává tehdy, kdy se Nyx uchýlí ke špinavějšímu black metalovému riffování, což také není úplně zanedbatelná část hrací doby. Právě zde jsou totiž holky nejméně výrazné. Co si budeme povídat, při pozdějších posleších již desku drží nad vodou právě a jedině ty výjezdy do klidnějších vod.

Nicméně, jak už jsem ostatně výše předeslal, i navzdory tomuto neduhu jsem si z „Home“ odnesl kladný dojem a minimálně ze začátku mě to album bavilo. Je sice pravda, že postupem času prvotině Nyx dochází dech, ale i tak mi to v paměti utkví jako docela příjemné album, na němž něco málo přece jenom je. A i to je dost k tomu, abych si někdy v budoucnu s chutí pustil i případnou další tvorbu téhle dvojice (ačkoliv se rozhodně nestane, že bych kvůli tomu nemohl dospat). Obecně vzato je „Home“ tak nějak jen lehký nadprůměr, to si zase nic nenalhávejme, ale jaksi je mi ta skupina sympatická…