Ordinance - Relinquishment

Ordinance – Relinquishment

Ordinance - Relinquishment
Země: Finsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 15.9.2014
Label: Ahdistuksen Aihio Productions

Tracklist:
01. Relinquished
02. The Shadowcast
03. Yielding Servitude
04. Ascending Unto the Unknown
05. Peregrination Unto the Inevitable
06. Cipher
07. Sword of Division
08. Waning Light
09. For Satan My Soul

Hodnocení: 8,5/10

Odkazy:

K recenzi poskytl:
Against PR

V dobách, kdy ještě nebyl Sicmaggot více jak osmiletý chlapák, ale malinké Sicmaggoťáčko jsem si říkal, že by to bylo skvělé, kdyby si nás sem tam všimla nějaká kapela (nebo label) a chtěla nám poslat desku na recenzi. Uběhlo pár roků a dneska toho dostáváme tolik, že už to všechno nemůžeme přijímat, ani kdybychom chtěli, protože to prostě a jednoduše není v lidských silách všechno psát a hlavně poslouchat. Teď na to sice naoko nadáváme, protože občas nám někdo posílá fakt zvěrstva a také jsme poměrně pravidelně zásobováni nadměrným počtem blbého power metalu, který diplomaticky řečeno není tak úplně naším šálkem kávy, nicméně v jádru jsem za to přinejmenším já (nevím jak kolegové) rád, že nám alba na recenze chodí.

Těch důvodů, proč jsem za to rád, by se našlo víc, nyní je však důležitý především ten, že mezi tím nudným průměrem a spoustou blbostí se tu a tam objeví i skutečně excelentní nahrávka, jíž bych si jinak jen stěží všiml. A skutečně to není jen nějaká klišé průpovídka, protože během těch pár roků jsem tímhle způsobem narazil i na doslova skvostné kapely. Těch příkladů bych mohl uvést řadu, a abyste si nemysleli, že jen tak plácám do větru, klidně mohu vzpomenout třeba na Conjuro nuclear, Star Matter, Ekove Efrits a samozřejmě také původem francouzský projekt netra, jehož tvorbu jsem si od doby, kdy jsem poprvé slyšel “Sørbyen”, zamiloval téměř až fanaticky.

Jak již jistě tušíte, na dnešním programu bude další podobná deska, která jednoho dne dorazila na email mezi tunou dalších věcí a vyklubala se z ní skvělá záležitost. Tu čest máme s finským black metalovým projektem Ordinance, o němž toho příliš nevypátráte… oficiální stránky nejsou žádné, label (s nádherným jazykolamem v názvu – Ahdistuksen Aihio Productions) se s nějakým infem taktéž neobtěžuje a nějaké materiály jsem rovněž nedostal. Použijme tedy neoficiální zdroje, které tvrdí, že jsou Ordinance duo, pocházejí z Helsinek a angažuje se zde jeden člen Totalselfhatred a dále člověk působící v živé sestavě Alghazanth.

Stěžejní je ovšem to, že Ordinance v letošním roce navázali na svůj několik let starý bezejmenný demosnímek prvním dlouhohrajícím albem, jehož název zní “Relinquishment”. Popravdě řečeno, podle jeho malované obálky jsem očekával, že půjde o lehce přívětivější formu black metalu, takže mě trochu překvapilo, že je to docela okultní špína. To mi však vůbec nevadí, vlastně spíš naopak, protože mám podobné záležitosti opravdu rád a navíc Ordinance na nahrávce nabízejí mnoho pádných důvodů k tomu, aby si fanoušek tohoto pojetí žánru oblíbil i je.

Ačkoliv Ordinance hrají black metal, jehož mantinely neopouštějí, jejich hudba je svým způsobem docela zvláštní a na každý pád zajímavá. Zároveň bych se nebál říct, že se v ní nachází pár docela paradoxních věcí – nicméně paradoxních v tom dobrém slova smyslu, jelikož i díky tomu je “Relinquishment” tak kvalitní nahrávka. Co tím mám na mysli? Například to, že Ordinance je skutečně čistokrevný a vlastně i docela špinavý black metal, a když jsem jej výše nepřímo označil jako nepříliš přívětivý, nevymýšlel jsem si. Zároveň s tím to však není vyloženě nestravitelné zlo a veškerému undergroundovému přístupu navzdory mě “Relinquishment” dokázalo chytnout hned na první poslech. K čemuž se tedy sluší dodat ještě to, že se tohle nijak nevylučuje s trvanlivostí, protože album je stále výtečné i po mnoha posleších.

Aniž by si to jakkoliv protiřečilo s oním čistokrevným black metalem, hudba Ordinance obsahuje (a to je ten další paradox) i spoustu nápadů, které zde znějí docela netradičně. Jsou to třeba vysoce chytré melodie, pomalejší vsuvky bez syrových kytar, slyšitelná brumlající baskytara, v některých momentech skoro až rituální rytmika nebo celkově relativně proměnlivá struktura kompozic. To vše pak navíc obepíná vysoce povedená a působivá atmosféra, která “Relinquishment” posouvá ještě na vyšší úroveň.

Aby toho nebylo málo, “Relinquishment” se může pyšnit (a slovo “pyšnit” jsem zvolil naprosto záměrně) ještě jednou věcí, jež mě ohromně potěšila – mám na mysli naprosto fenomenální zvuk. V době, kdy je drtivá většina současných nahrávek zprasená plochým soundem, je prostě radost narazit na desku, která zní takhle nádherně. Průměrný dynamický rozsah “Relinquishment” totiž činí úctyhodných 14 decibelů, což je téměř o deset víc, než je v současnosti běžné. A to není jen číslo, nad nímž se mohou ukájet audiofilové, to je skutečně rozdíl, který na první poslech slyšíte uchem. A vedle všech alb dokurvených loudness warem je pak doslova radost, když si člověk pustí počin jako “Relinquishment”, protože to je nebe a dudy. Velký palec nahoru!

Ordinance jsou stále zlý black metal (přičemž to “zlo” nemyslím nijak ironicky, tentokrát to myslím jako klad!), zároveň jsou však vysoce nápadití, chytří, umějí vytvořit skvělou atmosféru, některé pasáže jsou takřka dechberoucí a to vše je navíc zalité v úžasném zvukovém kabátku, který je nádherně syrový, podzemní a dynamický zároveň. Ať hledám sebevíc, desce jako “Relinquishment” nemám vůbec co vytknout, protože je to po všech směrech excelentní záležitost. Vůbec neřešte, že je to dlouhohrající debut, protože toto je vysoce vyspělý počin, jemuž drtivá většina letošní žánrové konkurence kouká jen zdálky na záda. Pro fanoušky black metalu naprostá povinnost.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.