Orphaned Land - The Neverending Way of ORwarriOR

Orphaned Land – The Neverending Way of ORwarriOR

Orphaned Land - The Neverending Way of ORwarriOR
Země: Izrael
Žánr: folk metal
Datum vydání: 25.1.2010
Label: Century Media Records

Hodnocení: 4/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Jak jsem se již sám mohl přesvědčit, hudba Orphaned Land je z pódia naprosto úžasná. To samé však nemohu tvrdit o její studiové podobě. Nemůžu pomoct, zkoušel jsem to mnohokrát, ale z desky mě to prostě nebaví. Nebavila mě stará tvorba, nebavil mě ani tolik oceňovaný “Mabool”. A novinka “The Neverending Way of OrwarriOR”? Ano, ta mě nebaví také.

Co mi možná vadí, je fakt, že produkce Orphaned Land je až “nechutně pozitivní”. To je zřejmě ten kámen úrazu, neboť já jsem od přírody člověk, který si libuje v hudbě depresivní. To není ani tak chyba, kapela prostě takhle hraje a mně to prostě nesedí, já si ale doopravdy nemůžu pomoct. Je to takové lehké, provzdušněné, ale strašně vlezlé. Je to až “moc příjemné”, takové pohádkové, cukrkandlové. A to já nemám rád.

Uznávám, že některé jednotlivé momenty jsou hodně povedené, ale jako celek mě to prostě nesebralo. Jediné pasáže, kdy se opravdu chytám, jsou, když se zpěvák Kobi Farhi odváže a trochu do toho mikrofonu “zableje” a celá kapela trochu zrychlí a “zmetalovatí”, jenže takové momenty jsou na albu relativně vzácné. Že to ale jde, dokazuje třeba “Barakah”, asi nejlepší song desky podle mě, a částečně i “Codeword: Uprising”. Celkově je ta druhá půlka o něco záživnější než ta první, ale pořád nic moc. Vezměte si třeba takovou “From Broken Vessels”, kterou otevírá na mě sice až moc sladká, ale pořád poslouchatelná minuta, aby do toho Kobi trochu zahrčel a přidaly se hutné kytárky, jenže po chvilce to zase spadne do té nezáživné pohádky. A takhle se to střídá skoro celou desku, přičemž ty mně méně sympatické nasládlé pasáže jednoznačně převládají.

Nebudu vám lhát, ani jednou jsem to nezvládnul doposlouchat celé v jednom kuse. Pomiňme teď hudební stránku věci, velký podíl na tom má i obludná délka jedné hodiny a dvaceti minut. To je opravdu silná nálož. Až moc.

Už ani pomalu nevím, co psát dál, ale alespoň vidíte, jak mě album nebaví, když za nějakou hodinu (právě hraje písnička “M i ?”) sotva vypotím slabé čtyři odstavce a mám dost. A přitom by jen stačilo to trochu (trochu dost) zkrátit (klidně na polovinu) a přitvrdit (klidně dvakrát tolik) a hned bych hodnotil jinak (já vím, tohle se nepovedlo). Sorry, jestli jsem naštval nějaké fandy Orphaned Land, ale mě to vážně nebere. Ale abych furt nedělal tlaky, aspoň ta přední obálka je vcelku pěkná… Oukej, nebudu už prudit, jdu si radši pustit nějaký depress black metal, třeba Make a Change… Kill Yourself, to vždycky zvedne náladu…

P. S. Tomuhle se říká zuřivě kvalitní a brutálně objektivní recenze, hehe…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.