Örth - Nocturno Inferno

Örth – Nocturno Inferno

Örth - Nocturno Inferno

Země: Norsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 7.4.2017
Label: Satanic Art Media

Tracklist:
01. Hymn des mortes Pt. 1
02. The Silence of the Guide
03. A Sign in Time
04. Bonded
05. The Worshipper
06. Moonstorm
07. Hymn des mortes Pt. 2
08. Path of Sorrow
09. Hymn des mortes Pt. 3
10. Den gamle manns profetier

Hrací doba: 44:09

K recenzi poskytl:
Sure Shot Worx

Dnes si představíme věc, která by měla potěšit všechny z vás, kdo rádi hledáte zapadlé kousky norského black metalu 90. let. Právě vám je totiž „Nocturno Inferno“ určeno především. A nutno předeslat, že ačkoliv se v kolonce s datem vydání skví letošní rok, ve skutečnosti se opravdu jedná o dvacet let starou záležitost, nikoliv o pouhé napodobování starých pořádků.

Možná, že jste už slyšeli o kapele Arvas. Nejedná se o žádnou legendu ani kultovku. Vlastně, nalijme si čistého vína, je to regulérní druhá liga – co do věhlasu a nejspíš i co do muziky. Říkám nejspíš, protože tvorbu Arvas nijak podrobně naposlouchanou nemám. Něco jsem kdysi slyšel a příliš mě to nebavilo. Pouštěl jsem si i ukázku z letošní březnové (celkově čtvrté) desky „Black Path“ a nezaujalo mě to natolik, abych byl ochoten si pustit celé album. Úplně neznámý pojem ale Arvas nejsou a narazit jste na ně už někde mohli.

Nám jde ale nyní o projekt, jenž Arvas předcházel. Historie skupiny totiž sahá až do roku 1992, kdy vznikla formace Örth. Ta působila v průběhu 90. let a natočila jednu desku – právě „Nocturno Inferno“. Stalo se tak v roce 1996 v bergenských Grieghallen Studios pod dohledem Pyttena, jenž má na triku produkci téměř všeho, co se tehdy v Bergenu v black metalu událo včetně těch nejzásadnějších nahrávek. Jistě bude stát za zmínku i to, kdo tehdy skupinu tvořil – byl to V-Rex (Arvas), Ares (Aeternus) a Erik Brødreskift a.k.a. Grim, jenž nabubnoval první desky Borknagar, dvě fošny Gorgoroth a také se mihl v rané sestavě Immortal.

K vydání „Nocturno Inferno“ však nedošlo. Počin se dostal mezi úzký okruh přátel kapely, ale dál už ne. Po sebevraždě Grima v roce 1999 se Örth rozpadli, Ares se upnul na Aeternus a V-Rex se rozhodl pokračovat dál s novou sestavou a pod jiným názvem (správně tušíte, že onen název zní Arvas). Na Örth se zapomenulo a na jejich nevydané album logicky také. Až letos konečně došlo k vyhrabání letité nahrávky a k jejímu oficiálnímu vydání. A jenom dobře, že se tak stalo, poněvadž „Nocturno Inferno“ není vůbec špatné, právě naopak!

Od desky sice nedostanete nic převratného v tom smyslu, že byste na ní měli nalézt něco, co jste ještě neslyšeli. Je docela košer říct, že se jedná o typickou záležitost svého žánru, své doby, svého původu. Ale pozor – myšleno v dobrém! „Nocturno Inferno“ je zajímavý exkurz do časů dávno minulých, k nimž mnozí fans dodnes vzhlíží jako ke zlatým časům. Při poslechu snad lze chápat proč, když i zapadlé počiny téměř neznámých kapel zněly takhle. Nenechte se odradit poněkud kreténským obalem, protože „Nocturno Inferno“ je vážně povedená záležitost, jež by příznivcům téhle éry neměla proklouznout mezi prsty.

Örth

Pokud bych měl materiál na „Nocturno Inferno“ k někomu přirovnat… asi bych řekl, abyste si představili staré Dimmu Borgir z období prvních dvou řadovek, a odmyslili si od nich symfoniku. Takováhle představa se pak bude poměrně věrně blížit tomu, co Örth tenkrát hráli za muziku. Připravte se tedy na syrovou, z dnešního pohledu už trochu archaickou záležitost, ale i po těch letech docela charismatickou. Skladby jako „The Silence of the Guide“, pomalá a atmosférická „Bonded“ nebo „Den gamle manns profetier“ jsou vážně dobré a stále mají sílu.

Nicméně vyloženě slabé kusy hledat nemusíte. Je zde sice pár slabších pasáží, ale každý song zároveň dokáže nabídnout i skvělé riffy a kvalitní momenty. Třeba začátek „Moonstorm“ je vcelku o ničem, ale pomalejší prostředek s výtečnou atmosférou dojem dostatečně vyspravuje. Podobně je na tom i třeba „Path of Sorrow“ nebo „The Worshipper“. Vedle toho se zde nacházejí i tři mezihry, které jsou rovněž povedené – nejméně asi hned ta první, melodická „Hymn des mortes Pt. 1“. „Hymn des mortes Pt. 2“ je naopak poklidná akustická a úplně nejlepší je osmiminutová „Hymn des mortes Pt. 3“, jíž se s omezenými prostředky – po většinu písně pouze kytarová linka – daří tvořit silnou náladu.

„Nocturno Inferno“ jistě není nejlepším albem své epochy. Nicméně ukazuje, že Norové (myšleno obecně) tenkrát black metal skutečně hráli v nejvyšší formě a že si právem utvořili neotřesitelný status, z něhož země co do věhlasu v žánru těží dodnes. Anebo snad ne, když i zapomenuté a „průměrné“ záležitosti jsou takhle výborné? Pro fandy severského black metalu 90. let je „Nocturno Inferno“ povinnost, rozhodně nebudete zklamáni!


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.