Pačess - Trapista - Oratorium vokálně instrumentální

Pačess – Trapista – Oratorium vokálně instrumentální

Pačess - Trapista - Oratorium vokálně instrumentální

Země: Česká republika
Žánr: black metal
Datum vydání: 25.2.2016
Label: Gothoom Productions

Tracklist:
01. Staroch seděl na pekelci (árie pivovarníka F. G. Bierbrauera)
02. Proudy deště ostré jak šípy (duet chuťových pohárků Bratra Zecheria a Kryštofa Bierbrauera)
03. Jak otec pravil, já vydal se do kláštera (ora et labora duet Kryštofa a otce Ioannese)
04. Kdosi je u závor, klepání jsem jakés vnímal (árie sládka Bratra Sidonia)
05. Dlouhou dobu a po právu já mistrem várečným měl být (ansámbl lstivého Vindicata, F. G. Bierbrauera a jeho syna Kryštofa)
06. Černý šat oblékám, v klášteře vystírám (finální árie Kryštofa Bierbrauera)

Hrací doba: 33:49

Odkazy:
facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Pačess

Zdeněk Vlček řečený Pačess je pro mnohé asi známý spíš jako současný kytarista brněnských veteránů Asgard. Není ovšem žádným tajemstvím, že má v portfoliu i další formace a mezi nimi i svůj sólový projekt. S tímto vydal první placku v roce 2011 pod názvem „Monte liliorum“, která byla vcelku povedená. Od té doby bylo co do sólové tvorby ticho po pěšině a Pačess svou energii věnoval především Asgard, jimž roku 2013 vyšlo CD „Eleonora: Odhalení jinotaje“ (které bylo naopak vcelku nepovedené), ale nyní, po pěti letech od prvotiny, přišel čas na druhou sólovku…

„Trapista – Oratorium vokálně instrumentální“, jak se ona druhá sólovka jmenuje, působí hned na první pohled poměrně ambiciózním dojmem… svým způsobem. Je pravda, že hned několik hostujících zpěváků bylo již na „Monte liliorum“ a že s koncepčně pojatými alby má Pačess taktéž zkušenosti už z minulosti. Nicméně v případě „Trapisty“ mi to přijde dotaženo nejdále. Grafickou stránkou počínaje, pokračuje samotným příběhem, konče třeba rozdělením rolí v příběhu jednotlivým vokalistům.

Za pozornost stojí onen příběh alba, jehož ústřední téma se zdá být typicky metalové – pivo. Ke cti Pačesse ovšem slouží, že se nejedná o nějaké vidlácké chlastání a naopak je zde viditelná snaha látku uchopit zajímavějším způsobem a v zajímavější formě, což se nakonec i podařilo. Tím spíš pak ale zamrzí booklet „Trapisty“, v němž byl sice použit vizuálně velice pěkný font, jehož podoba k náladě alba rozhodně sedí, avšak problém přichází v momentě, kdy si chce posluchač texty i číst, protože jsou díky onomu fontu čitelné jen s velkými obtížemi. No, a když už rýpu do bookletu, tak na zadní straně obalu bych si nechal víc líbit opravdu české uvozovky, to jest dole-nahoře („…“) namísto současného dole-dole („…„). Obojí je škoda, jelikož jinak je znát, že si zde někdo dal práci nejen s obsahem, ale i s formou. Jasně, někdo může říct, že třeba ty uvozovky jsou píčovinka, jenže i takové detaily utvářejí celkový dojem…

Co se ono obsahu týče, tak by se vlastně dalo říct, že je „Trapista – Oratorium vokálně instrumentální“ deskou, jež se od Pačesse dala tak trochu čekat (což nemusí být nutně špatně). Úplně stejně jako z čehokoliv dalšího, na čem se tenhle muzikant podílí, je totiž z nahrávky cítit láska ke staré metalové škole a naopak odpor k moderně. Na druhou stranu, v rámci sólové tvorby není Pačess až tak svázaný jako v případě Asgard, což je na novince jasně cítit. Třeba zmiňovaná „Eleonora: Odhalení jinotaje“ nebyla ničím jiným než zatuchlou neinvenční starobou, tuze nudným cvičením na téma oldschool agro black metalu… sorry, ale tak to je. „Trapista – Oratorium vokálně instrumentální“ je naopak deskou, jež starou školu ctí každým coulem, ale činí tak o poznání důstojněji a také „invenčněji“. Jinými slovy to je prostě starý dobrý metal, ale nemáte pocit, že to CDčko mělo vyjít před 25 lety, aby bylo aspoň trochu relevantní.

„Trapista“ nabízí „pagan“ (uvozovky záměrné!) black metal nebo také black metal s epičtějším nádechem, který nastolenému příběhu sluší. Asi nikoho nepřekvapí prohlášení, že stejně jako v případě „Monte liliorum“ je z toho cítit vliv Bathory. Leckde jsem si ovšem vzpomněl i na Master’s Hammer v období „Jilemnického okultisty“, což je reminiscence, již napovídá už styl vyprávění příběhu, které tu Štormovskou poetiku trochu připomíná. Naštěstí jsou to skutečně jen vlivy, nikoliv kopírování, protože Pačess s jejich odkazy pracuje na „Trapistovi“ rozumně a střídmě. V kombinaci s dobrou skladatelskou formou, nejedním povedeným riffem i dalšími dobrými nápady pak lze mluvit o spokojenosti.

V neposlední řadě pak „Trapistu“ hodně pozvedávají hostující vokalisté, kteří Pačessově muzice bezesporu pomáhají (na rozdíl – nemůžu si pomoct, opět si musím rýpnout – od Míry HorejskaAsgard). Někteří sice vesměs odvádějí jen svůj zavedený standard a nic navíc (třeba Morbivod), ale jiní naopak podávají bez přehánění skvělý výkon. A tím mám na mysli především Blackoshe a ještě víc především Zdeňka Černého, jehož přednes dělá ze skladby „Kdosi je u závor, klepání jsem jakés vnímal (árie sládka Bratra Sidonia)“ jednoznačný vrchol desky. Zejména poslední dvě sloky jsou vážně super, baví mě a při každém poslechu se na ně vyloženě těším. Trochu to připomíná situaci na „Monte liliorum“, kde taktéž vystupovaly dvě písničky nad ostatní jako jednoznačné vrcholy („Smutná láska rytíře Licka z Lilče“ a „Píseň o mordu“) – zde z mého pohledu tuto úlohu plní právě „Kdosi je u závor, klepání jsem jakés vnímal (árie sládka Bratra Sidonia)“.

Z dalších písní bych rád vypíchnul „Proudy deště ostré jak šípy (duet chuťových pohárků Bratra Zecheria a Kryštofa Bierbrauera)“ díky příjemně epičtějšímu nádechu a výkonu Blackoshe (ačkoliv ani Khaablus, jenž se v tomhle songu taktéž objevuje, si rozhodně nedělá ostudu). Aby to ovšem nevypadalo, že je to celé jen o zpěvu, tak po hudební stránce mohu vyzdvihnout třebas závěrečnou „Černý šat oblékám, v klášteře vystírám (finální árie Kryštofa Bierbrauera)“.

Pačess

„Trapista – Oratorium vokálně instrumentální“ (ten název se mi jen tak mimochodem nějak nezdá, ta dvě slova „vokálně instrumentální“ mi přijdou jaksi redundantní… vždyť to je obsaženo už v samotném významu slova „oratorium“) je jako celek sympatickou nahrávkou, která mě baví víc, než jsem čekal. Pár drobných výhrad, minimálně v té formální stránce typu nečitelné texty, by se sice našlo, ale nejedná se o nic až tak drastického, aby to zvrátilo kladný dojem. Teď už jen doufat, že si nikdo z Antify nevšimne řádku „všude čisto, žádná špína“ v první skladbě, haha!


2 komentáře u „Pačess – Trapista – Oratorium vokálně instrumentální“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.