Pain of Salvation - Road Salt Two

Pain of Salvation – Road Salt Two

Pain of Salvation - Road Salt Two
Země: Švédsko
Žánr: progressive rock / metal
Datum vydání: 26.9.2011
Label: InsideOut Music

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook

Fanouškovská základna Pain of Salvation má opravdu tuhý kořínek. Dalo by se říct, že mezi kapelou a posluchači funguje zákon džungle a přežijí jen ti nejsilnější. Do alba “Remedy Lane” se o kapele ještě jakžtakž dalo mluvit jako o prog metalové, ale následující “BE” všechny škatulky a předpoklady zběsile rozkousalo a zadupalo hluboko do země – a kdo přežil (a zamiloval si) žánrové skoky z folku k rapu se zastávkou na Broadwayi, podkreslovanou orchestrem, tak si určitě říkal, že už ho nic nerozhodí. Další zkouška trpělivosti a vkusu fanoušků byl “Scarsick” s plnohodnotnou rapovou skladbou, rock’n’rollem, nu-metalem a jakousi disco šíleností. Ale i za touto zdánlivě nepochopitelnou a nesourodou deskou se schovávala genialita a propracovanost. Mě dokázalo rozhodit kupodivu prosté “Road Salt One” se sedmdesátkovým zvukem.

U Road Salt One jsem se našel pouze mezi několika skladbami (hitovka “Linoleum” nebo “No Way”) a jinak tam pro mě zůstala jen šeď a nuda. “Road Salt Two” jsem v podstatě už zatratil předem a nečekal jsem vůbec, ale vůbec nic. Opak je kupodivu pravdou. Dalo by se říct, že s jedničkou má dvojka společný pouze název, zvuk sedmdesátých let a témata textů. Kvalitativně je předchůdce úplně někde jinde.

Jak už je u Pain of Salvation zvykem, velkou část zastávají pomalejší skladby a ani tentokrát to nepůsobí nijak disharmonicky ani rušivě, album je komplexní a hudba proudí přirozeně. Mezi baladami vévodí hlavně vynikající “1979” a “Through the Distance” s krátkou explozí emocí uprostřed. Rychlejší songy vůbec nezaostávají, jsou chytlavé, neméně emotivnější než balady (“Burn them away!” ve skvělé “Mortar Grind”), místy i vyvolávají nutkání si “poskočit” (rock’n’rollovější “Conditioned”), “Eleven” s nabušeným riffem nabídne dokonce i menší jam.

Všechny tyto skladby jsou suprový rock ze 70. let s typickým kytarovým zkreslením a obskurními klávesami, ale co je vyzdvihuje ještě výše, jsou jakési “ozvěny” ze zlatých časů kapely. Tuto složku zastává hlavně “The Deeper Cut” a mamutí “The Physics of Gridlock”, která se na konci trochu zvrhne. Lepší vyvrcholení než mnohohlasně, harmonicky a francouzsky (!) zpívaná pasáž pro album být nemohlo. Jediné vyloženě zbytečné skladby jsou pro mě intro “Road Salt Theme” a outro “End Credits”. Pro moje uši směska nepříjemných zvuků, nijak neoslňující melodie… prostě záležitost na přeskočení.

“Road Salt Two” kapelu jednoduše vtáhlo zpět do hry. Dobře, ani předchůdce nebyl vyloženě špatný, ale určitě byl průměrný a většinou nezajímavý, zatímco dvojka je velmi chytlavá, přístupná a má duši. Má v sobě takovou tu zvláštní esenci, co dělá hudbu Pain of Salvation jedinečnou. Rozhodně to ale není převratné album, ani nedosahuje geniality starších počinů a ty jsou znatelné jen v náznacích. Chceme ale vůbec, aby se kapela vrátila ke kořenům? Já říkám ne. Uvidíme do jakých vod se ponoříme s experimentem Pain of Salvation příště.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.