Země: Slovinsko Žánr: thrash metal Datum vydání: 12.3.2013 Label: Metal Tank Records Tracklist: 01. Panic Attack 02. Dismay 03. Messiah of Decay 04. Away from Reality 05. The Wave of Death 06. Playground of Visions 07. Revelation of Truth 08. Cruel Work (Society to Adapt) 09. Unbereable Conditions Hodnocení: Kaša – 6/10 Stick – 6,5/10 Průměrné hodnocení: 6,25/10 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Metal Tank Records

Thrash metal ze Slovinska? Nedělejte si ze mě srandu, říkal jsem si. Kdybyste mě mučili, tak bych z této země nedokázal určit jedinou kapelu, která by se nějak blízce dotýkala rockové, potažmo metalové hudby. Mé hudební znalosti z této oblasti končí u elektronických Laibach, kteří jsou ale stylově mimo. Nyní můžu říct, že jsem zase o něco chytřejší a můžu si na evropské mapě zařadit talentované mladíky Panikk, což je čtveřice, která vznikla teprve nedávno, přesněji řečeno v roce 2008. Má za sebou jedno demo z následujícího roku a teprve letos, předpokládám, že po ustálení sestavy, protože ¾ kapely jsou jejími stálými členy necelé dva roky, se odhodlali k řadovému albu, jež dostalo do vínku titul “Unbearable Conditions”. Teď ještě zbývá dodat, kam Panikk vlastně zařadit, do jaké škatulky?

Thrash metal. Oldschool thrash metal. Panikk lze úplně jednoduše hodit do jednoho pytle se jmény jako Evile, Bonded by Blood či Suicidal Angels. Prostě parta borců, kteří svou lásku ke klasickému thrash metalu nijak netají a dává pěkně na odiv svůj obdiv ke slavným partám z let osmdesátých. Protože je takových kapel za posledních pět, šest let jako po dešti, je dost těžké se nějak prodrat a odlišit. Nemyslím si, že by Panikk výrazně zaostávali nebo naopak předběhli zmíněné kolegy, kteří mají na scéně větší jméno v podstatě jen proto, že přišli na trh v pravou chvíli. To, co tihle Slovinci dělají, dělají dobře. Řízné kytary, slušné riffy, které už jsem sice slyšel, ale pořád solidní standard, kupředu uhánějící bicí a tak akorát agresivní zpěvák Gašper Flere. Ingredience to nejsou samy o sobě špatné, takže podstatné je, jak ve výsledku Panikk dopadli po kompoziční stránce. Vzhledem k tomu, že u těchto kapel je hranice mezi povedenou interpretací oldschool thrash metalu a nudnou kopírkou velice tenká, tak jsem měl z “Unbearable Conditions” postupem času oba pocity smíšeně. V konečném verdiktu se ale přikloním k první skupině.

Začíná se tím nejlepším materiálem, který jejich debutové nabízí. “Panic Attack” je opravdu povedená jízda, ve které se krom chytlavého riffu tlačí do popředí především odsekávaný refrén a sborové vokály. Po chvíli mi bylo jasné, že ač by se u evropské kapely nabízelo ovlivnění německou odnoží thrash metalu, tak Panikk se zhlédli v zahraničních kapelách z Bay Area, jako Vio-lence, Forbidden či Slayer. Zmíněné sbory mi naopak evokovaly Anthrax z východního pobřeží. Na úvod tedy pecka jak bič, která mě celkem slušně navnadila a z dobré nálady mě nevyvedla ani následující “Dismay”. Poměrně zbytečně na mě působila “Away from Reality”, což je instrumentální skladba, ve které se sice chlapci snaží vnést do svého projevu trošku víc melodií a zajímavých nápadů, ale mě při poslechu rušila. S vokální linkou by to nemuselo být zas tak špatné, ale klidně bych ji vypustil. Bez ní bych dostal sice “jen” sedmičku skladeb (krátkou instrumentální mezihru “Revelation of Truth” opravdu počítat nehodlám), kterým ale nechybí drive a přestože šlapou všechny v rychlejším tempu, tak se tu a tam dočkáme povedeného brejku a změny tempa. Musím říct, že zajímavé momenty bych našel v drtivé většině z nich. Další skladby, které stojí za doporučení, jsou “The Wave of Death” s parádním sólem a “Cruel World (Society to Adapt)”. Ta mě svou rychlostí a chytlavostí v jednom naprosto strhla. Nemá cenu se nějak rýpat ve slabších momentech, protože bych vždycky skončil u zjištění, že jsem prostě daný riff, sólo nebo stavbu písně už slyšel, což sice není nic, co běžně vyhledávám, ale je to pochopitelné.

Shrňme to. Nedá se říct, že by “Unbearable Conditions” obsahovalo nějaké vycpávky, a to je sakra příjemné zjištění. Až na instrumentální přešlapy je zbytek písní slušnou porcí klasického thrash metalu. Když bych desku srovnal s nedávno recenzovaným debutem Hatriot, ke kterým má stylově nebezpečně blízko, tak je mi bližší Souzova parta, která předvedla přece jenom víc živelnosti a strhujících skladeb. Tak či onak, prostě se pohodlně usaďte a nechte Panikk vzít vás na vzpomínkovou plavbu do historie. I když si nemyslím, že by dokázali získat na svou stranu nějaké větší masy, tak ti, pro které je deska určena, by neměli být nijak zklamáni. Ze schopností svých učitelů si vzali jen to nejlepší a spíchli to takovým způsobem, že to prostě dává smysl a uhání vpřed. Je možné, že za rok už si na Panikk nevzpomenu, ale z krátkodobého hlediska a pro rychlé pobavení je to ideální placka.

Další názory:

Mladí Slovinci Panikk mají thrash metal v krvi. Přesně sází řezavé riffy, úsečná sóla a rytmické ataky tak, jak byste to od zručné bandy čekali. Prostě vlna oldschool se nevyhnutelně žene i přes Evropu. Já ani nevím, nakolik dokážu tyhle bandy ocenit. Přece jen většina starých pardálů má ještě energie na rozdávání a dokážou svou tvorbu osvěžit novými prvky, kdežto ty mladé bandy většinou vaří z toho, co bylo do žánru vneseno před třicet lety. Je fajn, že dokážou tyhle vykopávky oprášit, dát jim trochu jinou formu a obalit to perfektním zvukem, ale celkový přínos je v podstatě nulový. U každé skladby si můžete zahrát malý kvíz, kde jste tohle a tohle ještě slyšeli, respektive, kterou kapelu zrovna tahle skladba připomíná. Přestože jde o evropskou kapelu, jejich thrash se žene spíš v amerických otáčkách. Řemeslně je fajn dílo, skladby nepostrádají zajímavost v tom smyslu, že dokáží udržet pozornost. Možná se měli vyprdnout na instrumentální vložky a prdnout tam jednu dvě nakopávačky navíc. Solidní debut na ozvláštnění obvyklého repertoáru, nicméně si nemyslím, že by se u thrashových nemaniaků deska měla nějak více uchytit.
Stick