Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: prosinec 2011 Label: selfrelease Tracklist: 01. Déšť 02. Ticho 03. Ve třetím těle 04. Pouta 05. Šepot 06. Ve snách 07. Seance 08. Rozteklý obraz 09. Na hladině 10. Under a Soil [bonus] Hodnocení: 8/10 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Pergamen

A víte, že jsem se na novinku Pergamen opravdu těšil? Pokud bych měl nějak hlouběji analyzovat, proč tomu tak vlastně bylo, asi bych řekl, že jsem měl dejme tomu takové tři důvody. Zaprvé to byla vcelku příjemná vzpomínka na předchozí fošnu “Nechutné divadlo poetického komba Pergamen”, jež nabídla velmi slušný matroš a svého času mne dosti bavila. Zadruhé mě velmi navnadily tři vypuštěné ukázky, které mým uším zachutnaly v podstatě na první poslech. A zatřetí to byl samozřejmě příslib netradiční podoby balení desky, což je asi věc, která v dnešní digitální době empétrojek přijde spoustě lidem jako přežitek, ale já osobně mám jakožto nenapravitelný staromilec prostě rád hezké fyzické nosiče – a čím hezčí, tím lepší… tím větší potěcha pro oko a podvědomě dozajista i pro sluch…

A proč vlastně touhle věcí naše dnešní povídání neodstartovat, když se jedná o něco, co člověka na “Per somnum” opravdu práskne přes rypák? Abych řekl pravdu, zcela atypický nápad “sešitu” ve formátu na šířku položeného A5 jsem snad ještě neviděl (nebo si to přinejmenším alespoň nepamatuji… viděl jsem už digibooky stejného tvaru, ale přesně tohle vážně ne). Sice je to trochu neskladné, ale zase velice pěkné – tím spíše, že se povedla i vnitřní grafika. Budeme-li se bavit pouze o této stránce věci, sbírá “Per somnum” obrovskou spoustu plusových bodů ještě dřív, než člověk placku vůbec strčí do přehrávače a pustí.

Oproti počinu “Nechutné divadlo poetického komba Pergamen” je na novince okamžitě slyšitelná změna zvuku. Zatímco minulá deska disponovala až synteticky znějícími kytarami, “Per somnum” přichází s mnohem organičtějším a přirozenějším zvukem. Jestli se jedná o změnu k lepšímu či naopak, to už je otázka osobního vkusu každého posluchače. Dle mého mínění měly obě varianty něco do sebe – zatímco to první znělo velmi zajímavě, to aktuální zase hraje do karet tahu na bránu nových skladeb. Což je ale – jak se záhy ukáže – jedna ze zásadních devíz “Per somnum”, čímž vlastně nepřímo říkám, že ano, v tomto případě měla ta inovace svůj smysl, byť v případě “Nechutné divadlo poetického komba Pergamen” fungovala ta odlidštěnost.

Abych ale také rozvedl myšlenku z předchozího odstavce o tahu na bránu… jedna z nesporných předností “Per somnum” je opravdu fakt, že materiál má prostě odpich. Nové písně jsou hodně rytmické, díky čemuž se posluchač chytí hned napoprvé. Což o to, tohle samo o sobě by sice možná bylo dobré, ale zanedlouho by pozornost opadávala. Jenže tomu tak není, neboť Pergamen mají jako prevenci na tento problém kytarové melodie, jichž – jak jsem si později uvědomil – jsem si začal pořádně všímat až po několika posleších. Výsledným efektem je pak mnohem delší trvanlivost desky, což je jednoznačné plus. Sice “Per somnum” není nejvyšší elitou svého žánru, ale fakt, že když se počet otočení desky vyšplhá na dvě cifry a stále vás to velice baví, se prostě a jednoduše cení vysoko.

Dalším bodem recenze je prolétnutí nějakých konkrétních skladeb. Osobně si myslím, že za vyzdvihnutí stojí “Ticho” s neskutečně drtivým refrénem. Odsekávaná pasáž “Co se to stalo s časem?” patří určitě mezi nejpamětihodnější momenty “Per somnum”. Výborná je taktéž trochu melodičtější čtvrtá “Pouta”, v níž opět hraje prim excelentní refrén, který trochu zavání severskou melodikou norské školy, což není myšleno ve zlém, ale spíše jako přiblížení čtenáři, jak to vypadá. Každopádně to zní skvěle, což je asi to nejdůležitější. Ostatně nejen “Pouta”, ale celý střed “Per somnum” nabízí velice silné kusy. Vlastně všechny skladby od “Pouta” po “Rozteklý obraz” drtí velice kvalitně. Jmenovitě bych si dovolil vypíchnout snad už jen sedmou “Seance” pro její valivé tempo a v neposlední řadě velmi zajímavou (a hlavně neočekávanou!) pasáž okolo času 2:15.

Jako outro bychom mohli chápat poklidnou instrumentálku “Na hladině”, jež je v konečném součtu jedinou odpočinkovou položkou “Per somnum”. Po ní ještě následuje bonusová “Under a Soil”, která podle mě výsledný dojem z nahrávky malinko tříští – zejména díky použití anglického jazyka, což je pro posluchače opravdu výrazná změna, neboť Pergamen jinak disponují opravdu výtečnou lyrikou v mateřském jazyce, které je (a na to pozor!) při poslechu krásně rozumět i přes extrémní vokál. Angličtina v poslední skladbě tedy trochu bije přes uši, avšak na druhou stranu je většina stížností anulována označením “Under a Soil” jako bonus.

Suma sumárum je “Per somnum” velice povedenou nahrávkou s některými opravdu hodně silnými skladbami. Určitě dokáže posluchače zabavit na ne zrovna zanedbatelný čas. V konečném důsledku jsem se rozhodoval mezi 8 a 7 a půl body, ale prolistování na začátku zmiňovaného bookletu mne přesvědčilo pro tu vyšší variantu. Dovolím si tvrdit, že tohle je jedno z těch alb, jež si člověk s radostí zařadí do sbírky už jen (ale nejen) díky balení. Dál už se asi není o čem bavit – “Per somnum” se prostě povedlo