Periphery - Clear

Periphery – Clear

Periphery - Clear
Země: USA
Žánr: djent / progressive metal
Datum vydání: 28.1.2014
Label: Sumerian Records

Tracklist:
01. Overture
02. The Summer Jam
03. Feed the Ground
04. Zero
05. The Parade of Ashes
06. Extraneous
07. Pale Aura

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Každá odnož tvrdší hudby má ve své době pár ikon, jež stály u zrodu stylu a často tvoří to nejlepší, co může daný žánr nabídnout. Zatímco v osmdesátých letech – zlaté éře thrash metalu – to byla tzv. Velká thrashová čtyřka, v rámci stylu velkolepě nazvaného djent na špičku určitě patří američtí Periphery s kapitánem Mishou Mansoorem v čele. Zatímco dychtivá djentová obec netrpělivě čeká na nástupce loňského “Periphery II: This Time It’s Personal”, který by měl vyjít v roce 2014 pod názvem “Juggernaut”, pánové se rozhodli fanouškům čekání o něco zkrátit a přišli se zajímavým koncepčním EP.

Sami Periphery EP “Clear” popisují jako experiment, ne tedy jako klasické album. Základní myšlenka desky spočívá v prvním tracku “Overture”, na kterém jako jediném z celé desky spolupracovala celá kapela dohromady. Každý z následujících šesti songů je dílem vždy jednoho ze členů kapely a vychází právě z úvodní “Overture”, proto je tedy logickým výsledkem o něco pestřejší a odvážnější počin než jejich předchozí dvě alba.

V úvodním tracku, sloužícím jako klíč k celému albu, slyšíme klavírní melodii a následně se přidají hutné kytary, tedy postup, který slýcháváme na mnohých deskách jako otvírák. První regulérní skladbu “The Summer Jam” si vzal na starost kytarista Jake a naznačuje, jakým směrem se album bude ubírat, Periphery jsou v tom jasně slyšet, ale song má víc rockový feeling, který zpěvák Spencer umocňuje svým projevem, kdy zpívá a frázuje v pohodlných polohách, na rozdíl od screamu a výletů do šílených výšek předváděných na předchozích deskách.

Další “Feel the Ground” má na triku bubeník Matt, což znamená minimum kytarových progresí. Ukazuje se, že Periphery sluší i klasická, v refrénech skoro až hardcorová rubačka s “crowd” vokály, završená breakdownem, nezbytným prvkem v moderním metalcoru. U následující instrumentálky “Zero” jsem lehce na rozpacích. Píseň vznikla pod taktovkou uznávaného kytaristy a leadera Mishy Mansoora, jenž v djentové komunitě platí za něco jako otce žánru, proto jsem od jeho příspěvku očekával asi něco víc. “Zero” je klasická, dnes už by se dalo říct generická djentová skladba, jež se se vcelku v ničem příliš neliší od nahrávek, kterými Misha vydatně zásobuje internet od roku 2004.

Pátou “The Parade of Ashes” stvořil Trent Re… ehm, Spencer Sotello. Zde je naprosto zřejmé, k jaké kapele si zpěvák došel pro inspiraci. Takhle nějak by asi zněla “Pretty Hate Machine”, kdyby vyšla v roce 2014. Možná proto mě z celé desky baví asi nejvíc, industriální vliv beru jako jako velké plus v době, kdy většina djentových kapel využívá stejné postupy a stejně striktní zvuk. Další v pořadí je “Extraneous”, kterou má na svědomí basák Nolly, jenž v ní ovšem hraje na kytaru. Ano, správně. Zdá se, že v Periphery hrají všichni na kytaru, včetně zpěváka Spencera, jenž byl už z druhé písně na tomto EP vyřazen. Díky absenci zpěvu a basovému tappingu připomíná “Extraneous” něco od Animals as Leaders, další ikony žánru.

Desku uzavírá svojí “Pale Aura” kytarista (jak jinak) Mark Holcomb. Píseň začíná klavírem, následují klasické “peripheroidní” riffy. Spencer kromě rockové polohy à la Chris Cornell, přidá i svůj klasický řev a vysoký zpěv. Po epickém závěru songu v podobě sóla, refrénu a nebezpečně znějící dvojšlapky následuje klidný kytarový dojezd. Tahle píseň asi nejvíc připomíná regulérní tvorbu kapely. Stále ještě nemůžu pánům odpustit druhou polovinu alba “Periphery II: This Time It’s Personal”, protože mi i po roce a půl přijde ohromně nudná a ostře kontrastující s přehlídkou hitovek nacházejících se v jeho první polovině. Právě “Pale Aura” mi přijde jako song, jaký bych rád viděl na “Periphery II: This Time It’s Personal”, a s nadějí očekávám, že se na následující fošně bude tvorba ubírat tímto směrem.

Přiznám se, že po prvním poslechu jsem EPčko znechuceně odložil, po několika dalších rotacích spatřuji v “Clear” svěží počin hodný mistrů svého řemesla, kterými Periphery bezesporu jsou. Oceňuji posun v tvorbě, byť v tomto případě prvoplánový. Protože jde pouze o EP, asi pro mě nebude “Clear” top albem roku 2014, přesto nemám, co bych mu vytkl. Jediná věc mě lehce zamrzela, a sice že ani po asi šestém poslechu v řadě jsem nezaznamenal téma, které by mělo jednotlivé skladby spojovat, což dojem z konceptu trochu kazí. Naopak mě zaujala fyzická verze v podobě CD, v souladu s názvem EP totiž vyšla v klasické průhledné krabičce, prosta bookletu, zadní strany a veškerých “papírů”. Na vyšší hodnocení si netroufnu, přeci jen jde o EP, přesto mám pocit, že Periphery hrdě potvrzují svojí pozici špičky djentové scény.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.