Philm - Fire from the Evening Sun

Philm – Fire from the Evening Sun

Philm - Fire from the Evening Sun
Země: USA
Žánr: experimental rock
Datum vydání: 15.9.2014
Label: UDR Music

Tracklist:
01. Train
02. Fire From the Evening Sun
03. Lady of the Lake
04. Lion’s Pit
05. Silver Queen
06. We Sail at Dawn
07. Omniscience
08. Fanboy
09. Luxhaven
10. Blue Dragon
11. Turn in the Sky
12. Corner Girl

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
facebook

Aniž bych k trojici Philm chtěl být nějak neuctivý, nebo dokonce snižovat její kvality, tak si dovolím tvrdit, že tím hlavním lákadlem, který k jejich hudbě přilákal drtivou většinu posluchačů (vím, o čem mluvím, protože já bych o tuhle partu jinak zřejmě vůbec nezavadil), je personální účast Davea Lombarda v řadách kapely. Tento thrash metalový drtič, který nabouchal ta nejlegendárnější alba Slayer, se po svém odchodu/vyhazovu z kapely soustředí právě na experimentálnější stránku metalové hudby a poněkolikáté ukazuje, jak variabilní hráč to je. Vzpomeňme příkladně na uskupení Fantômas, k němuž mají Philm v několika ohledech relativně blízko, nicméně druhé regulérní album “Fire from the Evening Sun” není ani zdaleka tak šílené jako kterákoli z desek Fantômas a pohybuje se v rovinách klasičtěji pojaté progresivní hudby.

V úvodu jsem zmínil, že Philm je trojice, takže je fér představit si i zbylé dvě třetiny jejich osazenstva. Takovou tou hlavní postavou je zpěvák a kytarista Gerry Nestler, jehož dosavadní hudební historie v Civil Defiance a několika dalších partách je pro mne velkou neznámou. Totéž můžu říct o ještě neznámějším baskytaristovi Franciscu Tomasellimu, u něhož ty kapely ani nebudu jmenovat, protože všechno jsou to naprosto neznámé skupiny, u nichž nepředpokládám, že by se běžný čtenář našeho blogísku chytl. Nicméně, to není zas tak důležité, což už se nedá říct o hudbě, která se jménem Philm může veřejně pyšnit.

Dohromady tito pánové dali dohromady placku, která je hudebními škatulkami uchopitelná nepříliš jednoduchým způsobem. Už na debutu “Harmonic” se ukázalo, že Philm si libují v disharmonických tempech a že jejich tvorba snese označení experimentální. “Fire from the Evening Sun” v tomto trendu pokračuje a třebaže mi nepřijde tak rozmanitá, tak to chce obrnit se malou dávkou trpělivosti, protože přečkat 50 minut kytarové tvorby, která se nebojí funkové skočnosti, hardcorové zběsilosti, alternativy a letmých výletů k rockové psychedelii, není úkol vyloženě jednoduchý. Nicméně, jako odměnou vám bude zjištění, že Philm nejsou záležitostí, z níž by se ten původní pocit něčeho neznámého vytratil hned po prvním poslechu. Naopak. S přibývajícími poslechy míra pozornosti nepolevuje a není problém objevit něco, co vám naposledy uniklo.

Ačkoli je “Fire from the Evening Sun” jedním z těch alb, které by si zasloužilo představení jedné skladby za druhou, protože se nedá vyloženě říct, že by jedna připomínala tu druhou, tak si dovolím k tomuto kroku nesáhnout z jednoho jediného důvodu. Popisovat detailně množství zvratů a překvapení, které v sobě druhé album Philm nese, nepovažuji za zrovna jednoduchý úkol. Přestože mají písně kratší stopáž a na poměry rozmáchlých progových suit jsou to skladby relativně přístupné, tak to prostě není nic, do čeho bych se chtěl vědomě pouštět.

Mně osobně se nejvíc líbí momenty, kdy do toho Philm řežou s až punkově hardcorovou intenzitou, čemuž ještě pomáhá přesvědčivý vokál Gerry Nestlera, který v těch agresivních polohách zní jako takový mix Mikea PattonaFaith No More a Grega PuciataThe Dillinger Escape Plan. Jeho poklidnější polohy už nejsou místy tolik výrazné, ale když už nic, tak oceňuji, že do každého slova vkládá strašně moc energie. A je jedno, jestli “našeptává” jako v úvodní, rytmicky velmi výrazné “Train”, nebo opravdu zpívá jako v závěrečné “Corner Girl”. Nejvíc tak oceňuji skladby jako “Luxhaven”, “Fanboy” nebo “Fire from the Evening Sun”, která je nejenergičtější položkou alba a která jako jedna z mála vyloženě připomene Lombardovu práci v řadách Slayer.

V některých skladbách se sice kytary zklidní, nicméně nervní rytmika dělá svou práci zatraceně dobře, takže třeba hned následující “Lady of the Lake” je podobně natlakovanou věcí, ačkoli tvrdě kytarové riffy se zjeví až v druhé polovině. Disharmonická rytmika podkreslující šílené kytarové sólo pak už jen pozdržuje příchod explozivního závěru. Jedna z nejlepších kompozic celé desky se skrývá pod pořadovým číslem čtyři a nese název “Lion’s Pit”. Tato šestiminutová záležitost se rozjíždí hodně pomalu, a když už jsem čekal nějaký doomový experiment, k němuž první minuta sváděla, tak se v akusticky líbivé pasáži předvedou Philm jako skladatelé, kteří umí pracovat s líbivě tesknými emocemi. Pasáž v druhé minutě, která se následně ještě zopakuje, se navzdory předchozímu odstavci stala mým nejoblíbenějším momentem “Fire from the Evening Sun”. Druhá polovina její hrací doby už je postavena na Philm mnohem bližším kytarových riffech s bouřlivými přechody mistra Lombarda a emotivnímu řevu Nestlera.

Jestli se “Fire from the Evening Sun” nedá něco upřít, tak je to fakt, že když už si člověk myslí, že slyšel všechno, tak se objeví nějaká šílenost nebo moment obecně, který hranici předchozích skladeb ještě trošku posune. Přesně to jsem si totiž říkal v souvislosti s šílenou “Blue Dragon”, v níž Lombardo doslova zabíjí, nebo “Turn in the Sky” s jejím etnickým úvodem, který působí až meditativně. No a “Corner Girl” s jazzově bluesovým piánem a saxofonem v druhé polovině je asi tím nejlepším závěrem, jehož se “Fire from the Evening Sun” mohlo dočkat. Po té tři čtvrtě hodině zběsilostí a experimentů je tohle jako pohlazení po duši, jež má za hlavní cíl uklidnit posluchačovu duši, která se musí vzpamatovávat z toho, co právě skončilo.

Možná se vám zdá, že to dohromady nemůže úplně dobře fungovat a že Philm nemůžou existovat jako regulérní banda, protože to musí znít jako neforemná směsice všeho možného, kdy si borci jen tak letmo oddychnou od svých domovských (ač bývalých) kapel, ale opak je pravdou. Neříkám, že “Fire from the Evening Sun” je dokonalá deska, která tady ještě nebyla, ovšem v dnešní době, kdy jedna kapela zní jako druhá a kdy se originalita vyváží zlatem, jsou Philm jménem, na které jen tak nezapomenu. Pro milovníky nevšedních a netuctových záležitostí je tohle album výzva, kterou by neměli nechat jen tak bez povšimnutí.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.