Země: Česká republika Žánr: folk Datum vydání: 18.7.2014 Label: selfrelease Tracklist: 01. Written in Blood 02. Bewitched 03. Into the Woods 04. Cheers! 05. Feast 06. Son of the Trees 07. Follow the Trail 08. Hunting of a Song 09. Carnivorous Desire 10. Canterbury Road Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook / bandcamp / bandzone K recenzi poskytl: Pilgrim

Česká scéna je na folkové kapely všeho druhu bohatá až až, a kdybyste po mně chtěli vyjmenovat jen ty, které se nechají inspirovat Bretaní, Irskem nebo středověkem, z fleku vám jich vysázím alespoň pět, přičemž každá z nich má něco do sebe. A protože takových smeček není nikdy dost, jsem popravdě rád, když se z našich luhů a hájů vyklube nějaká další. A ač Pilgrim podle kapely samotné není kdovíjak mladé uskupení a jeho cesta sahá pěkných pár let zpátky, mluvit se o něm začíná až v současnosti ve spojitosti s debutovou deskou “The Roots”, která vyšla letos v červenci.

Čtyřčlenné uskupení o své hudbě mluví jako o fairy folku, což je pojmenování nečekaně přesné. Já ani nevím, kam bych Pilgrim šoupl, protože lavírují někde mezi irskými lidovkami, středověkými písněmi, silně se nechávají inspirovat ve fantasy a k tomu se celou deskou jako had proplétá podmanivá melancholická nálada, která se snaží skladby držet pohromadě a dát jim hloubku. Upřímně, kdyby většina alba neměla tak třeskutě smutný a místy až zádumčivý nádech, přišlo by o většinu svého kouzla. Bohumínské kvarteto je navíc hudebně dost na úrovni a písně jsou řádně rozmanité, od pomalejších balad přes veselejší písně až k naléhavým, místy až trýznivým kusům. To platí hlavně pro druhou “Bewitched”, ze které jsou sice cítit poslední Dornenreich na sto honů, zároveň mi ale nepřijde, že by k onomu dost specificky vypjatému souznění nástrojů došli kopírováním. Jen možná škoda příliš afektovaného refrénu, který mi do písně příliš nezapadá.

Obecně se ale dá říct, že co píseň, to jiný kus. Pilgrim zvládají s přehledem rozmáchlé balady (osmiminutová “Son of the Trees” je vážně parádní), stejně tak i kratší, skotačivé písničky, které v kontextu alba zní zhruba jako když se snažíte rozproudit bujaré veselí ve městě stiženém morovou ranou. Nevím, jestli to byl záměr, ale díky tomu na mě působí spíš trochu cynicky (ostatně, nějaký ten závan melancholických nálad v nich pořád najdete), což ovšem není nic proti ničemu a na rozdíl od většiny tupých alkosongů nepostrádají hlavu a patu. Nejvíc u mě ale boduje dvojice “Follow the Trail” a klipovka “Hunting of a Song”. První z nich je krystalická atmosféra vystavěná na minimalismu. Tibetská mísa, buben a široká škála nejrůznějších zvuků a řinčení. Druhá pak nejpovedenější kus, který na “The Roots” najdete. Nádherná práce s náladou písně, jejím vývojem, gradací, vokály a k tomu krásná melodie. Jestli jsem si během poslechu říkal, jaká je škoda, že Pilgrim nezpívají česky, bylo to právě tady.

Což mě tak nějak vede asi k jediné výtce, kterou vůči jejich prvotině mám. Já si nemůžu pomoct, ale prostě mi k jejich hudbě angličtina nesedí a myslím, že kdyby si pohráli s českými texty, dojem z písní by to ještě prohloubilo a umocnilo. Chápu, že se snaží překročit jazykové bariéry a nehrát jen českému publiku (což podporuje i klip ke coveru “Aidu” od Eluveitie), i tak bych ale ocenil rodný jazyk. Ostatně, dokud angličtinou nevládnete dejme tomu jako A. A. Nemtheanga z Primordial (či jemu podobní, což v tomhle případě bohužel nehrozí), dostatečně silný vjem jí asi jen tak nevytvoříte. Hudebně se to ale Pilgrim daří náramně, širokou paletu nástrojů (vedle těch běžnějších najdete třeba niněru, bouzouki a řadu dalších) dokáží vhodně použít a jemně dokreslovat detaily jednotlivých písní. Totéž se dá říci i o zpěvu, na kterém se více či méně podílí všichni členové kapely. Dobrý dojem podporuje i kvalitní, čistá produkce, která překvapí vysokou mírou profesionality – a to i v případě videoklipů.

“The Roots” k tomu všemu jen o pár minut překračuje sympatickou čtyřicítku, takže hrací doba je tak akorát, aby člověk nezačal v půlce zívat a na konci desky už vůbec nevnímal. I přes značnou různorodost skladeb je debut překvapivě kompaktní. Pilgrim jsou z alba sice nejsilnější ve výpravných kusech, které dokážou při soukromém poslechu prodat řadou příjemných vyhrávek a melodií, živější skladby ale mají na druhou stranu slušný potenciál pro živé hraní. Zároveň jsem rád, že “The Roots” není jen doprovod ke koncertům, aby “bylo z čeho hrát”, což u folkových kapel tohohle ražení není až takovým zvykem. Vlastně je to spíš další důkaz toho, že Pilgrim jsou prostě sví a uvěřitelní, zpívají si své příběhy a hledají si svůj rozpoznatelný ksicht. Nesnaží se prorazit tam, kde už jsou dávno jiní, namísto toho si razí svojí vlastní cestu. Takových kapel je obecně pomálu a bohumínská čtveřice ukazuje, že potenciálu má na rozdávání. A pokud příště ještě o něco víc zapracuje a sáhne do vlastních rezerv, o kterých jsem si jist, že stále má, věřím, že to bude víc, než za “pouhých” sedm. Výborná prvotina.