Pospolite ruszenie - Pospolite ruszenie

Pospolite ruszenie – Pospolite ruszenie

Pospolite ruszenie - Pospolite ruszenie
Země: Polsko
Žánr: medieval / folk rock
Datum vydání: 16.2.2014
Label: selfrelease

Hrací doba: 46:30

Odkazy:
web / facebook

K recenzi poskytl:
Pospolite ruszenie

No, musím se přiznat hned na začátek, že bezejmenné debutové album polské formace Pospolite ruszenie mi dalo docela zabrat. Nicméně i navzdory tomu, že jsem se k nahrávce snažil přistupovat férově a dát jí odpovídající prostor a čas, snažení nakonec nebylo úspěšné, a ač se několik málo pozitivních věcí na „Pospolite ruszenie“ najde, jako celek mi to těžce nesedlo. Než se ale dostaneme k jádru pudla, pojďme si tuhle skupinu nejprve trochu představit…

Pospolite ruszenie se vrhli na vcelku specifické pole míchání rockové a středověké hudby. To je dle mého názoru poměrně těžká disciplína, kterou jen zlomek interpretů zvládne pojmout takovým způsobem, aby to neznělo jako zoufalost a utrpení v notách. Kamenem úrazu číslo jedna bývá, že to je prostě hovno středověk, že je to jen taková pseudo-středověká hudba a že se na tenhle pojem jen tahají posluchači jako na reklamní slogan. Jenže pozor – Pospolite ruszenie tímhle neduhem netrpí, což je dozajista pozitivní, a přestože mě výtvor Poláků z obecného hlediska dokonale minul, zrovna tohle je věc, jíž si na jejich debutu cením.

Jenže aby taky „Pospolite ruszenie“ neznělo středověce, když si skupina vypůjčuje motivy skladeb právě z této doby – přesně tohle je vedle plejády tradičních nástrojů asi ten hlavní důvod, proč Poláci co do „středověkosti“ znějí autenticky. Do tohoto daného vypůjčeného základu pak Pospolite ruszenie dosazují své vlastní nápady a právě odsud plyne ta rocková složka jejich muziky. V tomto ohledu se navíc skupina nebojí vybočit ze stanoveného schématu, díky čemuž znějí některé momenty možná až nečekaně ostře (rozuměj: metalově), zatímco v jiných jsou cítit i vlivy progressive rocku (třeba „Do Kasie“).

Tohle všechno vypadá na papíře dost sympaticky a slibně, nicméně to vlastní provedení „Pospolite ruszenie“ jsem strávit nedokázal ani za mák. I přes hezký záměr a vykročení správným směrem to totiž občas zní tak brutálně kýčovitě, že to prostě nedávám. Jednoduše – místy to jsou regulérní vánoční koledy (to je bohužel bez nadsázky – fakt to jsou koledy), což je asi jediná věc, kterou nesnáším ještě víc než Michala Davida, a to už je kurva co říct. Jakmile tedy začnou hrát skvosty jako „Dobranoc ci, Anusieńku“ nebo „Pieśń o narodzeniu Pańskim“, tak mám prostě chuť vrhnout, sorry. Další věc – někdy ta muzika zní jako nefalšované agro. Jedním příkladem za všechny může být začátek „Nie złodziejem“, což je naprostá příšernost. V těchto momentech jsem měl vždycky chuť zmáčknout magický knoflík stop a víc už se s tím neotravovat.

Jak říkám, základní myšlenka Pospolite ruszenie – tedy pojmout středověký rock skutečně středověkým způsobem – je dobrá a oceňuji ji. Naneštěstí je to však jediná věc, již mohu skutečně ocenit. Nevím, třeba je to nepříliš vhodným výběrem předloh, na nichž Poláci staví, a třeba by se mi to líbilo víc, kdyby tam necpali vánoční koledy, které evidentně byly příšerné i tehdy, ale za stávající situace nemohu říct nic jiného, než že se mi to fakt nelíbí…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.