Predatory Light - Predatory Light

Predatory Light – Predatory Light

Predatory Light - Predatory Light

Země: USA
Žánr: black metal
Datum vydání: 23.9.2016
Label: Invictus Productions

Tracklist:
01. Laughing Wound
02. Lurid Hand
03. Path of Unbeing
04. Divine Membrane
05. Sacrum (Feral Devotion)
06. Born of the Wrong Blood

Hrací doba: 41:05

Odkazy:
bandcamp

Bezejmenná fošna Predatory Light pro mě osobně byla jedním nejočekávanějších debutů letošního roku. Důvod je nasnadě a člověk zrovna nemusí mít doktorát, aby na něj přišel – pes je samozřejmě zakopaný v dřívější neřadové demo tvorbě Predatory Light. Poprvé jsem se jménem téhle zámořské smečky potkal v loňském prostřednictvím splitka s krajany Vorde a musím se přiznat, že mě tahle nahrávka docela slušně rozštípala. Do té doby jsem neznal ani jednou ze dvou přítomných formací, ale o to větší pak bylo překvapení, když se z toho vyklubala kurevsky skvělá muzika. A byli to právě Predatory Light, kdo mě zaujal o trochu víc.

Jakmile se tedy začaly objevovat kusé zprávy o tom, že se blíží i první dlouhohrající deska Predatory Light, hned jsem začal větřit další zajímavou záležitost. Jenže… znáte takové to pořekadlo, že přílišná očekávání se leckdy nemusejí vyplatit a že čím víc se člověk těší, tím větší pak bývá zklamání? Inu, to je bohužel částečně i případ debutu Predatory Light. Zdůrazňuji však ono částečně – věřte tomu, že tahle deska není vůbec špatná, naopak je hodně dobrá. Problém je v tom, že není až tak dobrá, že jsem prostě chtěl ještě mnohem víc. A právě díky tomu byly první poslechy trochu zklamáním. Nicméně abych byl fér, tak musím zmínit, že jsem si samozřejmě vědom skutečnosti, že je to spíš můj vlastní problém. Bylo by poněkud nespravedlivé mlátit Predatory Light o hlavu zrovna tohle, zvlášť když je ta nahrávka vlastně povedená.

To ale nic nemění na faktu, že první poslechy se v mém případě nesly na vlně rozčarování. A jestli se vám raná tvorba Predatory Light taktéž líbila a na novinku jste se těšili podobným způsobem jako já, asi to tak budete mít stejně. Čím to ale je? Jeden z hlavních faktorů – není-li to náhodou ten úplně nejdůležitější – je zvuk. Jak už tomu tak bývá, demo tvorba byla víc špinavá. Predatory Light to v téhle podobě náramně slušelo – byli podzemní, ohavní, jedovatí. Rychlé pasáže byly pekelné a četné melodie se dokázaly působivě zahryznout. Řadová deska je mnohem čitelnější a chce se dodat: bohužel. Jasně, zdaleka to není Nuclear Balast metal, to se zase nelekejte, ale přece všichni víme, že to není jen nečitelná garáž versus přeprodukovaná sterilita, mezi těmito dvěma extrémy existuje mnoho dalších mezistupňů. A přijde mi, že se Predatory Light trochu zbytečně na pomyslné ose zvukového zla posunuli tím méně šťastným směrem. Osobně bych si tedy nechal líbit větší nebezpečnost.

Díky tomuhle působí linky sólové kytary až příliš melodicky, což mě zpočátku trochu vysíralo. I navzdory tomu, že jinak jsou tyto povětšinou povedené. Stejně tak nelze Predatory Light vyčítat, že by snad rezignovali na skladatelskou úroveň, protože to by také nebyla pravda. Rozhodně tu jsou povedené skladby, dobře vyznívají i četné doomové pasáže a naopak v těch rychlých momentech je na dosah ruky onen zápal a zanícený fanatismus, v nějž jsem před poslechem doufal. Důkazem budiž třeba bestiální sypanice ve třech čtvrtinách „Path of Unbeing“. Snad i z toho důvodu, že právě v takových chvílích album vyznívá nejvíc zle, jsou pro mě agresivní momenty těmi vrcholnými.

Predatory Light

Jak vidno z některých smířlivějších formulací, postupem času se dojem spravil a nechuť (či snad dokonce pachuť?) vymizela. Před vydáním jsem nechtěl být kritický a naopak jsem věřil tomu, že v téhle recenzi budu muset vychvalovat až do nebes. Realita je nakonec jiná, své výhrady mám a loňské splitko s Vorde mi připadá mnohem působivější, přesto nepochybujte o tom, že se jedná o kvalitní nahrávku. Ve chvíli, kdy jsem oprostil od předsudků a smířil se s faktem, že to zní trochu jinak, než jsem doufal, se ukázalo, že debut Predatory Light ve svých útrobách přece jenom cosi skrývá. A z jistého úhlu pohledu lze vlastně ocenit, že si nahrávka obhájila své právo na existenci i navzdory počátečnímu zklamání.

Na druhou stranu, dokážu si představit i situaci, kdy někomu současná podoba Predatory Light bude sedět více. Pokud si přímo nelibujete v podzemním black metalu, deska pro vás bude stravitelnější a poslouchatelnější, pro zavilé hevíkáře to bude přílišné „maso“ i tak, ale jestli se black metalu přímo neštítíte a starší věci Predatory Light neznáte, album s největší pravděpodobností bude tím nejlepším odrazovým můstkem.


9 komentářů u „Predatory Light – Predatory Light“

          1. teraz som si všimol že tá recka je dokonca medzi najčítanejšími článkami :D no čo už, slepý jak patrón :D

  1. tak já furt očekávám vysírací recenzi na Alcest, mimochodem nic lepšího než noví Alcest na poli blackgaze není (a to se o to kurwa zajímám). Recenzi na nový Babymetal, protože to je neskutečná pecka. Dále Recenze na nový Bolzer, Ash Borer, Draugnim, Cultes Des Ghoules, antaeus, Fyrnask a taky smůlička, přitom jeto všechno výborný . Hlavně chci recenze od maestra H. ničí názor na Black metal nemá takovou váhu jako ten jeho ( jen velmi, velmi MÍRNÁ dávka ironie)

  2. Recenze na Bolzer a CDG stoprocentně budou, Antaeus a Ash Borer možná, Fyrnask už byla (http://sicmaggot.cz/fyrnask-forn/). Draugnim už bohužel ne, i když jsem se na to po vydání chystal, ale nějak se mi to nevlezlo do programu :) Až bude ale někdy čas, rád bych se k té kapele nějakým způsobem vrátil (jestli někdy čas vůbec bude).

    Alcest myslím taky nebude, já je nenávidím, takže já bych to nepsal ani omylem, a ostatní se toho asi bojí, protože by ode mě museli půlhodiny poslouchat, jaký to jsou teplouši, že to chtějí recenzovat :D A na Babymetal házím těžkej ignor… spíš jsem přemýšlel o recenzi Unlocking the Truth, což nejsou tři malý Japonky, ale tři malý negříci :D Nakonec jsem se ale vysral i na ně…

  3. Dobře, to beru. Jinak Unlocking the Truth má dva zásadní problémy. Za A, nejsou to tři malý Japonky, to je samozřejmě problém hlavní. Za B, je to fakt sračka.

    1. Jo, souhlas, je to sračka, právě proto jsem nakonec neměl koule to poslouchat. Navíc mě těžce vysíralo, jak tam je zaručeně studiově upravenej vokál, protože borec je v pubertě a mutuje, na koncertech si to těžce nedává (profi záznamů je plnej YT), ale ve studiový podobě bez chybičky. A to mě fakt neba. Plus hudebně taky děs; kdyby tam nehráli tři malý černoušci, tak by to nikoho (právem) nezajímalo…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.