Země: USA Žánr: black metal Datum vydání: 23.9.2016 Label: Invictus Productions Tracklist: 01. Laughing Wound 02. Lurid Hand 03. Path of Unbeing 04. Divine Membrane 05. Sacrum (Feral Devotion) 06. Born of the Wrong Blood Hrací doba: 41:05 Odkazy: bandcamp

Bezejmenná fošna Predatory Light pro mě osobně byla jedním nejočekávanějších debutů letošního roku. Důvod je nasnadě a člověk zrovna nemusí mít doktorát, aby na něj přišel – pes je samozřejmě zakopaný v dřívější neřadové demo tvorbě Predatory Light. Poprvé jsem se jménem téhle zámořské smečky potkal v loňském prostřednictvím splitka s krajany Vorde a musím se přiznat, že mě tahle nahrávka docela slušně rozštípala. Do té doby jsem neznal ani jednou ze dvou přítomných formací, ale o to větší pak bylo překvapení, když se z toho vyklubala kurevsky skvělá muzika. A byli to právě Predatory Light, kdo mě zaujal o trochu víc.

Jakmile se tedy začaly objevovat kusé zprávy o tom, že se blíží i první dlouhohrající deska Predatory Light, hned jsem začal větřit další zajímavou záležitost. Jenže… znáte takové to pořekadlo, že přílišná očekávání se leckdy nemusejí vyplatit a že čím víc se člověk těší, tím větší pak bývá zklamání? Inu, to je bohužel částečně i případ debutu Predatory Light. Zdůrazňuji však ono částečně – věřte tomu, že tahle deska není vůbec špatná, naopak je hodně dobrá. Problém je v tom, že není až tak dobrá, že jsem prostě chtěl ještě mnohem víc. A právě díky tomu byly první poslechy trochu zklamáním. Nicméně abych byl fér, tak musím zmínit, že jsem si samozřejmě vědom skutečnosti, že je to spíš můj vlastní problém. Bylo by poněkud nespravedlivé mlátit Predatory Light o hlavu zrovna tohle, zvlášť když je ta nahrávka vlastně povedená.

To ale nic nemění na faktu, že první poslechy se v mém případě nesly na vlně rozčarování. A jestli se vám raná tvorba Predatory Light taktéž líbila a na novinku jste se těšili podobným způsobem jako já, asi to tak budete mít stejně. Čím to ale je? Jeden z hlavních faktorů – není-li to náhodou ten úplně nejdůležitější – je zvuk. Jak už tomu tak bývá, demo tvorba byla víc špinavá. Predatory Light to v téhle podobě náramně slušelo – byli podzemní, ohavní, jedovatí. Rychlé pasáže byly pekelné a četné melodie se dokázaly působivě zahryznout. Řadová deska je mnohem čitelnější a chce se dodat: bohužel. Jasně, zdaleka to není Nuclear Balast metal, to se zase nelekejte, ale přece všichni víme, že to není jen nečitelná garáž versus přeprodukovaná sterilita, mezi těmito dvěma extrémy existuje mnoho dalších mezistupňů. A přijde mi, že se Predatory Light trochu zbytečně na pomyslné ose zvukového zla posunuli tím méně šťastným směrem. Osobně bych si tedy nechal líbit větší nebezpečnost.

Díky tomuhle působí linky sólové kytary až příliš melodicky, což mě zpočátku trochu vysíralo. I navzdory tomu, že jinak jsou tyto povětšinou povedené. Stejně tak nelze Predatory Light vyčítat, že by snad rezignovali na skladatelskou úroveň, protože to by také nebyla pravda. Rozhodně tu jsou povedené skladby, dobře vyznívají i četné doomové pasáže a naopak v těch rychlých momentech je na dosah ruky onen zápal a zanícený fanatismus, v nějž jsem před poslechem doufal. Důkazem budiž třeba bestiální sypanice ve třech čtvrtinách „Path of Unbeing“. Snad i z toho důvodu, že právě v takových chvílích album vyznívá nejvíc zle, jsou pro mě agresivní momenty těmi vrcholnými.

Jak vidno z některých smířlivějších formulací, postupem času se dojem spravil a nechuť (či snad dokonce pachuť?) vymizela. Před vydáním jsem nechtěl být kritický a naopak jsem věřil tomu, že v téhle recenzi budu muset vychvalovat až do nebes. Realita je nakonec jiná, své výhrady mám a loňské splitko s Vorde mi připadá mnohem působivější, přesto nepochybujte o tom, že se jedná o kvalitní nahrávku. Ve chvíli, kdy jsem oprostil od předsudků a smířil se s faktem, že to zní trochu jinak, než jsem doufal, se ukázalo, že debut Predatory Light ve svých útrobách přece jenom cosi skrývá. A z jistého úhlu pohledu lze vlastně ocenit, že si nahrávka obhájila své právo na existenci i navzdory počátečnímu zklamání.

Na druhou stranu, dokážu si představit i situaci, kdy někomu současná podoba Predatory Light bude sedět více. Pokud si přímo nelibujete v podzemním black metalu, deska pro vás bude stravitelnější a poslouchatelnější, pro zavilé hevíkáře to bude přílišné „maso“ i tak, ale jestli se black metalu přímo neštítíte a starší věci Predatory Light neznáte, album s největší pravděpodobností bude tím nejlepším odrazovým můstkem.