Země: USA Žánr: grindcore / punk Datum vydání: 16.2.2014 Label: Selfmadegod Records Hodnocení: 4/10 Odkazy: – K recenzi poskytl: Selfmadegod Records

Poslední dobou se mi na stůl dostávají nahrávky kapel, jejichž aktivita na hudebním poli je taková pofidérní. Zpravidla vydávají novou dlouhohrající desku poprvé v uplynulých dvacet letech. Tentokrát je řeč o bostonských divočácích s příhodným názvem Psycho. Jejich nové album nese název “Chainsaw Priest”. Necelou půlhodinu trvající album přináší tu grind, tu punk, tu thrashcore, prostě takový bordeloidní koktejl, při kterém hlava nezůstane na svém místě. Příznivci progrese a ultratechnických fines ať dají ruce pryč.

Zvuk zní, že je dělaný na koleni. Syrový, s bicími, utopenými pod kytarami. Co mě zaráží, je chvílemi kolísající hlasitost alba, působí to dost amatérsky a spíš dojmem demonahrávky. Vím, že bordel se dá dělat různě, ale i tak by se měla dodržet nějaká základní jednota zvukového konceptu. Nevím, jakým způsobem se nahrávalo, ale podle celkové energie, která z desky prýští, bych soudil, že se nahrávalo naživo rovnou se všemi nástroji, maximálně s nějakými dohrávkami. Skladby mají v průměru jednu minutu, takže žádné sraní s mladou paní.

Zkrátka, Psycho si jedou svoje bez ohledu na dobu a zvysoka serou na nějaká pravidla či koncepčnost. Prostě to tam naklepou děj se co děj. V podstatě jde ale o punkovou desku, která je akorát pěkně agresivní, tudíž se tam proto objevují ty grindové vsuvky. Popravdě mě album nijak zvlášt nechytlo ani po několikátém poslechu. Přijde mi to prostě jako samoúčelný bordel; co naplat, že borci existují už víc jak třicet let, já mám starý bordýlek celkem rád, ale hrát v roce 2014 stejně jako v hlubokých osmdesátkách už mi přijde taky trochu omšelé.

Byť klasika, pro mě je kapela velkou neznámou a přemýšlím, jestli tohle vůbec někdo z okolí zná. Já asi po této recenzi na tuto skupinu zase rychle zapomenu, jelikož mi nepřinesla vůbec nic. Těžko hledám záchytné body či zábavné momenty, jedna skladba mi připomíná druhou, takže tu pro mě v podstatě je sedmnáctkrát stejná písnička. Docela by mě zajímal názor nějakého opravdu zapálence, protože byť se nebráním něčemu podobnému, co se hraje zde, tak tentokrát se to minulo účinkem. Nechci říct, že by šlo o vyloženě zbytečnou nahrávku, ale kdybych o tomto v životě neslyšel, asi by se asi taky nic nestalo.

Je sice hezké, že má kapela Psycho na svém kontě takové množství EPček a splitů s kapelami, které tvoří opravdu tvrdé jádro žánru. Zmíním za všechny například Agathocles nebo Blood, ale to není zase úplně vizitka tvorby na úrovni, kterou bych mohl označit aspoň za průměrnou. Pro mě je to prostě nahrávka, která není dobrá, ať už kompozičně nebo zvukově. Agresivní pankáči to možná ocení víc.